Co takhle si ještě znovu promyslet vzorec QxP = MxV.

To by byla revoluce, kdyby revolucionáři získali ty předražené akcie, to by měli krásný pocit, jak jsou bohatí, pouze ale do té doby, než by zjistili, že jde o akcie továrny, kde právě stávkují a továrna díky tomu krachuje.

Nejak OECD ve sve analyze zapomel zminit, ze to procento lidi s nejvyssimi prijmy plati sousty penez lidem s prijmy nizsimi. Nemyslim si, ze revolucnim rozmlacenim hodnot vlastnenych bohatymi chudi ziskaji vic, nez praci pro ne.

A vy jste si jistý, že to procento lidí využívá svého bohatství pozitivně nebo dokážete připustit, že taky organizují spoustu utrpení lidí pro zvyšování a monopolizaci své moci? A to v globálním měřítku.

No váš článek by byl velmi logický, pokud žijeme v domění, že krize jsou nějakým přirozeným stavem, jak nás indoktrinuje vzdělávací systém. Pokud, ale připustíme, že jsou inscenovány a jejich záměrem je právě rozevření oněch nůžek mezi nejbohatšími (insidery, kteří vše naplánovali a spustili) a těmi ostatními (outsidery) a že jedním z cílů krizí je monopolizace už ani ne jednotlivých odvětví jako spíše celé ekonomiky (500 největších globálních společností je dnes vlastněno přes nepřehlednou síť prostředníků 4 firmami (jako např. Vanguard) a v těch 4 firmách mají podíly stále jedni a ti samí jedinci, kteří jsou zvláštní tím, že nefigurují na žádném žebříčku bohatých časopisu Fortune a proto věříme, že nejbohatší je Carlos Slim nebo Bill Gates podle toho jaký je kurs mezi pesetem a dolarem

Frederick McNabb III

Přesně! 

Rekonekce magnetaru.

Je neodvratná?

Toto se opakuje dokola a neustále. Snaha zdanit bohaté víc než nějakými 30% je prostě pitomost. Bohatí se prostě přesunou do daňových rájů, zaplatí poradce a výsledkem bude, že stát z nich nevydoluje nic. Zde platí jednoznačně "Kdo se nespokojí s málem nedostane nic." A platí to i u státu. S daněmi je to jak s rybařením do sítí. Oka sítě musí být dostatečně velká, aby propustila droboť a umožnila jí vyrůst. Ovšem hloupí ministři financí se pokoušejí těžit i z tohoto zdroje (například registračními pokladnami - což jsou ty minimální oka sítě, která budou dusit drobný živnostenský potěr a nedovolí mu vyrůst v podnikatele). Zároveň si rybář musí dát pozor, aby nechytil příliš velkou rybu která mu potrhá síť. Úlovek musí být založen na středních rybách - společnost stojí daňově na střední třídě. Ale zase pokud ji daněmi zničí a vžene do chudoby tak po krátkodobém daňovém rabování bude chudá budoucnost. Což je případ celé Evropy, která se snaží udanit vše ber kde ber.

Podnětný článek. Otázkou ovšem je, proč by měli centrální bankéři vykazovat menší míru morálního hazardu, než obecný lid. Snad proto, že jsou nejbohatší? Každý člověk usiluje o zisk a morálka není pokleslá jenom u bankéřů, ale u bankéřů má na společnost větší dopad..

Ve třicátých letech minulého století po velké hospodářské krizi věci samy vyplynuly k vzestupu nacismu a druhé světové válce. Možná, že ten zmar, desítky milionů mrtvých a morální úpadek vedl k přirozenému posílení světové ekonomiky. Ale také vedl k posílení bolševismu a studené válce. Tak to většinou dopadne, když se věcem nechá volný průběh. Autorka má takový standardní, pravicový pocit, že kapitalismus je hra, kdy úspěšní vítězí a ti neúspěšní prostě uznají svou porážku a v klidu zemřou hladem. Bohužel takto lidská společnost nefunguje. Když lidé nemají prostředky na obživu, tak si je prostě vezmou od těch, kteří tyto prostředky mají. Tak vznikla Velká francouzská revoluce. A svět je v pozici Francie na konci 18.století. Císařský dvůr žije v přepychu a zbytek země nemá na chleba. Rada "ať jedí koláče" je sice originální, ale většinou vede na cestu ke gilotině. Ale můžeme to zase risknout a nechat věcem volný průběh. Revoluční teror je vskutku hezká ukázka "volného průběhu". A kdo si nevezme poučení z historie ....

Lidská společnost se vyvíjí v cyklech a generačně a to reakcí na životní podmínky a z popela posledního cyklu jež je mementem. 

Navíc my věci chápeme jen z vlastní roviny a lidské roviny, ale ne z té jak se vyvíjí sama společnost, kde je to v jiném čase. Zde je buď přinucena přejít do nějaké formy správy a nebo akceptuje určitou formu jež může být odpovědí, na rozklad posledního cyklu. Zde se uznávají jiné hodnoty jež vychází z toho co jak si po.ereme. 

Zde nebyla jen Francouzské revoluce, ale před tím byly velké změny v Anglii zavedení parlamentu, průmyslová revoluce. 

Samotný král se snažil provést změny, měl několik ministrů financí, ale narazil na stavy jež mu zatrhli provést daňovou reformu, tedy zdanit i šlechtu. Byl tím hodně frustrován.

Navíc v té době vybuchla na Islandu sopka Laky a ochladila klima v Evropě a byla celková neúroda.

Je to dáno naší genetikou a sociálním instinktem, nakonec i historii. Hlavní příčina je to jak jsou rozdělené role v ekosystému lidského druhu, kde si příroda prostě pojistila významnou část populace pro udržení vlastního druhu. Tato významná část není schopna dlouhodoběji držet a rozvíjet hodnoty, společenské zájmy, ideje a řád.

Dnes vidíme po době socialismu jak komunistického tak na západě odborářského, nelze bez direktivního a byrokratického řízení uvést společnost na vlastní nohy.

Pak je to geopolitický rozměr, kde byly rozdány další karty. Evropa je založena na historickém soupeření světské, duchovní moci, šlechty, měšťanstva, jež po vlně reforem v 17 a 18 století přineslo základ pro demokratickou společnost. Východní část Evropy ta pochází na centralizaci moci do jedněch rukou a typu správy samoďeržavi. Zde byla a bude oscilace mezi despocii a chaosem. Pak tu jsme kmenové společnosti Afriky a Blízkého východu, kde "surově" hraje prim přírodních a sociálních rolí a instinktů. 

Zde je obrovské memento pro budoucnost, pochopit co je ekosystém společnosti a jeho společenská diverzita a jeho historické kořeny a mentalita. Geny pro demokracii jsou velmi vzácné a vznikají po historickém složitém vývoji  ve formě soupeření moci. Otázkou je jak vlastně pojmout tu základní většinu jež má dvě tendence, první je závislá na systému a druhá je manipulovatelnost  a rozklad hodnot společnosti. Zde je potřeba připomenout na čem je dán rozvoj osobnosti a duševnosti a ten je na zvládání životních situací a překážek jež zocelují charakter, přílišná ochrana pak nese závislost. Pak tu jsou samotná stádia duševního rozvoje osobností, jež na základě vzdělání a životních zkušeností hodnotí stav a má pojem o hodnotách a potřebách.

Zde je ale největší nebezpečí, neboť dostane-li se na vrchol společnosti do její správy člověk intelektuál se sociálním cítěním, bez dostatečné životní průpravy a zkušeností, Dienstiber, může nadělat hodně škody, neboť nechápe na čem je stavěn ekosystém společnosti a rozvoj lidské osobnosti. je na 3 stupni, na 2 stupni je hodně patrný sociální, otcovský a mateřský princip, ochranářství, zabezpečení, autoritářství ... . Bohužel velmi vzácný je 4 a 5 stupeň, kde se duševno rozvíjí o životní zkušenosti a je zde tah k altruismu a 5 stupeň se propojuje s vyšší perspektivou vnímání, tzv komplexní vnímání, ne jen tady a teď. To tvoří tvůrčí a nosnou vrstvu společnosti a její hlavu, zde jsou pak silné a velké osobnosti s altruistickým chováním z celého společenského spektra, jako dříve třeba Hlávek, Lanna, Čapek ... . To je to gró  pro zdravou společnost., jež chápe ducha doby, má schopnost vnímat společenské děje, má vize ... . Ještě jedno upozornění, a to lidi jež jsou ve skupině 3, zde jim sociální instinkt velí vnímat vše jako celek, vztahují se k lidstvu, k celému světu, k národovectví a přitom za tím je rodinný instinkt ... . Dokud nepochopíme jakou hru to s námi hraje budeme vždy společnost pokusným králíkem. Navíc dochází k rozpadu globalizace na jednotlivá světová centra jež budou odpovědná za svůj region a jeho stav. Nebude sil udržovat uměle systémy jež nemají tendenci vytvářet vyšší intelektuální vrstvu a hlavu společnosti. To přinese potřebu chránit vlastní prostor. Největším nebezpečím pro svět jsou aktuálně lidi na 3 stupni, kde sociální instinkt a role, nejsou zatím prohlédnuty duševně v jejich rolích ... .