Jednotliví výrobci nesnaží konkurovat kvalitou. Na cokoli se snaží použít co nejméně materiálu, co nejméně lepidla, co nejméně cukru, co nejméně kovu. Jen aby to vydrželo ty dva roky. Proč se nikdo nechlubí tím, že jeho pračka vydrží deset let? Protože během těch deseti let prodají praček pět, což je lepší než jednu. A na téhle myšlence jedou všichni. Moje babička má dodnes ledničku ze šedesátých let. Pravděpodobně nebude A+, ale nějak se při její výrobě počítalo s tím, že má vydržet.

Proč se nikdo nechlubí tím, že mu pračka vydrží 10 let? Za a) se tím zcela jistě chlubí a za b) ta pračka po 10 letech je skutečně rozežraný neúsporný krám vhodný do šrotu.

Co v tech mixerech mixujete? Pisek?

Má malý děti, takže asi furt něco.

Kamarád je inženýr elektrotechniky a osobně se zúčastnil vývoje jednoho typu kurvítek, tedy součástky jejíž životnost končí pokud možno přesně po ukončení záruční doby přístroje a tato poté kalkulovaně zničí nejdůležitější součásti celého aparátu.

https://www.stream.cz/adost/10016204-kurvitka-proc-se-spotrebic-pokazi-kratce-po-skonceni-zarucni-lhuty

Pro všechny, co neznají kurvítko.

http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Kurv%C3%ADtko

Tentokrát jste těžce mimo. Kurvítek jsou výrobky plné, namátkou uvedu třeba zdroje v elektronice, do kterých se cpou ty nejlevnější plastové kondenzátory z Číny. Kvalitní japonský je o pár dolarů dražší, a jeho další nevýhodou je 5x delší životnost.

Číňané budou dávat do svých výrobků japonské součásti? To je radši okopírují, a výsledek máme zde.

Pani Sichtarova, nejak si nemohu srovnat v hlave proc povazujete koupi desiti podradnych mixeru za prijatelnejsi nez koupi jednoho drazsiho ale dlouhodobe spolehliveho. Ja bych po dvou spatnych zkusenostech zacala hledat reseni v sobe. :)

No, asi to je opravdu ekonomka

Paní Šichtářová píše své blogy čím dál více horkou jehlou a čím dál méně přemýšlí nad volbou terminologie. Je všeobecně známo, co je tzv. kazítka, jež je ve Francii definováno jako souhrn technik, s jejichž pomocí výrobce, a to zejména při samotné konstrukci výrobku, záměrně zkracuje jeho životnost nebo použitelnost, aby zákazníky přiměl k častější obměně, existují. Praktiky zahrnují zejména záměrné využití vad, křehkosti, automatického nebo předčasného zastavení funkčnosti, technického omezení, nemožnosti opravy nebo nekompatibility výrobky, např. počítačů s novými softwarovými požadavky. Ekonomka navíc píše o tzv. mechanickém poškození výrobku- mixéru, jenž způsobila vlastní nešikovností a to je jiného, na to se záruka ani nevztahuje. Je ale rozdíl, jestli se mi po 2 letech záruky poláme varná konvice za 300 Kč, anebo sesype kompaktní fotoaparát za 30 000 Kč, jehož oprava krátce po záruce stojí více než 6000 Kč. Sama to řeším u dražších výrobků většinou prodlouženou zárukou na 5 let za cenu 1/10 výrobku a mám klid. Tablety a veškeré tyto typy produktů se vůbec neopravují, ale hned se mění za jiné. Koupila jsem 2 poškozené tablety od údajně renomovaných značek, jež vůbec neprošly základní kontrolou a do 2 měsíců nefungovaly a v rámci reklamace byly hned vyměněny za jiné. Na neustále produkci výrobků je založen náš spotřební průmysl. A to je špatně, ale ne z hlediska ochrany výrobců, ale i z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Recyklace vadných tabletů, akumulátorů atp., něco stojí, svět je pak zabordelařen zbytečným odpadovým materiálem. Požadavek na možnost opravitelnosti výrobků, např. vadných tabletů, kde by se tyto levně opravovaly, nikoli neekonomicky měnili kus za kus, je proto na místě. A komise to myslí dobře. Stejně, když v obchodech tak snadno mění kus za kus, tak si můžeme spočítat, že výrobní náklady jsou max. na 1/3 anebo ještě níže, nežli, za co se produkt kupuje.

No taky jsem si toho všiml... Dříve jsem s ní povětšinou souhlasil na 100%, ale to býval jeden příspěvek za čas a v něm se ještě věnovala problémům, kterým, jako ekonomka, rozumí. Nicméně, nejspíš, jak se říká, sláva stoupá do hlavy a dnes se vyjadřuje stejně explicitně, jako k oněm ekonomickým otázkám, bohužel už ke všemu. A tak se z ní stále více stává jenom spisovatelka s velkým množstvím příspěvků...

Přidávám se k předřečníkům, také se domnívám, že pí. Šichtařová tentokrát opravdu hodně přestřelila. Sám si lámu hlavu zejména s tím, že za první republiky a nejspíš i dost let po válce se domácí spotřebiče dělaly pořádně, zatímco dnes prostě pořádně zhotovené nejsou, a za "průmyslovou kvalitu" (od zbíječky po pračku) chce výrobce o řád vyšší cenu. To si opravdu půl století nazad všichni kupovali zboží, které dnes považujeme za nestandardní?

Taky si ty spotřebiče dnes může dovolit koupit každý. Dříve na ty kvalitní musel dlouho šetřit. Stejné je to s těmi kvalitními i dnes a velká část lidí na ně musí šetřit nebo si koupit něco levnějšího, ale tím pádem i méně kvalitního.

Stačí se projet po Švédsku,kde jezdí výborná auta stará 40 a více let. Stejně třeba na Kanárských ostrovech. I Anglie používá stará dobrá auta.

Samozřejmě dnes existují plasty prakticky nezničitelné. A ty se moc nepoužívají.

Taková Škoda Fabia z prvních serií má v palubní desce elektroniku,která je pájena cínem,který koroduje. Tisíce lidí mají problémy s auty staršími 10 let. V USA taková auta vyhazují.

Tak to je u nás spíše naopak - Fabie první generace jsou pověstné držáky, nejstarším je už 18 let a není známo, že by byla nějaká na vrakovišti, kromě silně bouraných. Naopak auta vyráběné před 40 lety (Š 100-120, Trabant) hodně rezly a po pouhých 80 až 100 tisících km už vykazovaly velké známky opotřebení motoru a nutnost generálky. Také je u nás průměrné stáři aut 15 let a má stoupající tendenci.

Je dobře, p. Šichtařová, že EU na to poukázala, přesvědčila jsem se o tom, že kazítka, (kur.vítka) existují. Koupila jsem si (po stránce designu) velmi pěkný mixér francouzské výroby (750 Kč). Líbil semi vzhledově tak, že jsem stejný koupila k Vánocům i dceři a snaše. BOHUŽEL - všechny tři se brzy pokazily. Manžel ten náš opravil, a po nějakou dobu ještě fungoval, ty dvě je zrovna vyhodily. Byla tam při otáčení hřídelky použita při výrobě součástka z umělé hmoty, která se velmi brzy opotřebovala. (Odřely se zoubky). Kdyby tam byla kovová, mixér by se tak brzy nepokazil. Nevěřím, že by o tom francouzští výrobci nevěděli, pracovala jsem v továrně a vím, že všechny výrobky podléhají dlouhodobějším technickým zkouškám. Náš starý mixér český (ETA) nám slouží již 40 roků - a v pohodě.

Pěkný neznamená kvalitní. Přepočteno na tehdejší ceny je současných 750 Kč méně než 50 Kčs. A kolik stál tenkrát ten mixér ETA? Tipuji, že minimálně 500 Kčs nebo ještě více. Takže cena současného výrobku v odpovídající kvalitě by měla být 5.000 - 10.000 Kč. Garantuji vám, že pokud si takový koupíte, určitě vám vydrží hodně dlouho.