Rozdělit Ukrajinu? Koupit si ji?

Politici se obvykle neřídí žádnou teorií či filozofií kromě jedné. Urvat si pro sebe, co se dá. Ekonomická výhodnost pro obyvatelstvo jde stranou.

Příkladem bylo rozšiřování eurozóny. Všichni věděli, že Řecko je chudé. A že patrně falšuje statistiky. Přesto ho politici rádi přijali do „klubu bohatých“, jen aby si eurozóna rozšířila sféru vlivu. Dnes už víme, k čemu to vedlo. Kdyby se politici tehdy neřídili snahou zvětšit svou sféru vlivu, ale řídili se ekonomickou teorií, vše by bylo jinak. Takzvaná teorie optimálních měnových zón v jednoduchosti říká, že společnou měnu by měla mít jen taková území, která si jsou velmi podobná. Která mají podobnou strukturu a cyklus ekonomiky. Ostatně to platí nejen v hospodářské politice: Nemá smysl spojovat nespojitelné. Od měn, přes manželství po národy.

Dobrým příkladem země, kterou bylo nanejvýš rozumné rozdělit, bylo Československo. Existuje řada interpretací, proč k tomu došlo, a hlavně proč k tomu došlo pokojně. Jedním z možných vysvětlení je, že v Československu bylo víc politiků než politických funkcí. Když se země rozdělila, počty klíčových funkcí se zdvojnásobily. Proto ta politická ochota. V opačném případě by politici ve federálních funkcích nebyli ochotni drobit svou moc.

Svým způsobem „nespojitelné“ se spojuje na Ukrajině. Mezi východem a západem země jsou ohromné rozdíly. Východ je bohatý, západ chudý. Východ je průmyslový, západ zemědělský. Rozdíly jsou i mimo ekonomiku: v jazyce, náboženství, v historii i v politickém směřování. Jsou to dvě oddělené oblasti spojené do jednoho státu.

Ovšem ekonomika je věc jedna a politika druhá. Jak už víme, to, že je něco nejlepší ekonomicky, neznamená, že to je skousnutelné i politicky. Politici se totiž bojí ekonomicky efektivních řešení. Politici jsou rigidní ve svém uvažování. A politici především uvažují v kategoriích největší moci, ne největší prosperity obyvatelstva. Politici na Ukrajině, na západě i na východě svorně říkají: „Hlavně nedělte Ukrajinu“. Typická to rigidita. Když to začalo vřít v Jugoslávii – myslím viditelně, pod povrchem to vřelo desetiletí - také říkali: „Hlavně nedělte Jugoslávii“. A jak to dopadlo? Krvavě. Ještě před pár dny to bylo krvavé i na Ukrajině. Možná stačí málo a Ukrajina se bude utápět v bratrovražedné válce jako kdysi Jugoslávie. Má sice méně národů, zato je větší. Nejde tedy o málo.

Proč se vlastně evropští a dokonce i čeští politici tolik bojí rozdělení Ukrajiny? Je to strach, že když vzniknou dvě Ukrajiny, vznikne také jasná demarkační linie dělící sféru vlivu Ruska a EU? Nebo je to strach z toho, že východ země spadne pod naprostou vládu Ruska a o západ se bude Evropa přetahovat podle toho, kdo na ukrajinský západ pošle více peněz? Anebo dokonce je to strach z toho, že ve finančním souboji Evropa nevyhraje, protože už poslala tolik peněz do Řecka, že na koupení si Ukrajiny nemá?

Ano, zní to děsivě, ale Ukrajinu si skutečně bude muset někdo „koupit“. Zemi totiž hrozí bankrot, a to už v červnu, pokud nesplatí své aktuálně splatné dluhopisy. Bude potřebovat desítky miliard eur. Ty Evropa nemá – nebo lépe řečeno, má, ale raději si je schová na okamžik, až Řecko bude potřebovat další peníze (a že je bude potřebovat, se už dneska ví). EU se tedy patrně pokusí přenést finanční záchranu Ukrajiny na MMF, ale ani on není bezedný.

Takže proč si nepřiznat, že Evropa Ukrajinu finančně nezachrání, pokud bude tak velká, jak je? Koneckonců Ukrajina má 46 milionů lidí. Evropa může nabídnout pouze morální podporu, a za tu si Ukrajinci nekoupí ani tvrdý rohlík. Jen pokud bude západní část hodně malá, může tato „Západní Ukrajina“ počítat s nějakou hmatatelnou pomocí od EU. Naopak Rusko východní Ukrajině beze sporu finančně pomůže.

Proč se rozdělení hystericky bránit? Ze zvyku? Jestliže se chce Krym odtrhnout a připojit k Rusku, ať jde, proč ne? O to snazší bude celou zemi ufinancovat. A bohatá země má k občanské válce dál než země chudá… Jenom by to mnoha lidem zmenšilo jejich moc, a proto se jim ta představa dnes nelíbí.