V tom příběhu chybí konec: zlá paní doktorka potkala hodného pana inžinýra ekonomie a láska ji docela změnila.

Ta nemocnice nemá tiskového mluvčí, který by situaci vysvětlil? Příště přivezou někoho s mrtvicí na obvod a budou se dožadovat rozředění trombu.

Bez zásadní reformy celého systému zdravotnictví se neobejdeme neb se zdravotní péče bude skokově zdražovat a stát na masivní dotace zdravotnictví peníze mít nebude. Chce to ale v prvé řadě změnit ústavu, pak všechny zákony týkající se zdravotnictví , počínaje těmi upravující zdravotní pojištění. Bez toho k žádné smysluplné reformě zdravotnictví nemůže dojít.

A takto je to se vším, co začne stát organizovat a strkat do toho svůj všetečný frňák.

A abych to panu doktorovi ještě přitížil, když vyhrožuje odchodem na západ, může se posunout pár kilometrů do Žitavy, aby zjistil, že 40 let socialistické Dederonie přivedlo protilehlé území BRD do stejného stavu.

Ono to není o "socialistickém zdravotnictví", ono je to o totalitních pokusech o inženýring života v regionu. A těch pár pozitivních odvážlivců, kteří po konci komunismu do regionu přišli, aby se pokusili o změnu, to nevytrhne, protože dál zůstávají obklopení těmi, kdo v Sudetech žijí jen proto, že na více duševně, znalostně ani finančně nemají. A těch je tam drtivá většina. Zejména poté, co Sudety začaly sloužit jako odkladiště nepřizpůsobivých z vnitrozemí.

Proto jeho srdceryvný román na pokračování není nic jiného, než nepovedené pokračování děl Adolfa Branalda. Proto je to pouze a jen výpověď o výběžku, která se nedá použít jako obraz celku.

Tohle srdceryvné psaní pro "sluški a vojácy" je v nejlepším případě námět na další hloupý seriál na Primitýví.

Když z toho otlučeme to verbální ornamentálno, příběh se stane banálním...

Místo děje - Sudety, Sociální experiment, který se nepovedl. Místo, do kterého se odhází za trest. Místo, ve kterém není společnost - tu vyhnali po válce - ale populace, čili skupina lidí, kteří nemají vazbu k území, netvoří komunitu, jsou to náplavy, které se shodou okolností ocitly někde, kde jim bylo poskytnuto bydliště - nikoliv však domov.

Příběh - líní saniťáci dovezli pacienta do lékařského zařízení, které vypadá jako jeho okolí. Pár lidských trosečníků, kteří se snaží přežít v prostoru, který je lidským smetištěm této země, obklopení homunkuly deprivovanými od jakékoliv tradice, patriotismu, sounáležitosti. Poté, co se pohádá s lemply, je osočena pologramotnými homunkuly, protože tato nemocnice kromě všeho, o čem píše pan ředitel hlavně nemá nikoho, kdo by uměl komunikovat situaci s těmi, kdo jsou v případu zainteresováni. Pan ředitel místo komunikace volí formu plačtivého románu na blogu paní, která žije v Praze a o tom, jak to v Sudetech vypadá, ví to, co viděla v seriálu Divoká země. Frustrovaná lékařka odchází a pan ředitel pláče o "ukradených daních", místo pravdivého výroku - do pekla Sudet nikdo dobrovolně nepůjde.

Celé toto dílo se míjí účelem, protože ať to svaluje na státní zdravotnictví, jak chce, problém je zakopán v lapidárním konstatování faktu - 65 let poté, co čeští komunisté vyhnali původní obyvatelstvo, zpřetrhali historické vazby, můžeme pouze říci, že počeštění Sudet skončilo naprostým krachem.

Pana doktora mohu ujistit o jednom, i kdyby se zdravotnictví změnilo v kapitalistický ráj, do míst. kde on žije, se nikdo nepohrne - vždyť kdekoliv jinde je lépe....

S TGM parafrázuji - české Sudety byly založeny na loupeži a bezpráví a jsou jimi i udržovány.

To bude veřejná poprava... už těch 30 korun poplatek bylo vražedné...ale takzo kritizovat socialistické zdravotnictví, kde má každý stejné služby...