pi Sichtarova zvani o vecech, kterym nerozumi. Samozrejme kurvitka existuji. Namatkou napr. v lednicich se letuje dohormady med s hlinikem(coz nevyhnutele zkoroduje) a to i u drahych typu. Je to rozsirena praxe o ktere kazdy technicky vzdelany clovek vi. Z toho duvodu si nechavam lednici starsi i kdyz s vyssi spotrebou, protoze si vypocitam, ze nova s kurvitkem se nevyplati. Vice na stream.cz ("Kurvítka": Proč se spotřebič pokazí krátce po skončení záruční lhůty?) Nebo napr. elektrolyticke kondenzatory, to jsou elektricke soucastky, ktere nemaji rady teplo. A velmi casto je vyrobci montuji tam, kde je toho tepla nejvice, ackoliv jinde je mista dost. Dalsim kurvitkem je nerozebiratelna konstrukce, tzn. pokud se chcete dostat dovnitr produktu, musite jej rozrezat ci jinak poskodit. Neustale nakupovani novych elektrospotrebicu zatezuje zivotni prostredi a vycerpava zdroje. Takze tato iniciativa EU ma smysl. Viz napr. dokument https://www.youtube.com/watch?v=toIFN8eR0ro. Pokud si chcete neco vygooglit o kurvitkach tak ofiko nazev je "planovane zastaravani"/"Planned obsolescence"

a co tedy dle vás žvaní paní Š. Vy troubo.

Dost často s Vámi souhlasím, leckdy mi i "mluvíte z duše", nicméně zde souhlasit nemohu, protože jsem ono kurvítXo na vlastní oči viděl... :-)

Cca před dvěma lety nám najednou vypověděl službu vysavač - cca 2,5 roku po jeho koupi, takže těsně po záruce. Když jsem jej odvezl k jednomu dejvickému opraváři, ten mi sdělil, že na vině je ona výše zmíněná nepěkná věc a že mi ji za 5 stovek z vysavače odstraní. Souhlasil jsem s prosbou, že se mu budu dívat pod ruce. Souhlasil. Opravář z vysavače vyjmul desku s plošnými spoji, vypájel jednu součástku (šel najisto a myslím, že mluvil o tyristoru). Prázdné místo přemostil odporem (tuším, že jedním..). Vysavač nám od té doby funguje dodnes...

Pani Šichtářová, tentokrát s Vami musím nesúhlasiť. Nejedná sa o výrobky s dimenzovanou krátkou životnosťou (optimalizácia výroby cez kriteriálnu funkciu minimalizácie výrobných nákladov), kedy pri zlyhaní nosnej súčiastky sú aj ostatné komponenty opotrebované až na hranu funkčnosti, takže výrobok je najlepšie vyhodiť a obstarať si nový.

Je celá rada výrobkov, ktorých všetky nosné komponenty majú násobne dlhšiu životnosť, než jediná KRITICKÁ súčiastka, ktorá zlyháva v 9-tich prípadoch z 10-tich. A zvyčajne sa jedná o segment, ktorý je z hľadiska technologičnosti konštrukcie včlenený do výrobku tak, že je bez narušenia aspoň niektorého nerozoberateľného spoja, nevymeniteľný.

Píšete, že taký výrobok nepoznáte. Poľský (socialistický) šijací stroj Lucznik mal všetky "črevá" z ocele, liatiny a bronzu. Pri štandardnej údržbe (čistenie a mazanie) Vám pohodlne vydržal 20+ rokov. O predvojnových "singerkách" ani nehovorím. Dnešný poloautomat Singer (za pár stoviek eur) má tiež všetky "črevá" kovové - až na jedno centrálne prevodové koliesko vyrobené zo silónu, ktoré bez porušenia zopár nitovaných spojov, proste nevymeníte (aj keby ste ho zázrakom zohnali). Čo myslíte, aká býva najčastejšia porucha tohto stroja?

Najhoršie na celej veci nie je, že Markéta má pravdu, ale to, že sme rezignovali a nikto zmenu k lepšiemu nebude požadovať, pretože by to bola len strata energie...!

Pokud urazíte zobáček na nádobě, nestačilo by koupit nádobu? Je potřeba vyházet postupně 5 funkčních motorů atd?

Je to právě i o dostupnosti banálních náhradních dílů.

No, mně se neulomil zobáček, ale u plastové nádoby drahého značkového robota se odlomilo šroubení. Tak jsem uvažoval stejně. A víte, jak to, nakonec, dopadlo? Koupil jsem celý mixér. Ten mne totiž vyšel nejlevněji: Plastová nádoba mixéru - 1150,- Kč; celý mixér k nasazení na robot - 1350,- Kč. Kompletní mixér vč. motorové jednotky (samostatný spotřebič jiné značky) 850,- Kč...

Tenhle článek se fakt nepovedl... Kdybyste ho nenapsala, uděláte lépe...

Ano, vždyť se i bojí napsat kurvítko. Navíc o tom píše jako o mechanickém udělátku. Což taky může být pravda, ale jsou i jiná kurvítka, viz reakce v diskusi(elektronická, nerozebiratelné části výrobku, konstrukce výrobku atd. atd.)

Když mi italský levný "šunt" pračka Candy po patnácti (!!) letech bezporuchového provozu odešla do penze, zajel jsem do opravny praček zeptat se, jakou pračku doporučí mi koupit. První společná odpověď byla: Rozhodně žádnou levnou, to zde budete dvakrát do roka. Po vyslechnutí mouder o výhodách dvou ložiskového uložení bubnu ( pračka prý jede bez vibrací a déle vydrží i při vysokých otáčkách ždímání) a vybaven poučením o výhodách invertoru (má desetiletou záruku) i jaký druh elektronického ovládání je nejjednodušší , jsem koupil pračku od jimi doporučeného evropského výrobce. Nelituji, i když byla relativně drahá.

Doporučuji, rozhodně se při koupi praček, ledniček, sušiček, ale i mixerů a varných konvic, o kterých se má za to, že mají vydržet déle než je dvouletá záruční doba, neřídit cenou, ale výhradně referencemi, neb stále platí: "Nikdo není tak bohatý, aby si kupoval levné věci!"

Samozřejmě, že v přístrojích nejsou žádné speciální součástky, jejichž jedinou funkcí je ho pokazit. Problém je přesně v těch detailech, které jste uvedla na příkladu mixéru. Co mi na tom celém systému vadí je to, že nevidím důvod, aby u takového mixéru třeba náhrada plastové osičky, která se do pár měsíců ulomí, za kovovou znamenala dvojnásobnou cenu mixéru. Mám pocit, že dneska mám na výběr pouze koupi levného šuntu, nebo několikanásobně dražšího modelu, u kterého mi ale vůbec nikdo nezaručí, že mi vydrží déle. No a komu se dnes chce riskovat, že se mu za dva roky pokazí pračka za 30tis. ,když si může koupit za 6 a nebude to tak bolet.

Záleží na značce, některé tradiční značkové i levné výrobky si výrobce nedovolí ošidit, přišel by o svou pověst.

Je tady rozpor mezi vývojem nových výrobků, jejich výrobou a zaměstnaností lidí a surovinovou soběstačností naší planety. Je sice fakt, že se snažíme recyklovat staré výrobky, takže některé suroviny nahrazujeme recykláty, ale při současném výrobním boomu to je nedostatečné. A skutečnost je taková, že mnoho výrobků a jejich součástí by dalo opravit s nízkými náklady, než aby se musely nahradit novými. Na tom by však opravář či opravna nevydělala. Např. vadný varistor na základní desce kotle nebo ledničky stojí pár korun. Ale zpravidla se vymění celá deska. Bohužel, dnes i z jiných důvodů převažuje metoda oprav "výměnkář". Vždy je nutné posoudit rentabilitu opravy proti pořízení nového dílu či výrobku. Řada výrobků se již dávno konstruuje s tzv. časovanou životností. Je to dáno tím, že vývoj přináší podstatné změny někdy i za 4 měsíce po zakoupení výrobku. Je to zejména u spotřební elektroniky. U osobních automobilů to bývalo 5 let. Kdo má na nákup nového auta a za dva roky najede např. 100 tisíc, kupuje každé 2 roky nové. A kdo najezdí málo, tak auto při dobré údržbě používal i 20 let.

Problém je v tom, že posvátnou mantrou je ekologie. Pokud si koupíte 10 mixérů nebo 5 aut, zatížíte životní prostředí minimálně osminásobně nebo pětinásobně, než byste to udělala s jedním mixérem a jedním kvalitním autem. V tom spočívá princip, ale dnešní, přelidněná doba s nutností trvalého, hospodářského růstu je s tím v diametrálním rozporu. Prostě to nejde dohromady. Musí se chrlit obrovské množství výrobků, lidé je musí zběsile kupovat, pak vyhazovat a následně zase kupovat. Zatím tolik, dala by se o tom napsat esej.

Souhlas, ale nechtěl jste napsat ,,Problém je v tom, že posvátnou mantrou není ekologie,,?