Markéto, velmi si Vás vážím a jste pro mě zdrojem pro inspiraci a zamyšlení. V případě článku o potravinové soběstačnosti se mi však zdá, že jste nevzala v úvahu všechny aspekty, protože ne všechny aspekty jsou ekonomické nebo emotivní. Aspekty, které nebyly vzaty v úvahu dostatečně, jsou především tyto dva: (1) nikdo nehovořil o 100% potravinové soběstačnosti a (2) dovozy potravin (i základních) jsou pokřiveny nerovnou dotační politikou EU (kdo si "vyřve" lepší podmínky, tak má lepší cenu / zisk).

Od začátku jsem slyšel jen o určitých %, pro která platí podíl na trhu. Myslím, že na začátku to bylo 85%, potom 60%, apod. Vždy bylo hned uvedeno, že nejde o banány, kiwi, apod., která se u nás pěstovat nedají, ale naopak výhradně o potraviny, která se pěstují u nás. Jsem pro volný trh, ale ten v zemědělství není - vlivem různě velkých dotací, která si historicky nebo schopností vyjednavačů vybojoval ten který stát. Jsme stát pracovitých a schopných lidí. Proto si nemyslím, že by naši zemědělci nedokázali vypěstovat brambory, cibule, jablka, apod. za srovnatelnou cenu. Rozhodně u nás v zemědělství nejsou ani nadprůměrné platy, spíše podprůměrné, takže s bonusem absence nákladů na dopravu přes půl Evropy (o Novém Zélandu nemluvím), jsme rozhodně schopni vyrobit takové plodiny srovnatelně / výhodněji. Problém, který vůbec nezmiňujete, je také otázka "kdo na prodeji zahraničních plodin finálně vydělá?". Velké % prodejců potravin spotřebitelům jsou zahraniční řetězce. Kam půjde zisk z jejich prodeje? Přirozeně k mateřské firmě (nijak to nerozporuji), ale potom trh není volný - lze již u 80-90% zahraničních řetězců hovořit o monopolu? Pokud se prodají zahraniční produkty (z hlediska zájmů toho kterého státu / seskupení států), pak tu máme pokřivený trh. V této situaci lze také hovořit o monopolu výkupních cen.

Také zde platí i zkušenost s rouškami, kdy si státy (D, USA) zabavovaly i již zaplacené objednávky roušek. Čím potom Česko nakrmí své lidi, až to nastane? A to hrozí.

Paní Markéta zase přesvědčuje, že je nepřebernou studnicí myšlenek, ale jakých. Jen jedna věta:" No, a pak přijde nějaká plísňová choroba a zdecimuje všechnu zeleninu v našich sklenících. Takové choroby rostlin i zvířat přeci čas od času přicházejí." Konec myšlenky. No, to si zase já pamatuji, že v době naší potravinové samostatnosti nás trápily naše domácí plísně a škůdci, se kterými jsme si snadno poradili. Teď marně bojujeme s plzákem španělským, dovezeným s levnější zeleninou, který fakticky decimuje naše skleníky a mám obavy že zmutuje do takové velikosti, že sežere i milou Markétu Šichtařovou.

Jak jste si snadno poradili? Myslíte v dobách, kdy v obchodech ovoce zelenina tekly brambory z přepravek, mrkev byla plesnivá a občas bylo i zelí? Jahody se nechaly hnít ve vagonech, protože musely počkat, až bude Spartakiáda?

Plzák nezmutuje, protože nám hrozí sucho, takže plzák uschne.

Paní Šichtařová zjevně nepochopila, co potravinová soběstačnost znamená.

A tak motá páté přes deváté.

Opravdu nejde o to, aby se u nás pěstovaly banány.

Soběstačnost je blbost - nebo snad někdo čeká, že ti, kdo ji hlásají, budou jíst jen české potraviny a pít české nápoje?

Proč by se měly jíst jenom české potraviny a české nápoje?

V globalizovaném světě si opravdu nepřipadám chráněný proti rizikům. Příklad s příchodem plísní je špatně, protože ta plíseň může přijít kdekoliv a všichni se pak pohrnou na trh, kde plíseň není a ceny poletí nahoru pro všechny. Soběstačnost je totiž o vlastní zodpovědnosti. Globální trh funguje jen pokud nedojde kdekoliv ve světě k propadu výroby. Opak je pravdou. Při vlastní zodpovědnosti za produkci nebudeme závislí na globálním trhu, ze všemi vlastními riziky. Navíc v době klidu bez propadů produkce je problém s nadprodukcí, kterou globální trh rozdistribuje od bohatších k chudým jen tehdy, pokud nejsou chudí sami soběstační. A přesně to se podařilo dohodnout s východní Evropou. Zahoďte soběstačnost, když bude u vás ouvej, dodáme cokoliv. Ale pokud bude chybět všude, nebude to zalevno. Zalevno je pouze pokud je všude nadprodukce.

Není ten "sichr" příliš drahý špás? Nevyjde ve výsledku nakonec levněji, když si to jednou za mnoho let prostě koupíme dráž ?

Potravinová soběstačnost je stejný nesmysl, jako národní měna. Paní autorka ovšem radí fondům, jejichž významným zdrojem příjmu jsou kurzové transakce, proto národní měnu zuby nehty bráni. Tak jako zemědělci kopají za potravinovou soběstačnost. Zkrátka za vším hledej něčí zájmy. Jinak ale dnes výjimečně souhlas.

Pro pí Chvátalovou - na Moravě umíme průmyslově "vyrobit" celoročně stejně kvalitní rajčata jako v NL/B a ne dráže. Např. odrůda Brioso. Pokud vím tak tato produkce se zvedá a považuji to za vhodné. Nejde tedy jen o pár kousků po dobu 1-2 měsíců z babiččina záhonu.

Jak velká je to produkce, vydrží to do ledna? Prostě, bude to stačit na pokrytí celoročních požadavků českého trhu?

Tyjo, dneska souhlas .

Paní magistro, strčte si ty ekonomické poučky někam. Když vy jste si hrála na pískovišti s kačerem, tak tehdejší Československo bylo v rámci evropy potravinářská velmoc. Po vstupu do EU jsme si vyjednali limity nebo spíše jsme je obdrželi jako normativy, kolik ha čeho můžeme pěstovat, kolik ks skotu, krav, prasat slepic, brojlerů můžeme chovat, takže během pár let se z nás stali dovozci základních potravin, které jsme dříve vyváželi. Že teď např. dovážíme maso a vejce z Polska není věc naší dražší výroby ale důsledek dotační politiky Polska. Že teď německé mlékárny vykupují v jižních čechách české mléko, které zpracují a prodají zpět do česka s přidanou hodnotou za nízké ceny, které výrazně ovlivňuje dotační politika EU je skutečnost. Že za přizpění EU byla po vstupu do EU zlikvidována v Česku většina cukrovarů, za což dostali jejich zahraniční majitelé od EU ještě zaplaceno je realita, kterou většina lidí v této zemi neví. Mohl bych pokračovat, ale k ničemu by to nebylo. Jsou to fakta a snahy o nápravu alespoň části toho co se pokazilo jsou sice chvály hodné, ale podle mě je to jen zbožné přání. To co jsem zde popsal není proti EU, je to jen skutečnost , co se s naším zemědělstvím stalo.

Současný problém ekonomů je dle mého následující: 1. Předpokládají neustálý růst HDP. Při omezených zdrojích surovin, energie a rostoucímu tlaku na zdroje. Lidí přibývá, nadvýroba potravin klesá, úrodnost půd klesá a klesá i množství obdělatelné půdy. Ceny potravin v dlouhodobém horizontu porostou. Mnohde se nedostává ani vody na nezbytnou zálivku. 2. Bagatelizují rizika globalizace, protože to umožňuje levnou výrobu a levný dovoz. Zcela pomíjejí, že know-how zůstává tam, kde se produkt tvoří a to i u těch potravin. 3. Mění se klimatické podmínky a my budeme muset šlechtit nové přizpůsobené odrůdy. K tomu je třeba uchovat pestrou zemědělskou produkci. 4. Někdy mám pocit, že ekonomové mají v sobě málo pokory a profesní poctivosti. Mnohokrát se spletli a důsledky jejich omylů odnesla celá společnost a zejména nejchudší. Paní Šichtařová tu psala, že spoléhat se na potravinovou soběstačnost nás přivede k hladomoru. No pokud se tu vyskytne choroba, či sucho a lokálně nám tu zapříčiní nedostatek úrody, pak jistojistě rádi chybějící plodinu dovezeme...Ale co když to bude napak paní Šichtařová? Co když se neurodí v Číně a v Indii a nebude rýže a pšenice ne pro 10mil. Čechů, ale pro 300-500 mil. Číňanů a Indů...jsou to silné lidnaté země s jaderným arzenálem, velké ekonomiky, které kvůli vnitřní stabilitě prostě vykoupí případnou nadprodukci. Kolik pak bude v Lidlu a Kaufladu stát chleba? A co nám poradíte pak? Asi že je třeba potravinovou soběstačnost zvýšit. 5. Ekonomové se mylně domnívají, že mají ekonomiku pod kontrolou. Dávno nemají. Rozhodují politici a to v horizontu volebního období a okamžitého indexu popularity. Ekonomové látají díry v bortícím se systému založeným na chátrající důvěře a víře. 6.Ekonomové tvrdí, že trh má samoregulační schopnost, což platí do určité míry. Vláda USA nepřipustila, aby Čína vlastnila rozhodující podíly v petrolejářských fy. nebo přístavy. A stejně strategické je kdo v naší zemi vlastní zdroje produkující energii, vodu, potraviny.

Líbí se mi, jak píšete o pokoře a přitom podsouváte ekonomům blbosti, které jste si vycucal z prstu.

1. Ne, nepředpokládají. Nicméně, dá se očekávat, že z dlouhodobého hlediska HDP poroste, a to do té doby, dokud bude existovat technologický pokrok. Samozřejmě, pokud lidstvo nedostane nějakou velkou "ťafku", jako jaderná válka, pád meteoru apod.

Mimochodem vámi popsaný růst populace a cen potravin se nijak nevylučuje s ekonomickým růstem.

2. Nevím, jak to přesně s těmi riziky globalizace myslíte. Nicméně v dnešním globalizovaném světě, je to know-how mnohem snadněji přenositelné, než dříve.

3. Mění se klima, no a? Tak se bude pěstovat něco jiného. V čem je problém?

4. Nevím, co myslíte tím, že se ekonomové mnohokrát spletli, ale faktem je, že ekonomové nemají žádnou rozhodovací pravomoc. Obvykle to funguje naopak. Politik vymýšlí nesmyslná opatření a ekonomové mohou na jeho omyl upozorňovat jak chtějí. Jde jenom o to, jak to politik umí prodat svým voličům.

Při neúrodě bude chleba jistě velmi drahý. Proto bude lepší, být co nejbohatší, když taková nepříjemnost nastane. Tlačit potravinovou soběstačnost jde ale proti tomu (pokud by byla ta soběstačnost efektivní, tak by nebylo potřeba ji tlačit).

5. Ne, tak to se ekonomové ani náhodou nedomnívají. Kde jste takovou blbost slyšel?

6. Nevím, jak samoregulační schopnost trhu souvisí s tím, že vláda USA někde něco nepřipustila. Nicméně, jestli máte strach, že by nám v případě války chtěl zahraniční vlastník zavřít kohoutky v českých vodárnách nebo chtěl odmítnout prodat brambory z českých polí, tak to nemusíte. Když bude nejhůř, tak se přestaneme zahraničních majitelů ptát. Slyšel jste už někdy o znárodňování, ne?