Nebetyčným pokrytectvím je i to, co se dnes nazývá světovým terorismem. Jednoznačná snaha vytvořit imaginárního a současně věčného nepřítele lidstva, proti kterému je nezbytné stále intenzivně zbrojit a nějak bojovat.

A pro jistotu čas od času někde nějakého skutečného z masa a kostí vytvořit, něco spáchat, aby lidé nepřestali věřit a nepřestali mít strach.

Potlačením adresnosti nepřítele, jeho identity, identifikace, státní, či národní příslušnosti, zázemí, zdrojů, kterými disponuje (což platilo historicky a do nedávna), je možné dle potřeby udělat nepřítele z kohokoliv.

A tak se může stávat a režírovat, že kdo byl dříve oddaným přítelem může být dnes úhlavním nepřítelem a zase naopak, jak se to hodí.

Není to geniální?