Jak nesnáším feministky, tak o to oceňuji schopné, sebevědomé a nezamindrákované ženy, jako je paní Šichtařová. Kdyby jste, paní Šichtařová, šla do politiky, tak bych Vás s radostí volil.

Do kamene tesat!

Vobec s tym nesuhlasim.

Nadriadeny ak dokaze dat niekomu vysiu sumu a niekomu nizsiu si musi vediet za tym aj stat a nie to alibisticky tajit a pod hrozbou sankcii to prikazat tajit aj svojim podriadenym.

Ono to tak funguje medzi zenami a to som v takom kolektive pracoval. Viem ze najlepsi je zmiesany kolektiv zeny a muzi a nebudu ani take problemy, ked niekto dotane viac a taktiez aj pri premii ak si dokazem odovodnit.

Ja mam skusenost, ked sa zamestnavaju kamarati a pribuzni na rozne teple fleky. Ak by kolegovia a napr aj podriadeni tychto ludi tusili kolko zarabaju, tak sa skor ozvu, ze niekto slamku cely den neprelozi a dostane nasobne viac.

ved to, kolkí sú takto pozašívaní a v súkromných firmach a človek nevie zistiť, že čo robia

Tak tentokrát tleskám!

Milá pani Šichtařová.

Ačkoli s Vámi souhlasím na 90%, mám pár poznámek:

Feminismus je mrtev. Úspěch dnes mají ženy, které se nechovají jako slušné ženy (kariéristky, modelky, zlatokopky), ve kterých mají mladé děvčata vzor. Chyba výchovy a nedostatečné sebedůvěry jejich matek.

Kvóty taky neuznávám, možná by ale bylo vhodnější zavedení tabulkových platů (spíš rozptyl než přesné číslo), aby se nevytratila ctižádost a motivace.

Přesčasy si firmy alibisticky nehlídají, automaticky je neproplácejí. Když jsem si naposledy žádal o zvýšení platu, přišla otázka i na ně. Odpověděl jsem jednoduše, je-li potřeba, abych si dokončil práci, nevadí mi. Jelikož jsem je neměl placené, vybíral jsem si hodiny a chodil domů dřív. Ale jsou přesčasy a "přesčasy". Jedny jsou kvůli práci a má-li jich někdo moc, jsou 2 možnosti: a) zlá organizace práce b) neschopný pracovník. To je ale na posouzení nadřízeného. Když má někdo za rok přes 100 hodin přesčasú, proto že čeká na to, že v 17:00 má volejbal, jeho nadřízený by měl nést zodpovědnost!

P. S. Rád Vás čtu, karma!

jestliže je naše společnost nastavena tak že ty, které jak říkáte se nechovají jako slušné ženy, se dostanou kam chtějí a mají co chtějí, je pro matky těžké vychovávat dcery a vštěpovat jim zásady, které tato společnost znevažuje

takže to není jen výchovou ale vzory které bohužel mladé dívky vidí dnes a denně

a proč kromě zodpovědnosti matek nezmíníte otce? Ti se snad výchovy neúčastní?

Antifeminismus je teď módní, protože co může hezká mladá a chytrá žena získat z feministického hnutí? Všechno důležité už vybojovaly feministky před sto lety.

Tak proč se k feminismu hlásí tolik velmi profesně i životně velmi úspěšných žen, které rozhodně netrpěli nějakým útlakem od mužů?

S fenoménem feminismu jsem se setkal po prvé těsně po "sametu", kdy jsem byl přizván jako mužská protiváha k televizní debatě s paní Chytilovou, jejíž tématem mělo být postavení ženy v moderní společnosti a úloze feminismu při zrovnoprávnění vztahů mezi muži a ženami.

Paní Chytilové jsem si velmi vážil pro její profesní vyjímečnost, ale osobně jsem ji neznal. Takže jsem byl nemile překvapený s jakou útočnou arogancí se do mne hned na začátku pustila a aniž mne znala,dávala mi vlastnosti, které jsem v sobě jako muž nikdy neobjevil. Takže debata skončila mým odchodem dřív, než se mohla rozvinout, protože na tento styl agresivně vedené debaty jsem opravdu zvědavý nebyl a nechtěl jsem se nechat vyprovokovat ke stejnému stylu.

Osobně považuji feministické hnutí za stejně ideově vyprázdněné jako je dnes komunismus. Prostě nemůže nabídnout cílové skupině nic progresivního. A to úvodní "antré" mělo jen úvést moje poznání, že většinu feministek, se kterými jsem se setkal nejenom u nás, ale i ve Spojených státech, pro mne nepochopitelně charakterizuje v debatách o vztazích mezi muži a ženami stejná útočná arogance, s jakou jsem se setkal tehdy u paní Chytilové. Asi z toho pramení moje značná rezervovanost ke všemu, co "zavání" feminismem".

Nesouhlasím, a také vám to píšu veřejně ve svém článku.

Z toho teda moc moudrý nejsem. Vůbec jsem z textu nepochopil spojitost mezi zveřejňováním platů, návrhem kvót, feminismem a rovnostářstvím. Autorka plete jedno s druhým a s ničím se nepokouší objektivně a kriticky vyrovnat, jen prostě zveličuje některé aspekty daného problému, jiné zase zlehčuje. Pokud se třeba pozastavím u toho zveřejňování platů - proč by měl být plat diskrétní či citlivý údaj? Není to nic jiného, než jeden z parametrů pracovní smlouvy. Je to asi tak citvlivý údaj jako kolik někomu zbývá dovolené nebo kde bydlí. A jak souvisí případné odtajnění výplaty s rovnostářstvím? Autorka nikde neuvádí důvod toho, proč by nemohl být plat odtajněn. Neví, jestli je nebo není feministka - a předložila nějakou koncepci feminismu? Ví vubec něco o feministických teoricích? Jeslti ano, ke kterým teoretikům či teoretičkám se přiklání?

Hospodské plky...

Ty a inteligence .... jaké to protiklady.

Před lety, jsem jako vedoucí malého kolektivu pracovnic dostal povolení přidat na celé oddělení na platě celých 20 korun. v té době se platy pohybovaly kolem 2 tisíc. I přidal jsem jedné podřízené dvacet korun, jediná z těch ostatních uměl psát na stroji, měla střední školu, byla šikovná. Druhá, služebně nejstarší to neunesla. Manžela měla funkcionáře ROH i nastal kolotoč. ROH, KSČ, nakonec k řediteli fabriky. Jedna koukala jak bubák, druhá bulila kudy šla. No, asi třičtvrtě roku bylo dusno mezi těmi dvěmi a mezi mnou a tou, která nedostala přidáno. Nakonec bylo povoleno přidat všem o 15 korun, ovšem pod podmínou, že nesmí být nikomu přidáno dvakrát v jednom roce.