me z toho vyplyva, ze lide jsou hloupi, dobrovolne podepisi smlouvu a pak se divi... pak maji pocit, ze je nekdo podvedl, ale podvedl jej pouze vlastni mdly rozum

Ten pocit mít můžete. Problémem ale je, že kromě mdlého rozumu zákazníka (nepopírám, že to je opravdu velký a často i těžko řešitelný problém)

podvede zákazníka neméně často i sám profesionálně vykutálený (třeba bankovní) obchodník. Výstižně se tomu v určitém druhu podnikání říká "šmejdi".

na pojistovny plati jednoduchy trik:

preoste neplatit, nikdo z nich si netroufne ztratit event. budouciho klienta primym vymahanim prez system dluznik/veritel...vetsinou je to i ztratovy podnik, protoze nez se pojistovna docka sveho rozhodnouti soudem uplyne hodne, hodne let...vetsinou prilis mnoho aby to stalo za to. Navic, kdyz mate u stejneho institutu nekolik pojisteni (auto, dum, movitosti, cestovni pojisteni atd. atd) tak si to sakramentsky rozmysli vas zalovat

Problém je, že finanční instituce (resp. jejich zaměstnanci) při uzavírání smluv matou, klamou, mlží nebo svým zákazníkům rovnou lžou. Knížecí rady, typu "smlouvu je třeba si důkladně přečíst, věnovat pozornost i dodatkům psaným malými písmeny" dávají obvykle lidé, kteří moc dobře vědí, že i kdyby si takový běžný občan oči vykoukal a hlavu ulámal, nebude mu to moc platné, protože smlouvy jsou jednak psány jazykem, který má s jeho mateřtinou jen málo společného, navíc připravované týmy právníků (ve službách toho kterého ústavu), kteří výborně vědí, jak využít každé mezery a kličky v zákonech a jiných normách. Takže výsledkem je, že občan si zodpovědně pojistí nemovitost proti povodni, ale když mu dům uplave, pojišťovna mu vysvětlí, že nešlo o povedeň, ale záplavu, s bankou si sjednáte pojištění konta na jeden rok, ale banka si strhne pojištění na další rok (bez domluvy s vámi), protože vy jste pojištění sjednané na jeden rok šest týdnů před koncem pojištění nevypověděli atd.

Pokud jde o životní pojištění se spořením (nebo jak se to správně jmenuje), protože mi bylo jasné, že je to složité, požádala jsem zástupce pojišťovny, aby mi fungování produktu přeložil do lidského jazyka. Přesvědčil mě, že pokud dodržím sjednanou dobu pojištění (tuším 25 let) aniž by došlo k pojistnému plnění, obdržím zpět zhruba tolik, kolik jsem během spoření uložila (sliby, že bych mohla mít nějaký podíl z hospodaření pojišťovny, jsem nebrala vážně) a samozřejmě se ukázalo, že po skončení pojištění dostanu sotva zlomek vložených peněz.

A tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Kdyby se stejným způsobem choval veterinář, který mi ošetřuje psa, nebo automechanik, který se mi stará o auto (což jsou opět obory, kterým nerozumím a i tak jejich služby čerpám), splakala bych nad výdělkem.

Těžko se divit nechuti občana vůči institucím, které zneužívají svojí převahy a toho, že se bez nich občan neobejte, k tomu, aby ho rutinně podváděli a šidili.

Souhlas, karma.

Ten článek vypadá jak takové na rychlo spíchnuté bankovní PR.

Jednostranně napsané, až to bolí. Už nadpisem nám autorka naznačuje, že si s objektivním pohledem na věc hlavu lámat nebude. A skutečně nelámala.

Některé hlubokomyslné poučné rady v článku jsou spíše k pousmání, než k čemukoliv jinému. Konkrétně jsem se musel pousmát nad touto chytrou radou: "Ať tak či onak, já bych na místě klienta byla nadmíru nedůvěřivá a opatrná vstoupit do jakéhokoliv sporu.".. (No to jsme opravdu nevěděli!)

Nebo následné autorčinu chápající omluvné konstatování: "Finanční instituce pochopitelně občas v konkrétních případech chybují." (Aby ale autorka hned našla nějaké řešení, jen probůh hlavně žádné hromadné žaloby:) "Od toho máme finančního arbitra, aby v takových individuálních případech přišel klientovi na pomoc." (Bohužel, co znám arbitrážní rozhodnutí, tak to zní spíše jako ironie, než jako vážně míněná rada.)

Takže po tom rozsáhlém a kvalifikovaném poučování autorky je nám všem nakonec jasné, že frontální, hromadné tažení proti finančním institucím je prostě odporné a organizují jej zloději (tedy aspoň podle nadpisu článku)... V případě sporu pak máme jít do konfrontace s bankou jedině a jedině individuálně.. jinak se to vždy otočí proti nám... a pak ještě proděláme, bacha na to!

No, jak jsem se již zmínil.. takové asi celkem levné bankovní PR.

Odkdy mají být blogy "objektivní"? Jde o vyjádření názoru. Neplatete si je náhodou se zprovodajstvím, stejně jako většina průměrných novinářů?

Mám obavu, že "IŽP" jsou nejhůře investované peníze jak do pojištění, tak do investování. Zatím jsem všechny poradce odehnal požadavkem, že vložené peníze se musí po odečtení všech poplatků zúročit minimálně 4 % p.a., a mám od nich klid. Za článek karma

Autorka v tomto případě neví o čem mluví. Zaprvé by mě zajímalo, kdo je ten zloděj, který má chytat pojišťovny - zloděje.

Pokud jde o bankovní poplatky, tak s souhlasím, že celá akce byla uměle vykonstruovaná. Klient chtěl úvěr, ten dostal. Poplatek byl ve smlouvě a klient ho odsouhlasil a platil ho.

Nyní porovnání s životními pojistkami

- např. produkt ČP - V pojistných podmínkách je jen toto: Informace v pojistných Pojistitel má právo na úhradu počátečních a správních nákladů dle matematicko pojistných zásad.

- žádné procento, žádná částka nic. Ve výpisech si pojišťovna uváděla pojišťovna vlastní měnu místo korun. Zmíněné matematicko pojistné zásady měli být k dispozici na pobočce - zkuste si je jít prohlédnout - neexistují.

Navíc klientovi jsou tyhle produkty prodány jako výhodné spoření a investice. Cílem bylo zhodnotit peníze. Jestliže jsou poplatky tak velké, že není možné být reálně v plusu, tak to odporuje smyslu proč takovou smlouvu dělat. Trochu rozdíl mezi hypotékou, kde je hlavním cílem bydlet a to klient dostal.

Další pojišťovny to mají podobné. Průměrná přímá investice má náklady v desetinách až procentech ročně. Pojišťovna tento produkt zapouzdří, zvýší náklady až 50krát a prodává to jako pojištění. Opravdu je normální, aby pán, který si naivně spoří 1000.-Kč měsíčně měl platit náklady ve výši skoro 95 000.-Kč? Podepsal by to, kdyby to věděl (Bylo to ve smlouvě napsané).

1) Možná bych doporučoval přečíst si ty rozsudky o kterých se zmiňujete. Je z nich docela dost patrné, že nejde o štestí.

2) Žádná umělá kauza to opravdu není - např momentální rozsudek proti smlouvám České spořitelny vznikl tak, že pojišťovna zažalovala klienta kvůli hloupým 13000.-Kč. po tom co klient do smlouvy již utopil desítky tisíc.

3) Nejedná se o bagatelní částky. U bankovních poplatků šlo o cca 5400.-Kč na klienta max. V případě IŽP jde o desítky tisíc korun. 70leté paní, smlouva do 99 let věku na 300 000.-Kč ročně, ačkoliv jediné přijmy jsou důchod.

Páté přes deváté.

Proč v takovém článku zmiňujete živnostníky?

Bankovní poplatky zpět byl opravdu úlet, s tím souhlasím, přišlo mi to tehdy divné, a nerozuměl jsem, jak do toho ti lidé mohli jít.

Jenže IŽP je trochu jiná liga. Velkou spoustu jej uzavřeli takzvaní poradci, a v mnoha případech to bylo na hraně, a v mnoha případech i za hranou. Zavadil jsem o jednu poradenskou firmu, takže nějaké informace z první ruky bych měl. Dnes je trh již o něco čistší než byl před řekněme 10 až 20 lety, ale ani dnes to není zdaleka vždy fér.

Sám si proto myslím, že čím je smlouva starší, tím větší šance je, že klient s případnou žalobou uspěje.

P.S. Finarbitr pokud vím drsně nestíhá...

Investiční životní pojištění je pojištění, ale je i investrování.

Ve skutečnosti je to 5 - 10 pojistných produktů dohromady plus investování do něčeho jako jsou podílové fondy zprostředkované pojišťovnou.

A je to šité na míru šmejdovému prodeji obchodními zástupci pracujícími na živnosťák (speciální pojistný) a výhradně za provize odvíjející se od velikosti pojistného placeného klientem, protože dohromady těch 5 - 10 pojistných produktů plus investování vytváří dohromady takové pojistné podmínky, které jsou extrémně dlouhé a složité a které kompletně odpresentovat během 1 - 2 půlhodinových schůzek je absolutně nemožné. Prodejce má tak prostor vybrat jen ty věci, na které klient slyší a "dostat" ho tak k podepsání smlouvy.