Ac to neni presny popis je to dost dobry popis. Ovsem chybejici adresa je dost zavazny nedostatek.

Přiznávám, že Vám příliš nerozumím a to tak, že už dlouho!

Připouštím, že je to i moje chyba.

Ono to platí spíš obecně, že?8

"Už nemáme povinnost vychovávat děti, které jsme zplodily. Od výchovy tu přeci jsou jesle a školky."

Soudím, paní Šichtářová, že jste se s tímto tvrzením jaksi minula v čase. Kolektivní zařízení pro děti kojeneckého až předškolního věku nejsou výdobytkem současnosti, a rozhodně za ně namůže EU. K masivnímu zřizování těchto zařízení u nás došlo po roce 1948, kdy matky nastoupily k soustruhům či na traktory, a děti putovaly do jeslí a mateřských školek.

Nevím, jestli víte, že u nás běžně fungovaly celotýdenní jesle, kam se dítě dalo v pondělí ráno a v sobotu odpoledne se vyzvedlo. Tato bohulibá zařízení se začala rušit až v roce 1968, a to díky doktoru Zdeňku Matějčkovi.

Mimochodem, Československo za totáče trhalo v Evropě rekord v počtu zaměstnaných žen, pojem "žena v domácnosti" téměř vymizel.

Po roce 1989 došlo k zásadní změně, zavedla se u nás vícerychlostní mateřská (rodičovská) dovolená a maminky začaly s dětmi zůstávat doma. V mnoha městech se pro nezájem rodičů jesle zrušily úplně.

Takže je to přesně naopak, než tvrdíte.

Školky a jesle nejsou specifikem pouze socialistického Československa po roce 1948. Ve stejné době se objevily i v západní Evropě jako důsledek 2. světové války. Za války muži v produktivním věku (většina) bojovali ve válce a ženy (většina) musely pracovat ve zbrojních továrnách. A po válce ženy už v zaměstnáních zůstaly, protože:

a) byl nedostatek mužů na práci, protože jich mnoho zahynulo ve válce,

b) ženy zjistily, že vydělávat peníze je lepší než být ženou v domácnosti.

A s tím právě souvisí vznik školek a jeslí, aby se tyto ženy nemusely starat o děti a mohly pracovat.

Dobyvatelé Nového světa před více než pěti sty lety vypluli na východ a v domnění, že doplavali do Indie, místní obyvatele nové země nazvali Indiány (a jejich potomci si u nás spokojeně žijí s dojmem, že mají všechno zadarmo).

Já myslim ze pluli na západ.

Tak mi se nezdá, že by jednou z hlavních charakteristik české společnosti bylo sobectví. Sobectví je totiž ze své definice předevěším bezholednost, nerespektování práv jiných. S čímž se sice občas setkávám, ale není to až v takové nějaké významné míře. Myslím si, že jsme spíše docela tolerantní, tedy alespoň s přihlédnutím k tomu, že jsme postkomunistickou zemí.

Sobci tedy nejsme, my jsme spíše tak trochu sedláci se sníženou schopností sebekritiky, kteří věří v nezpochybnitelnou nadřazenost selského rozumu, kterým jsme bohatě obdaření a proto nemáme ani v nejmenším zapotřebí se od někoho nechat poučovat, hlavně od kohokoli ze západního směru od našich hranic. Jsme prostě takoví Homolkovi.

Zkuste si to přečíst ještě jednou, vůbec jste nepochopil podstatu.

Ano, máte částečně pravdu, je to důvod k přemýšlení - i když se tak všichni, jak píšete, zdaleka nechovají. Jsou mezi námi i lidé, kteří se na stát nespoléhají, a pokud se nejsou schopni sami se o sebe postarat ( a zabezpečit finančně rodin), například při ztrátě zaměstnání, tráví bezesné noci. Jsou mezi námi i lidé starostliví - a ženy, které bez reptání berou vše, co jim ženství přináší, radost, i bolest.... Krásné Vánoce a šťastný nový rok Vám přeji. A díky.

Zlý, zlý stát za všechno může! Strašně se máme, samostatnost ztrácíme. Dřív to bývávávalo lepší. Ale to nějaké Marie Terezie zavede povinné školství, nějakej Josef zruší robotu a je se svobodou ámen. Přitom existují místa, kde stát takovéhle zbytečnosti, jako je zdravotní péče nezajišťuje. Třeba v takovém Somálsku se každý může o svoje zdraví starat sám. Dožívají se tam nejnižšího věku. A paní Šichtařová se tam ne a ne přestěhovat

líp bych to nenapsala

Poněkud přehnané. Život na podpoře není pro normálního člověka bezstarostný. To se týká jen lemplů a nemakačenků, kteří budou vždy v každé společnosti. Je to právě oněch 3 až 5%. A pokud někdo náhle přijde o zaměstnání, je donucen jít dočasně na podporu, protože jsem ještě neviděl nikoho, kdo by drobným podnikáním okamžitě po propuštění dosáhl předchozího příjmu.

Citace: "Život na podpoře není pro normálního člověka bezstarostný. To se týká jen lemplů a nemakačenků, kteří budou vždy v každé společnosti. Je to právě oněch 3 až 5%." - Právě těmto lemplům a nemakačenkům státní podpora škodí nejvíc. Tím, že je podporuje v jejich rozhodnutí nepracovat. Pokud takoví lidé budou bez příjmů, není mi jich líto.

Citace: "A pokud někdo náhle přijde o zaměstnání, je donucen jít dočasně na podporu..." - Nikdo není donucen jít na podporu. Může dočasně sáhnout do úspor. Mnoho lidí nemá žádnou rezervu, protože auto, dovolená, telefon jsou přece tak důležité, že je musí mít. Mohou začít drobně podnikat nebo požádat o pomoc rodinu, přátele, známé. Státní sociální systém stojí za rozpadem rodiny, protože rodina plnila především funkci sociální (zabezpečila děti, nemocné, staré, nemohoucí). Nehledě k tomu, že státní sociální systém nerozlišuje mezi alkoholikem, který celou podporu propije, a ženou (mužem) s dětmi, která (který) přišel o partnera a tím o jeho příjem.

Citace: "...protože jsem ještě neviděl nikoho, kdo by drobným podnikáním okamžitě po propuštění dosáhl předchozího příjmu." - Ale tady přece nejde o to, drobným podnikáním dosáhnout předchozího příjmu okamžitě po propuštění. Tady jde o to, že dosáhnete alespoň nějakého příjmu, který třeba bude stačit jen na základní potraviny, ale zvýší Vám to sebevědomí, že se dokážete o sebe (a svou rodinu) postarat. Ten pocit je k nezaplacení.

Ano, slova " nárok a dotace " bych zařadil mezi slova vulgární. Na ně Evropa vyhyne, neschopna se sama o sebe postarat.