Jednoduchá ekonomická úvaha, která ovšem ignoruje některé věci.

- efekt synergie. Do čistě mužského týmu může žena vnést prvek, který tam šéf nechce, tak radši zaměstná muže. Jako když si radši koupím dražšího robota protože se mi hodí barevně do kuchyně

- efekt předsudků. Někdo radši zaměstná muže za víc peněz, protože ženě prostě nevěří. Jako když si nechci koupit robota třeba značky ETA, protože nevěřím českému výrobci.

- šéf má právo si navolit kolektiv dle svých představ (jiný zase upřednostní ženu...)

- Jestli je jeden iracionální a řídí se předsudky, není to systémový problém, který je potřeba systémově řešit. Ale ve statistikách platů se neprojevují iracionální předsudky ale už nabytě zkušenosti...

jen by mě zajímalo, zda by ten samý text od autora - muže nebyl blokován pro zjevnou nekorektnost..!

Autorka článku má naprostou pravdu. Nerovnost platů není diskriminací. Je to prostě stanovení ceny pracovní síly. Je hloupost tvrdit něco o stejné práci za stejné peníze. To snad je možné tak maximálně v případě úkolové mzdy. Odevzdáš stejné množství stejných výrobků ve stejné kvalitě, obdržíš stejnou odměnu. Kritéria pro vstupní ocenění hodnoty pracovní síly vyhodnocuje personalista. Následné oceňování hodnoty pracovní síly provádí odpovědný nadřízený. Právo do toho zasahovat má jen majitel podniku (jedná-li se o soukromý podnik). A žádným aktivistům do toho nic není. Pracovní síla je zboží a jako zboží je i oceňována.

Pane Cachu, doufám, že jsem se Vás v minulé diskusi nedotkl.

Je k smíchu, že k takovým závěrům musí na západě dojít pomocí hlubší analýzy, kdežto u nás na to stačí selská logika.

Tenhle článek kdyby napsal chlap, už po něm feministky jedou

mladý muž z Prahy bude brát vždy více než starší žena z regionu at ́ jde o jakoukoli pozici ..

Pane Thomo, mojí partnerce je 48 let. Jsme z Brna a její práce v rakouské dceři španělské firmy, kterou z velké části vykonává z Brna ( kde má tato firma pobočku), tedy z vesnice, je ceněna ekvivalentem 3500€ měsíčně. Opravdu věříte tomu, že každý mladý muž v Praze bere více?

Úvaha je založena na tzv. naturalistickém omylu, který ve zkratce tvrdí, že to, co je, má i být. Takže když něco "prostě tak je", není pak třeba proti tomu nic namítat.

Ospravedlňujeme-li tedy mzdovou nerovnost tím, že je přirozená (ponechme teď stranou otázku, jak hodnota mzdy v pracovní smlouvě souvisí s přirozeností, potažmo co to přirozenost vlastně vůbec je), pak bychom měli obhajovat vše ostatní, co je přirozené, tedy jako krádež, loupež, znásilnění, zneužívání, válku.

Autorka se ale pokouší mzdovou nerovnost obhájit i jinými argumenty než jen tím, že je to přirozená věc a že i ona samotná zkrátka dělá to, co jiní po ní vyžadují, proti čemuž se přece nemá nic namítat. Nabízí podle ní zcela logickou úvahu, která princip mezd každému ihned objasní: kdyby ženy dělaly stejnou práci za nižší mzdu, proč by někdo zaměstnával nákladnější muže? Vždyť si přece také nekoupíme dražšího kuchyňského robota se stejnými vlastnostmi.

K tomu nejprve poznamenejme, že se nejedná o argument logický, za nějž se ho autorka snaží vydávat, ale v nejlepším případě za argument empirický, který tedy vychází ze zkušenosti toho, co se děje a z předpokladu, že se lidské jednán řídí pouze selským rozumem a přísně ekonomickým myšlením, jiné motivy už mít nemůže. Rozhodně se nejedná o logický úsudek, kde závěr jednoduše vyplývá z nějakého předpokladu nebo danosti, které jsou nezávislé na konkrétních poměrech.

Dále tento argument není příliš silný ani ve srovnání se zkušeností a fakty: pokud bychom totiž předpokládali, že muži skutečně vykonají hodnotnější práci než ženy (a proto mají ženy menší plat), není pak jasné, proč tedy někdo ženy vůbec zaměstnává, když vykonávají méně práce? Pokud odpovíme, že zaměstnavateli může stačit menší vykonaná práce, pak utíkáme od problematiky - ptáme se přece na problém stejné práce, nikoli práce rozdílné, proti jejímuž rozdílnému honorování nic nenamítáme.

Další potíž "logického" argumentu, který vyvrací možnost nespravedlivé odměňování tím, že by zaměstnavatelé přece jinak zaměstnávali pouze ženy, spočívá v tom, že zaměstnavateli by nic nebránilo některé zaměstnance jednoduše okrást na mzdě. Pak bychom totiž mohli rovněž argumentovat, že zaměstnanec přece být okrádán "logicky" vůbec nemůže, protože kdyby ano, pak by si zaměstnavatel přijímal do práce jen ty zaměstnance, kteří se nechají okrást, jak by velel "ekonomický zákon".

Problém neřeší ani argument kuchyňského robota: kdyby totiž platil předpoklad, že lidé nekupují dražší roboty se stejnými vlastnostmi jako mají levnější, nemohlo by jednoduše v praxi k ničemu takovému docházet. A těžko obhájíme tvrzení, že lidé nikdy nekupují nic předraženého. Krom toho zde do hry vstupuje ještě problém, že o skutečných vlastnostech kuchyňského robota lidé obvykle neví, nemusí vědět ani o ceně všech ostatních robotů, stejně jako zaměstnanci nemusí vědět o tom, že jiní mají větší mzdu.

Dále autorka rozdílnou mzdu obhajuje tím, že různí lidé přinášejí zaměstnavateli různou hodnotu. Jedná se samozřejmě o neudržitelný argument, protože o mzdě rozhoduje především pracovní smlouva, pracovní náplň a její soulad s platnými zákony, nikoli to, co má pro zaměstanvatele hodnotu, navíc určenou nejasnými měřítky. Pokud by tomu bylo tak, jak píše autorka, pak by si zaměstnavatel mohl hodnotu zaměstnance vykalkulovat, jak se mu zachce. Třeba podle ochoty k přesčasům v jeho posteli.

Nakonec autorka obhajuje vedoucí pozici mužů starým dobrým evergreenem "v pravěku tomu taky tak bylo". Tento argument snad už není třeba dále rozebírat, pokud tedy nechceme v současně společnosti udržovat jen ty principy, které vládly v pravěku.

Přirozené je to, co vzniklo jen dílem přírody. Proto je i přirozená rozdílnost toho, co příroda nadělila mužům a ženám mezi nohama.

Od doby, kdy i tuto rozdílnost začaly progresivní síly zpochybňovat, nastal úpadek naší civilizace. O čem píše autorka je jen průvodním jevem zpochybňování přírodou nastavených jevů.

To je tak, když si lidi moc dlouho žijou příliš pohodlně. Z toho pak začnou blbnout. Nerad to píšu, ale každá civilizace nejspíš občas potřebuje zažít válku. Je to brutální zkušenost, ale lidem to srovná priority. Stačí se podívat na Izrael.

popsal ti uz Kundera ve svych Smesnych laskach. Ve spolecnosti proste existuji lide, kteri musi byt vzdycky na druhe strane barikady a take to musi neustale ventilovat.

Bezvadne to ovlada Klaus st. , autorka si v tomhle s nim moc nezada.

Myslíte že nemá pravdu?

Pro dobře placené pozice může být ještě jeden důvod. U mužů je větší rozptyl kolem průměru než u žen u řady parametrů jako inteligence a další schopnosti. Průměr se neliší, ale je víc chytrých a víc blbých mužů než u žen. Takže pro špičkové pozice se nabízí více nadprůměrných osob mužského pohlaví.

jste si jisty s tou inteligenci. Kdyz si tak vzpomenu na tchyni ...