Zajímavé, tento blog propadl i na Neviditelném Psu a přesto ho iDnes vybrala do dlouhodobého výběru.

Přitom paní Šichtařová má i mnohem lepší blogy, zvláště ty, které jsou méně emotivní a podložené fakty a profesionálními analýzami (i když i tam občas bývá nějaká ta osobní selekce dat a fyktů aby původní teorie autorky vyšla dle záměru).

Přípomíná mi to silně román "Květinka Marta" z pera tety Kateřiny.

Něco podobného se mělo stát manželce, ale ta - asi ještě pod vlivem hormonů z porodu - srovnala personál nemocnice tak do latě, že ji dali s dcerou zdarma na nadstandardní pokoj na novorozeneckém oddělení a vizita z chirurgie za ní pravidelně na tento pokoj z vedlejší budovy docházela.

Léčebný proces mnohdy připomíná klasickou pásovou výrobu, kde sice lékaři plní své poslání, léčí, ale člověk se z toho jaksi vytratí. Pracuje to systémem: další - dobrý den, copak vám chybí-diagnóza-rozhodnutí o medikaci, či jiném postupu-nashledanou-další; tento cyklus v co nejkratším čase bez zdržování se pacientem.

Ale k popisovanému problému: porod mimo porodnici je určitě zajímavý, otázkou však je, jestli ta infekce nebyla zanesena při tomto porodu a nebo v následném období.

Všechno má dvě strany.

Kolegyňku určitě na infekci nedali jen pro své vlastní potěšení, měla určitě zdravotní problém. V tomto kontextu však nechápu váš údiv nad oddělením matky od dítěte. To snad, podle vás, mělo to dítě být s matkou na infekčním oddělení? 

Já jsem to pochopil z článku tak, že na infekci mamka skončila, protože jinde nebylo místo. No a dítě na infekci prostě nesmělo.

Drobná připomínka - paní Šichtařová, zkuste ještě trochu zapracovat na slovníku pro tento typ blogu. "separace" je vhodné slovo pro články o Vašem hlavním oboru činnosti, ale ve vztahu dítě-matka má čeština své vlastní původní výrazy.

Nebudu polemizovat o konkrézním případu. Ale z vlastní zkušenosti mohu říci, že lékaři v nemocnicích jsou  diktátoři. Má to své opodstatnění,ale zapomínají na přístup k duši člověka.A přiznat si své chyby.

Také jsem v životě narazila na nepříjemné lékaře - ano, jsou. Na druhou stranu mám i dost dobré zkušenosti z porodnice (2x) se sestrami i lékaři - takže "možná" nejsou všichni stejní. (Pro zajímavost dodám, že jsem se na porodnici předem připravovala, prošli jsme si ji v rámci předporodního kurzu, na vše se vyptali. Když jsem tam byla, vždy jsem dostala informace, vždy mi pomohli, když jsem potřebovala v kteroukoliv dobu - že by moje standardní "prosím a děkuji" sehrálo nějakou zásadní roli? Jo a personál nažhavený na to, narvat mi "zbytečně" a beze slova něco do žíly, tam, kupodivu, také nebyl....- rýpnutí). Řada sester tam byla od nevidím do nevidím i minimálně 2 lékaři (které si pamatuji) - a také jsou to jen lidé.

Jistě, je to jejich práce, jsou tam od toho, ale jejich podmínky nikdo neřeší, proč, že? A ještě si do nich kopne každá....ekonomka (viz starší blog autorky). Takové domorodící PA mají na starosti rodičku jednu (neříkám, že je to prča), ale když se něco po***, tak zavoláme, ONI přijedou, v tu chvíli je zodpovědnost na NICH a když se JIM to nelíbí, tak ještě ze sebe udělají pronásledované mučednice, které jen vyhověly přání matky - která byla ovšem před tím minimálně z netu řádně poučena, jacíže to ONI jsou "zlé bílé pláště" a o hrůzách v porodnicích, ale rozhodla se "svobodně" sama.

Btw: každý by měl přiznat své chyby, udělá-li je, jak lékaři, tak třeba domorodící PA.

Ano, naprostý souhlas se základní myšlenkou vašeho blogu. Většina z nás opravdu má zábrany postavit se "autoritám". Uznáváme lékaře, úředníky, policisty a ostatní veřejné činitele jako výše postavené a neomylné a ze své pozice pacientů a žadatelů si netroufáme ani zeptat na podrobnosti, natož se ohradit proti zacházení s námi. A naprostá většina z nich si své postavení a moc nad námi náležitě užívá.

A taky bychom se mohli za každou cenu bránit JAKÉKOLI autoritě....v určitém věku je to dokonce vcelku normální.

Po třicítce ale většina lidí už dostane rozum.

Sice jsem se ke kritice přiklonil karmou, ale musím oponovat proti příčině stavu - fakt za to nemůže reálný socialismus. Toto postavení mají ti bohové v bílém všude na světě.

Spíše se přikláním k názoru, že za to může systematická výchova nekritického postoje k autoritám.

Podľa mňa autorka porovnáva neporovnateľné. Slobodný príchod na svet? Áno, ale dieťa nemá 100% moc vybrať si, kedy a ako sa narodí. A či to pôjde prirodzene, alebo cisárskym rezom. Takže to nie je úplne to isté, ako právne rozhodnutie dospelého človeka, že chce odísť zo sveta. Debata o eutanázii je zložitá a je dosť demagogické dať rovnítko medzi slobodu pôrodu a slobodu eutanázie.

Nemate pravdu. Pokud je clovek tezce nemocny, uvazuje uplne jinak, nez vas "dospely" clovek. Tohle neni zadny argument a problem stale zustava. To rozhodnuti je na cloveku, nikoliv na instituci. Neni v tom rozdil, zda se bavite o poceti, ci o smrti.

Však ano, právo na život je jedno z nejdůležitějších, a proto je rozumnější, pokud za dítě rozhodují ze zdravotního hlediska lékaři než nemocná matka v deliriu..

matka nebyla v deliriu, ale mela treba zapal prsniku ....