Když čtu příspěvky dole ... pokud má strana vašeho srdce 4-5% preferencí tak s vámi souhlasím. Pokud má ale 2-3% tak je to zkrátka vyhozený hlas. A protože zvolení politici budou naše životy ovlivňovat nejméně 4 roky, vyhozené hlasy si zkrátka nemůžeme dovolit (pokud chcemne něco změnit). Tím nenabádám nikoho volit kohokoliv. Jen nabádám zacházet se svým hlasem opatrně a zvažovat všechna PRO i PROTI. A jen tak mimochodem - už přes 20 let doufám, že nebudu muset volit proti někomu. Že si zkrátka budu moct vybrat stranu "svého srdce". Ale pomalu docházím k tomu, že se mi ti už nikdy nepoštěstí.

Mi se třeba líbí německý systém. Počet poslanců není pevně stanoven. Na naše poměry by se dalo říct, že na 100% hlasů připadá 200 poslanců. Takže pokud by 5% přešly strany se ziskem 75% hlasů dohromady, tak by bylo poslanců jen 150. Daňový poplatník by ušetřil a žádné hlasy by se nepřerozdělovaly.

Mám pocit, jako bych žila v jiné republice, nežli autorka. Nikdo na mě nebonzuje, mohu svobodně projevit svůj názor, na úřadech se mnou jednají slušně, s kontrolními orgány vycházím většinou korektně, žádné militantní feministky na mě neútočí. Označovat multikulturalismus za nové náboženství je stejný logický omyl, jako za náboženství označit nový ateismus. Dáváte nám Británii za vzor a odsuzujete povinné školky. V UK ale nastupují děti do školy od 5 let, takže to vyjde nastejno jako 1 rok povinné školky u nás.

Souhlasím. A vůbec netuším, proč se mi téměř po každém přečtení nějakého výtvoru této demagožky vybaví jedna věta: Nepište mi a pokud možno, nepište vůbec(Cimrmanova korespondence s L. Stroupežnickým)

Při pohledu na volební preference mi došlo, že letos má pravicově smýšlející člověk snadnou situaci - buď mu vyhovují strany se šancí dostat se do sněmovny, nebo může v klidu volit stranu, která dle preferencí nemá šanci se tam dostat. Ona tak jako tak pravicová vláda vzniknout nemůže, takže se vůbec nedá hovořit o nějakém zahozeném hlasu. Leda tak optikou antiBabiš.

Taky se přiznám - je mě naprosto buřt co si moji spoluobčané zvolí kamkoli.

Každý národ má takové představitele, jaké si zaslouží...

Slečno Šichtářová, stačilo jednou větou napsat, že volíte svobodné nebo jinou stranu s malou šancí na postup.

Já už tak volím od založení Svobodných a jedinou radost mi kazí fakt, že se nedostali do sněmovny. Prostě už nechci volit menší zlo. Letos jsem na chvíli zaváhal nad Referendum o vystoupení ČR z EU (tuším č. 19), ale jejich program je v podstatě podmnožina Svobodných, takže i když mám pana Matějku moc rád, budu letos opět konzistentní.

Kdo je nespokojen se současným stavem má jedinou možnost: Volit nějakou neparlamentní stranu. Jedině tak může nastat nějaká změna. Věřím, že to snad už chápe vice lidí a dokážou převálcovat tu tupou skupinu voličů, která bohužel rozhoduje volby.

Volit neparlamentní stranu! Jakoukoliv. Srdcem. Jediná cesta.

Já bych volil Svobodné nebo Piráty. Uvidíme

srdcem volit nemohu

manželka nekandiduje

ale rozum zapojím

Opakuji svoji žádost o nějaké ošklivé ověřené příklady onoho "bonzování zakyslými bonzáky, závistívími sousedy a bývalými nepřejícími spolužáky", keré umožnily zákony z poslední doby. Protože jinak je to jen ubohý nepodložený populistický výkřik typu "Všetci kradnů".

což takto začít používat ten pupínek co máte na krku

Už dva krát jsem volil stranu, která se přes 5 % nedostala.

Budu ji volit znovu.

A to jsem už měl připravené jiné dvě strany a k tomu dilema, kdo z nich je menší zlo.

Žádný kompromis. Nemohu jinak.

Kdyby si řekl každý, že je to ztracený hlas, tak nikdy se tato nebo jiná malá strana nemůže přehoupnout přes nesmyslnou hranici.

Jednou se to určitě musí podařit.

Přesně tak. Byl jsem v dost obdobné situaci. Letos jsem věnoval studiu programů víc času než při předchozích volbách. Ještě mi to vyplivlo cca dvě teoreticky volitelné strany, ale pak jsem si uvědomil, než dělat kompromisy ohledně programu jen kvůli tomu jestli se tam strana dostane nebo ne... že budu radši opět volit tu, která se nejspíš nedostane, ale souhlasím s jejich programem a postoji.