Autorko je mnoho zemí kde je parlamentní systém a přímá volba prezidentská volba zároveň a funguje to. Náš problém není systém, ale to koho jsme vybrali.

Jenže my je nevybrali. Volíme strany a ty vybírají.

Inu, jak to rici, autorka uz napsala urcite lepsi clanky. Predstava, za s AB padne EET , a dalsi, je revolucni nadseni hodne V. Havla.

Já bych šel přímo k jádru pudle, tam kde to vlastně vzniklo a to zavedením všeobecného volebního práva ve 20 letech. Zde se do popředí dostala silná masa společnosti, jež je snadno ovladatelná a náchylná na manipulace a vlastně vytváří určitou poptávku a sortu lidí. Co se zde dělo ? Po Evropě se začal šířit komunismus ve třicátých letech fašismu a pak totality.

Je potřeba se vrátit k principu zásluhovosti pro společnost a to platí i o mladých lidech.

Volební právo posunout na věk 28 let, volit by mohli lidé jež se podílí na hodnotách společnosti, odvádějí daně, vytváří služby pro společnost, ochranu atd.

Neco na tom je, i kdyz se to bude leckomu zdat trochu mimo.

Rozhodně bych nerušil přímou volbu prezidenta. Teď se to může zdát jako problém, ale jestli se premierem stane Babiš, pak bude prezident se silným mandátem nutností.

Nemůže se nevloudit otázka: To obyčejné děvče, jak jsem četl, jakási Šárka, organizátorka protestu na Václavském náměstí musí mít přímo nadpozemské schopnosti. Zařídit během dne zábor Václavského náměstí, mít hodně peněz na postavení podia a zaplacení aparatury, zorganizovat to v krajských městech, pozvat na pódia profesionály typu "televizní krize, děkujeme odejděte atd." umělce - aktivisty atd..... Šikovná, šikovná....

Fb,znáte? Tam se info šíří hodně rychle.

Tak kouřit dle libosti, domácí porody. A felčárky poslat do Afriky, co ? Šichtařová budoucí ministryně zdravotnictví.Někdy se tady zbláznil.

já se, Šichtařová, chytnu třetího odstavce od konce - naprostá pravda, už jsem čekal kdy vystoupí Kubíšová, Fišerová, ten na tom vozíku, Malý, pohrobci disentu - naštěstí někteří už nežijí, protože jejich představa, že když byli v disidentu, tak mají pořád pravdu a když ne, tak platí napsáno před chvíli, ale vsadím se, že jejich čas přijde na příštích jejich setkáních.....

V případě že vyhrají pravdoláskaři nad xenofobama, tak nám budou všechny tyto problémy (=fáze) vyjmenované v blogu za pár let připadat jako naprosté prkotiny a s nostalgií budeme vzpomínat na doby, kdy jsme takovéto problémy měli.

V případě pravdoláskařů jsou fáze 5, 6, a 7 nedotknutelné tabu.

Fáze 5 Dotace: Pravdoláskaři bez dotací? Zcela nepředstavitelné. Požadovat po pravdoláskařích život bez dotací, to je jako žádat po nich sebevraždu.

Fáze 6 Vyrovnaný rozpočet: Podobně jako 5. Kde by se braly peníze na ty dotace a pro neziskovky ve kterých pravdoláskaři žijí? A až konečně začneme přijímat uprchlíky, tak bude zapotřebí sakra hodně peněz.

Fáze 7 Uklidit svinčík: Absolutně nepřijatelné. V něčem musíme vyhovět božskému Bruselu, něco si musíme zasvinit například kvůli norským fondům, něco je vlastní iniciativa. A nechat si šáhnout na inkluzi? Proboha, vždyť ta je součástí velikého pravdoláskařského komplexu likvidace školství a výchovy zástupů pravdoláskařů. Vůbec jeden ze základních pilířů pravdolásky.

A co se týče nevraživosti mezi oběma tábory, tak nejlépe vypovídá skutečný život. Když prohrají sluníčkoví pravdoláskaři, či se něco neděje podle jejich přání, tak se rozbíjejí výlohy, napadají lidé, zapalují auta a dokonce i policisté a vyzívá se k bojkotu demokracie. Například Brexit, výhra Trumpa, postup Le Pen do druhého kola a útok molotovovými koktejlmi na francouzské policisty. Prostě skvělé důkazy pravdy a lásky. A o řádění antify v Německu a útokům na příznifce AFD snad ani nemá cenu mluvit. V opačném případě, kdy prohrají ti oškliví xenofobové, neonacisté, islamofobové a fašisté, ti pak uznají svou porážku, pogratulují svému soupeři k vítězství, nic nezapalují, nerozbíjejí a dokonce ani nikoho nechtějí upálit. Prostě extrémisté. Například prohra Le Pen, Wilderse, Hofera. Už mě štve poslouchat o nějaké nevraživosti, když se většinou jedná o zcela zjevné projevy agrese a nenávisti těch hodných sluníček a pravdolásek vůči těm zlým xenofobům a fašistům. Míra agrese je ve vyspělých multikulti zemích mnohem vyšší než u nás. Ale musí se neustále opakovat kdo je hodnej a kdo zlej, aby lidé přestali používat svůj rozum a nevěřili tomu co vidí.

V jednoduchosti může být síla, ale v davu pravdu s úctou nenajdeš!

Tak to jsem se zase pobavil. Patřím totiž mezi nálepkáře, který paní autorku označuje (nálepkuje) jako pop-ekonomku. Ne však, jak ona předpokládá ve smyslu "ekonomický populista", ale spíš ve smyslu "populárně naučný ekonom." Zkrátka popina. Co mě však spolehlivě vždy dostává v autorčiných textech, je jejich naprostá vnitřní nelogičnost, nebo rozporuplnost, chcete-li. Např. dnes si jedním dechem popláče, jak strašně nemá ráda nálepky a nálepkování, aby druhým dechem celý svůj článek měla nálepkami doslova prolezlý. Zde jsou některé z nich. 1) Nekoblihář 2) Bonzácká evidence tržeb - vidíte, já vůl myslel, že je to zákon 3) Neužitečný fotbal - a to jste fakt ekonomka? 4) Chroničtí revolucionáři 5) Nálepkář To je poměrně slušný seznam na to, že autorka "nemá ráda tyhle nálepky." Udělat si popularitu na "říkání nepopulárních věcí", je jistě možný přístup. O tom žádná. Vždy se najde dost nadšených přitakávačů a katastrofistů. Jenom stále čekám např. na ten totální krach Řecka, autorkou již velmi dávno prorokovaný. Nebo na tu šílenou inflaci, která nás měla už dávno zachvátit. Případně na ty řetězové krachy evropských bank a vůbec na ten celkový svrab a neštovice. A protože ty prognózy strašných světových katastrof tak nějak nevycházejí, je potřeba si trochu zaškemrat aspoň kvůli domácímu EET. Ale abych autorku aspoň trochu pošetřil, protože bych o ni a tu nekonečnou zábavu opravdu nerad přišel. Jak se praví v jedné reklamě. Pište! Rád odpovím vám příště....

Nálepky nemusíte mít rád, ale ve chvíli, kdy se vžijí a každý chápe komu patří, je to úžasná zkratka na to, jak někoho nebo něco označit a charakterizovat. Kdyby autorka nálepek nepoužila a za pomoci jazyka českého se je snažila nějak opsat, měla by blog dvakrát tak dlouhý, bez záruky toho, že čtenáři pochopí, koho tím myslí. Stručně řečeno, je docela těžké se nálepkám vyhnout.