Velmi dlouhé, velmi dogmatické.

Ano, tento stát neumí svým občanům říci - chcete stále funkční zdravotnictví? Tak do něj musíte poslat funkční peníze. Zvýšit plošný poplatek vyjde každého jednotlivce daleko levněji, než cokoliv, co navrhuje autorka.

Ta má chaos už v základních pojmech - pojištění. které napadá, financuje léčbu, ne pacienta, to je nemocenské. Stejně jako když cestujete, pojišťujete léčebné náklady, ne plat ušlý tím, že jste se zrakvili na dovolené.

Autorka vám také neřekne, že s léky je to jako s telefony, když si je pořizuje jednotlivec, zaplatí plnou komerční cenu, zatímco když objednává stát, cena má významnou množstevní slevu.

Generika nevyrábí jen Čína, Indie je druhý světový producent a zde narážíme na další manipulaci - stejně jako u potravin i u léků je anglosaská benevolence k používání chemikálií, které už z čistě logických důvodů nepatří ani do stravy ani do léčiv, obecně známá. Pokud mluvíme o jídle, prostý pohled na masu těla běžného lúzra v USA nebo v UK jasně napovídá, kdo jí zdravěji.

Abych to shrnul. Autorka opět seřadila jednotlivosti, o kterých je rozhodně nutno otevřeně diskutovat, do růžence demagogie a švihla sem takový pravý ekonomistický bulvár.

Ještě dodám, že nedostatek léků je opět nikoliv chybou systému, ale leností lidí, kteří ho tvoří. Jako obvykle se státní úředníci neobtěžovali předvídat a setrvali v melancholii, dokud je realita nekopla do kolene.

Jsem rád, že tu jsou boy autorky i asociála Vavruši, konečně veřejnost vidí rozdíl mezi mentalitou lidí, kteří dělají Veřejnou zdravotní službu a těmi, kdo by z toho rádi udělali byznys.

Vážení, všichni se teď můžete rozhodnout, jestli chcete podobné tomu, co existuje nebo jestli chcete svou zdravotní péči financovat jako hypotéku, jestli chcete systém, který slouží pacientovi nebo systém, který dobře živí ty, kdo na něm vydělávají.

Kulturu jednání s pacientem, kulturu komunikace, úroveň managementu, to vše je pouze věc českých specifik.

Trochu čekám, že příště nám autorka napíše - "Chcete dostat své dítě na střední školu? Privatizujte školství, pak budete moci přeplatit ty druhé".

Pro psa, kočičku nebo jiného domácího mazlíčka jsou lidé ochotni platit tisíce, ale když šlo o stovku za denní pobyt v nemocnici určený na stravu, tak nastal poprask.

Asi vám uniká jedna věc – že za pejska a kočičku tisíce platí jenom ti, kteří si to mohou dovolit (a není výjimečné místo drahé operace nechat zviřátko "uspat"), zatímco stovku za denní pobyt v nemocnici museli platit i ti, kdo si to dovolit nemohli – proto poprask ...