Německá tajná zbraň se možná dočká vzkříšení

Během války Německo vymyslelo novou zbraň. Nepoužilo ji jen proto, že to už prostě nestihlo. Kdyby na ni ale došlo, mohlo Německo položit Británii na lopatky. Nachlup stejná zbraň by teď mohla být použita znovu. Proti nám.

Tou zbraní jsou takzvané „peníze shazované z vrtulníku“. Německo tehdy během 2. světové války přišlo s nápadem, že vytiskne mraky a mraky peněz. Přesněji řečeno padělaných britských liber. A ty rozpráší po území Spojeného království. Výsledek by byl děsivý. Bez jediného výstřelu by se britská ekonomiky velice rychle zhroutila. Mnoho peněz a málo zboží totiž může mít jen jediný důsledek: Hyperinflaci. A s tou mělo Německo z období po 1. světové válce hojné zkušenosti. Proto není divu, že právě ono mezi všemi ostatními zeměmi nejlépe chápalo, že vyvolání hyperinflace se může stát dokonalou zbraní. (Natištěné libry, které se už nestačily použít, pak Němci ukryli na dlouhá desetiletí na dně jezera Toplitzsee.)

Proč jen tak snadno pohrdáme historickou zkušeností?

Představa peněz obrazně řečeno „vysypaných z vrtulníku“ neunikla ani moderním ekonomům. Prvním z nich, kdo se takovou představou detailněji zaobíral, byl nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman. A tím se tenhle nápad navždy dostal do učebnic. Až na to… že pan Friedman si s myšlenkou vrtulníkových peněz pohrával zcela teoreticky; kdyby došlo na věc prakticky, nemám nejmenších pochyb, že by si tenhle energií sršící chlapík a zdatný ekonom zaklepal s úšklebkem na čelo a nápad odsoudil jako jednu z největších pitomostí, jaké kdy slyšel. Žel, leccos už hodnou chvíli nasvědčuje, že svět se zbláznil. Z původní německé tajné zbraně a ekonomické pitomosti se stává vážně míněný evropský záložní plán.

Všechno to má kořeny v obavách centrálních bankéřů z nízké míry inflace (případně až z deflace) a z nizoučkého hospodářského růstu ve většině evropských zemí. I zrodila se v průběhu pokrizových let po roce 2008 myšlenka, že – velmi zjednodušeně řečeno – nedostatečné utrácení spotřebitelů je příčinou deflace, která je zase (opět v kombinaci s nízkými útratami) příčinou nízkého hospodářského růstu. A že abychom se „měli lépe“, musíme spotřebitele přimět utrácet a zvýšit inflaci. A tak se neustále tlačí na větší a větší utrácení.

Zápornými úroky se tlačí na utrácení domácích spotřebitelů. A umělým oslabováním měny se tlačí na utrácení zahraničních spotřebitelů za domácí zboží. A teď se k tomu navrch recyklovala myšlenka vrtulníkových peněz.

Český guvernér Singer se tento týden nechal slyšet, že prý korunu jsme měli oslabit ještě víc. A dříve. (Tohle umělé oslabování už stálo na operacích s devizovými rezervami přes půl bilionu korun.) A konec umělého oslabování české měny je nejspíš v nedohlednu. A že prý vrtulníkové peníze – tedy technicky vzato rozdání určitého obnosu všem lidem, kteří by ji museli utratit a tím zvýšit jak útraty, tak inflaci – jsou sice málo pravděpodobným plánem pro ČR, nicméně stále je ve hře. (Slovy Singera: Centrální bankéř prý vždy musí mít záložní plán B.)

Jako kdyby snad prosperita byla o spotřebě a rozhazování.

Jenomže svět takhle naráz utrácet na povel nedonutíme. Když každý dostane tolik a tolik peněz a bude je „muset ze zákona“ utratit, fajn, utratí je. Jenomže současně spotřebitel obyčejně není zase takový hlupák. A tak sice leckdo utratí peníze, ke kterým z náhlého štěstí přišel, zato si pod polštář strčí celou svou výplatu. A i kdybychom snad nakrásně každého donutili utrácet dvojnásobně než dosud – k čemu by to bylo? K tomu, abychom na papíře vykázali „růst“? Vykázali bychom ho, jenomže by to byl pseudorůst. Skutečný růst, skutečná prosperita, je totiž ne o rozhazování, ale o investicích, o stabilních institucích, o kvalitě.

Levný dneska chce být kdekdo. Zválcovat třeba čínskou konkurenci v cenové válce je nesmysl. Nízkými cenami v celosvětové konkurenci prostě neprorazíme. Ano, zvýšíme trochu náš vývoz, ale jakmile jednou koruna posílí, všechny výhody budou pryč. To, zda lidé budou zboží dlouhodobě kupovat, není o ceně. Je to o značce, pověsti a kvalitě. Musíme prorazit tím, že na českých výrobcích nebudeme šetřit, nebudeme je dál zlevňovat, ale uděláme je solidně a prorazíme dražší kvalitou – tak jako Němci s Mercedesem. O tom je skutečný růst a skutečná prosperita.

Ve skutečnosti to, co předvádí Česká i Evropská centrální banka, není podpora růstu, ale je to naopak poškozování velmi dlouhodobé prosperity. A jestli v Evropě dojde na tajnou německou zbraň s vrtulníkovými penězi, jsem si jistá, že jediným státem, který si to nenechá líbit, bude se svými hojnými neblahými zkušenostmi Německo. Německo se penězi zasypat nenechá, ostatní země ochotně ano. 71 let po válce by tak Německo Evropu hravě porazilo.