Vážená paní Šichtařová. Pokud sledujete diskusi pod vaším příspěvkem, musí vám být jasné, proč se u nás ještě dlouho nic nezmění.

takže... matka si na nic nestěžuje, okolí si na nic nestěžuje, doktoři ví, proč ji dali na infekční oddělení, jen šichtářová s tím má nějaký problém zamotaný do demagogického maniakálního blábolení o nesmrtelnosti chrousta  výtečné... VIP blogerko

Vůbec nic nechápeš tankere (tankerko),Přesně o tobě se v blogu píše.

Já osobně jsem si z celého článku vzala to, co je zde psáno - totiž - jak jsme se mohli nechat tak zblbnout...... Ano, ocitnout se jednou a najednou někde sám, sám bez podpory rodiny je kurňa  těžký oříšek - dokonce bych řekla ořech. Kdo sám nepocítí - neuvěří........ Asi jako když manžela mi k porodu nepustili, já jsem rodila a sestry řvaly, že jsem hysterka, ať si sednu..... a když rodím, tak jak? Nebo když jsem neměla mléko a sestry řvaly, že musím kojit.. a jak???? Jediné, na co jsem se tehdá těšila, až pojedu domů a budu prcka moct nakrmit.... A nedovedla jsem se zvednout a protestovat.. prostě jsem to tenkrát nedala.... rozumím tedy podstatě psaného zde.... :( Je mi to moc líto, mamince a prckovi přeji, ať jsou brzy spolu a zdraví... :)

A z jakého důvodu nepustili manžela k porodu?

Emotivni výkřik bez sdělení relevantních informací a  hlubší analýzy problému, zazděný  odporností neadekvátně použitých zdrobnělin typu "kolegyňka". Hodně slabý článek.

Co to je za demagogii

že jsem si vůbec dovolila se zeptat. Sama jsem potřebovala porodnici před 30 lety. Tehdy se děti separovaly od matek úplně běžně, s jejich přítomností na pokoji u  maminek se teprve začínalo a ne všude to fungovalo. Prý nejsou podmínky. Návštěvy na porodnici též neexistovaly. Bylo to vězení.  Tehdy jsem nebyla seniorka, ale matka 33 let mladá. byla jsem poslušná!!! Nyní jsme senioři - jsem poslušní!!! Bojíme se institucí!!! Bojíme se lékařů, bojíme se primářů!!! Já jsem potřebovala nemocnici tehdy (3. dítě porod císařem), manžel nyní - prvně v životě. Takže já za totality, manžel nyní. Už dopředu se děsíme s opětovným setkáním instituce - zdravotnictví. A to moje maminka sloužila celý svůj život (skoro 40 let) jako zdravotní sestra na neurologii jedné pražské fakultní nemocnice...

Naše osobní zkušenost z letošního roku z operace manžela: diagnóza nebyla zas tak hrozná, nicméně šlo o zákrok v plné anestezii po akutním zánětu a vytvoření kamenu ve slinné žláze manžela. Ambulantní lékař mu doporučil zákrok v nemocnici vzdálené 80 km. Jsme poslušní (senioři) - souhlasili jsme. Na operaci se dostavil den předem a jediný problém, který z předoperačního vyšetření byl - léčba vysokého tlaku (asi 25 let).Manžel ho měl celkem v normě. Jenže operace neproběhla ani první den, ani druhý den, ani třetí den - ráno ho vždy připravili (obvázání nohou, píchnutí do břicha) a v 17 hodin mu pak vždy řekli, že už na něj nedojde. Ani jednou mu v té době nikdo nezměřil tlak. Bral léky, které řádně nahlásil.Navíc se udělal týden veder (35 stupňů) a když nemohl nikdy od půlnoci pít až do těch 17 hodin - jasně, že najednou mu tlak stoupl na 220/110.Stres, nikdo s ním nepromluvil - čistě oznámení, dnes ne. Jedna z dcer to nevydržela a do nemocnice osobně zajela. Upozornit je na jeho tlak, který asi nebude dobrý. Nebyl. Zaplatil 500 Kč za pobyt v nemocnici (téměř bez jídla a pití), poslán domů. Ať se vrátí po úpravě tlaku. Trvalo 4 měsíce, než se po dvojí změně medikace opět jakž takž upravil. Druhý pokus: operace proběhla navečer, druhý den pobytu. Třetí byl  propuštěn domů.Já jako neřidička jsem mu nemohla zajistit odvoz. Bylo mu ještě zle, jela pro něj dcera. Zcela odjinud, asi 100 km tam, pak k nám 80 a zase 100 domů. Za tři dny se mu operovaná rána zanítila a my jsem pak 10 dní denně jezdili tech 80 km tam a 80  zpět na denní čištění. Odřídil si to sám, byť v horečkách a s antibiotiky, kromě prášků na tlak. Na můj dotaz, zda by na toto čištění nemohl jezdit k ambulantnímu lékaři jen asi 10 km od nás, mi primář řekl, že ne. Že tam musí být vždy denně do 9 ráno. Jsem poslušní!!! Jezdili jsem, platili denně za 160 km nafty a riskovali dopravní nehodu. Bojíme se institucí!! Posloucháme!!! My ano, pan primář ze mně udělal nevděčníka a nebyl vůbec příjemný. Že jsem si vůb

Paní Šichtařová, Vaše blogy o ekonomice rád čtu a častokrát s nimi i souhlasím, je vidět, že je dělá profesionál a na druhou stranu je cítit, že máte i svůj názor.

Ale pěkně prosím, tento blog mi připomíná Ferdu mravence pana Okamuru, který cítil (zvláště před volbami) potřebu vyjádřit se i k tématům, kterým očividně nerozuměl.

Možná jste se chtěla zastat kolegyně, ale v průběhu diskuse již padlo mnoho relevantních připomínek - ozvat se musí hlavně sám člověk dotčený a pomoci mu má rodina, nepopsala jste, proč došlo k jaké operaci, prostě nic o zdravotním stavu a možnosti ho posoudit  a o nutnosti izolace (která je po operacích běžná, zvláště pokud byly předchozí zdravotní komplikace - oslabení organismu těhotenstvím a porodem ...).

Neřekla jste prostě nic, jen se oháníte právy a šlapáním po nich, gumováním svobodné vůle, kradením dětí, izolací a já nevím čím ještě. Ani se nezmiňujete, zda něco podobného by bylo možné organizačně či prostorově, ona sestra z porodního nebude na JIPku přeřazená jen proto, že chcete mamince po operaci udělat radost a dát jí v době, kdy potřebuje síly k regeneraci po operaci mimi k posteli.

Mimochodem, pokud si své "kolegyňky" vážíte jako kolegyně, tak ji nazvete "kolegyní", ne "kolegyňkou". Zdrobněliny se používají pro menší, slabší a drobné. Takže je za tím cítit i Vaše nadřazenost.

Jako programátor analytik, jsem si nikdy nedovolil označit "kolegyňkou" či "kolegáčkem" nikoho i kdyby mi jen po probdělé noci ráno přinesl kávu, či namnožil dokumentaci. Každý byl plnohodnotný kolega a přispěl k tomu, že jsem mohl podat maximum svého výkonu.

Oceňuji a vážím si vašeho příspěvku, nad označením své nejspíše spolupracovnice jako kolegyňky jsem také na chvíli zauvažoval.

Ovšem myslím, že jste zcela nepochopil smysl článku. Je o svobodě rozhodování o sobě samém. O odpovědnosti za sebe a své blízké. A vůbec.

Jak jsme se mohli nechat zblbnout ve jménu boje za svobodu. Prezident pustil zločince z věznic, na náměstí necháme pochodovat extremisty, učitelé ve školách musí tolerovat násilí děti - jen aby někdo nebyl krácen na svých svobodách. Zapomínáme na to, že svobody jedněch končí tam, kde začíná svoboda druhých. Tady chce matka svobodně rozhodovat o tom, zda k ní na infekční oddělení pustí její dítě. Zapomíná přitom na to, že dítě může být ohroženo na životě.

Markéta se mýlí v tom, že by lékař poslal kamarádku na infekční oddělení, kvůli nedostatku místa. Prostě tam patřila, protože jde téměř jistě o komplikaci doprovázenou infekcí. Na chirurgické infekční oddělení by dítě s matkou poslal kaskadér, nebo absolvent plzeňských práv převlečený za lékaře.

na infekčním jsou ti, co můžou svou infekcí nakazit druhé. pokud měla mastitidu, což asi jo, tak koho by nakazila? mimochodem, třeba s těžkým zápalem plic nejdete na infekční, ale na plicní, pěkně mezi ty karcinomy, fibrozy, staré oslabené lidi, které nákazou můžete zabít. a ještě pak zjistí, že máte nějakou rezistentní potvoru odolnou na běžná antibiotika... a že kvůli tomu, že vás narvali na pětilůžkáč k ostatním, můžou další lidi skapat, to nikdo neřeší. pokud si chcete v noci dávit plíce v soukromí, tak si připlatíte za nadstandard.  vážně bych doporučovala méně důvěry v bílé pláště. vyplatí se to.