Opravdu se nedomnívám, že by si třeba Karel Čapek dovolil říct, že maturovat povinně z matematiky je hloupost. Že on ji už pak v životě nikdy nepoužil.

Mám pocit, že to vše není, jak autorka tvrdí. Inkluze byl nápad na jeden rok a osobně jsem sledovala, jak se to řešilo u nás v městě se 7. tisíci let u dítěte, které bylo na hraně, vynikalo ve škole speciální, ale patrně by nezvládalo výuku ve škole normální. NIkdo z pedagogů rodiče k inkluzi do běžné třídy vůbec nenutil a sami se rozhodli, že dceru nechali na základní škole speciální. Ta má ale své omezení. Toto dítě už nikdy nebude moci udělat maturitu, protože na škole speciální základní, nejsou tyto děti připracovány na to, aby odmaturovali, ale jen, aby se mohli vyučit například zahradníky, kuchaři, anebo číšníky A tak to prostě je a bude. Mají méně učiva, založeného spíše na osvojování si základních dovedností a mnohem méně učiva z běžných předmětů. K IQ testům na střední a vysoké školy. Tyto se už dávno před desítkami let konají běžně na univerzity v UK a není s tím v UK žádný problém. Tam se počítá s tím, že dítě, jež se hlásí na univerzitní obor prostě to IQ mít muásí, a pokud jej nemá, neprojde testy, tak ten obor s velkou pravděpodobností nebude schopno vystovat. V UK se počítá, že se na univerzitě, protože je obor specializovaný, žák vše dozví. Za mne se na vysoké dělaly zkoušky z oborů, na něž jsem se hlásila, přičemž každá univerzita měla jiné požadavky. To například nyní v Brně na Masarykově univerzitě odpadlo. Studenti slabí v matematice, fyzice, bilogii a chemii, kteří mohou studovat například aplikované vědecké obory, se automaticky hlásí na politologii anebo ligvistiku. A tam mají velkou naději, že budou přijati, protože se na tyto oboru v současné době už moc studentů nehlásí. A tak se kamarádčině synovi, protože IQ má, poštěstilo dostat se na polikologii, ačkoli o ní vůbec nic nevěděl. Nevím ale, v čem je problém. Inteligentní a cílevědomé dítě se na přijímací zkoušky na SŠ anebo VŠ připravuje samo.

Pro děti ze sociálně slabých vrstev, jež mají češtinu jako druhý jazyk, například většinou u nás pro děti romské, existují díky neziskovým organizacím bezplatné doučovací kurzy, kde mají možnost si projít maturitní otázky z českého jazyka, základní látku a vše se v klidu naučit.

I když s paní Šichtařovou obvykle souhlasím, v tomto případě nemohu a napsal jsem na mém blogu i přímou reakci. Kdo má zájem a ještě ji nečetl, může tak učinit zde:

http://nozicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=600209

Dle jednoho blba nelze dělat obecný závěr.

Promiňte, ale poslední zájemce o práci (konstruktér) nebyl schopný spočítat obsah pravoúhlého trojúhelníku. Na co by měl znát primitivní vzoreček když to najde na netu. Absolutně nesouhlasím s tím že biflování je k ničemu.

Dle jednoho blba nelze dělat obecný závěr. (A na druhý pokud jsrm to snad umístil dobře. )

O domácí výuce jsem nikdy neuvažovala, protože naše děti kolem sebe potřebují děti. Ideálně "hromadu" dětí. Pravda, jsou zatím "malé". Nicméně mě článek přiměl přemýšlet, kde vlastně vznikla potřeba dceři před zápisem do první třídy (když se ptala, jak studia pokračují dál) říkat že, když bude šikovná, může jít už od šesté třídy na gymnázium..... Opravdu nevím, asi jsem někde odposlouchala, že to pro ni bude lepší.... Otázka, bude-li šikovná, zda to v rámci našeho maloměsta opravdu lepší bude

Mám v primě syna, také na malém městě. Hlásilo se přes 100 dětí, přijímali 25. Standardní přijímačky z cermatu max.80 bodů + max.20 bodů za vysvědčení ze 4. a 5. třídy. Výuka rozhodně na vyšší úrovni než ZŠ. Už jenom proto, že ti co tam jsou prošli sítem přijímaček a nemají tam žádnou brzdu, kvůli které musí učitel všechno opakovat 3x. A jestli se dají přijímačky natrénovat? Tak asi ano, ale o tom to je, když se zvládne připravit, může to zvládat i nadále.

budoucí jaderný inženýr musí umět stejně dobře česky jako budoucí televizní moderátor... To není dnes kumšt

V zahranici jsou prijimaci zkousky na gymnazium, vedle toho na dalsi stredni skoly (podle typu skoly) jednotne a maturity urcite jednotne. Protoze pouze na gymnaziu.

Na gymnazia v Bavorsku prijimaci zkouske nejsou. Je ale treti a ctvrta trida, ktera rozhodne, zda dite je schopne zvladnout ucivo na gymnaziu. Pokud nema ten pozadovany prumer, nebo pokud pochazi ze skol, kde se neznamkuje, dela takzvane cvicne vyucovani, kde to dite tri dny testuji, zda je schopno zvladnout ucivu gymnazia.

Maturita je pouze na gymnaziu, na jinem typu skol ne a tak je to spravne.

Paradoxni je, ze jsou to vsechno zaci, v CR mam pocit, ze se "studuje" jiz zakladni skola. Neni vyjimkou, kdy lide, na dotaz, kam chodi do skoly reknou, ze studuji ucebni obor. Je to cele zvracene.

Problém českého, stále ještě socialistického (jak by ne, když ho již dlouho de/formují socialisté) školství je bezesporu v systémovém chaosu a nejasně určených cílech a k nim zvolených strategiích rozvoje českého školství. Cíl zavedené inkluze je nejen inkludovat žáky s jistými abnormalitami ve smyslu handicapu, ale též inkludovat a správně podchytit a rozvíjet zejména děti a mladistvé mimořádně nadané a nadprůměrně inteligentní... A to se tedy po čertech nedaří a neděje.

Máme to štěstí, že máme tři mimořádně inteligentní a talentované děti. Nejstarší absolvoval gyml v jednom málem městě. Základní školy prošel dvě a v obou se těšil "nepochopení", dokonce šikaně vedoucí až k fyzické inzultaci z řad "třídního romského kápa". Po gymplu absolvoval Karlovu univerzitu a zároveň pracoval na Molekulárním ústavu Akademie věd ČR. A i když je to ryze česká vlajková loď české vědy, vše se odehrávalo v cizích jazycích, zejména angličtině. Dnes studuje doktorát na EPFL v Lausanne (Univerzita v 1. dvacítce na světě, pro představu UK je v šesté stovce) a opět se vše děje ve francouzštině a angličtině. Druhý potomek absolvoval strojní průmyslovou školu a následně Technickou univerzitu v Liberci s červeným diplomem v oboru strojírenství a plastařina. Už při škole si ho našel zaměstnavatel, ryze česká firma, u které pracuje i v současné době. Komunikuje a kooperuje denně s Čínou, Taiwanem, Amerikou... Ale to hlavní, sebevědomí, analytické a kritické myšlení a dovednost komunikovat žádná škola moje děti neučila a ani to neuměla učit. Naopak. Stesky některých nad "úpadkem" češtiny a odsudky zavedení povinné angličtiny od 1.třídy mi připadají proto naprosto malicherné a typicky "čecháčkovské"... Svět česky nemluví!

Nedobrou úroveň školství si užívá třetí syn. Z osmiletého gymplu přešel raději na elektroprumyslovku. Ale už ve 2 předmětech musel vyučovat spolužáky o věcech, o nichž vyučující ani neslysela. O Průmyslu 4.0 v automatizaci ani slovo. Pan učitel prý "nemá čas se vzdělávat"...

ano, je to běs. aneb: urob si sám...

všechno co člověk umí, je výsledkem "biflování" - neustálého opakování. Od chůze počínaje, přes mluvu, sport, práci. Aby se člověk cokoli naučil, musí to do zblbnutí opakovat, aby mozek pochopil, že je to opravdu potřeba a a z operační paměti to převedl na "pevný disk" a řádně to v závitech uložil.