Neměli bychom přistupovat na položení rovnítka mezi levicové politiky z EU a komunisty. To není od autorky blogu správné.

Komunismus je zločinná ideologie, která má na svědomí milióny obětí.

Levice "na západě" dělá hloupou politiku, nepoučenou z "předchozích nezdarů", ale nemá krev na rukou.

Nemá krev na rukou - ano, zatím. Nikdo neví kam to prosazování jejich ideí dojde, dnes odebírají bezvýznamný titul miss za zveřejnění statistiky a kam půjdou dál?

Nevím, zda tu novou levici nazývat komunistickou. Komunisté byli špatní. Tihle neomarxisté se ukážou časem ještě horší, ale nemám pocit, že by se navzájem měli rádi. Tyranosaury nahradili velociraptoři.

Já s autorkou souhlasím. Socialismus v EU je problém.

Nebuďme však slepí k tomu, když proti Bruselskému socialismu nejvíce bojují velcí fanoušci Ruska, Číny.

Evropa se musí vyléčit ze socialistické nákazy. Ruskou nebo čínskou medicínou se však spíš otráví než vyléčí.

Přejme si léčbu Evropské unie, ale tu léčbu musí pacient přežít a navíc zůstat dostatečně silný.

Některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.

Já mám pocit, že je to ještě horší. Komunisté nebyli sice žádní géniové, ale nějakým jakž takž racionálním myšlením obvykle disponovali. Moderní levice je soubor duševně nemocných aktivistů, kteří popírají jakoukoli realitu z principu. Za komunistů upadala ekonomika pomalu, kdežto zelení a ochránci práv menšin zničí na co šáhnou téměř okamžitě.

Jenomže to může být jako s nemocí. Pokud má nemoc inkubační dobu delší a mortalitu v desítkách procent, je to mor který vyhubí půl Evropy. Pokud inkubace je v řádu hodin a mortalita téměř sto procent, jako je Ebola, tak to není horší ale naopak lepší - nemocní se izolují do karantény a nemoc se podchytí.

Boj proti jaderné energii a fosilním palivům v Německu má natolik okamžitý a zničující následek, že je to dnes každému jasné a něco se s tím bude muset dělat.

Líbí se mi ta naivní důvěra v to, že se "s tím bude muset něco dělat". A kdo to asi udělá? Lidé, na které důsledky levicové politiky dopadají, nemají výkonnou moc. Představa, že vykonavatelé jimi delegované moci (zvolení politici), se budou řídit jejich vůlí, se ukázala jako naprosto nerealistická. Zvolení představitelé se naprosto necítí být vázáni programy, které předkládali před volbami a žádný postih neexistuje. Vědí, že je to stejně na jedno, nejvýš dvě volební období, takže místo snahy získat poctivým plněním úředvolebních slibů odměnu od voličů (hlasy v příštích volbách) se orientují na získání odměn mnohem hmotnějších, než volební hlasy od těch, kteří je poskytují okymžitě, to jest od různých zájmových skupin. Lobbing jenom kvete a kde by nezaúčinkoval, nastoupí tahání za špagátky pomocí nátlaku a manipulací.

A když k tomu přičtete, že značná část voličů preferuje systém, kde je osobní odpovědnost zredukována na minimum, člověk je dotován nejrůznějšími podporami, příspěvky a přídavky a na oplátku je smířena s regulací, kontrolou a omezováním...