Tak to je přesné. 

Karma, ostatně jako obvykle Přimlouvám za názor pana Matějky, v politice je třeba rozumných lidí.

Naprosto s Vámi souhlasím. Je to jako s povinným vystřídáním se na rodičovské dovolené. Vše by mělo být na situaci a osobním (respektive rodinném) uvážení.

<Ne, jsem přesvědčená, že je to v průměru menší ochotou žen dělat kariéru. Mají děti, mají rodiny. Nejsou ochotné trávit v práci tolik přesčasů jako muži, když děti potřebují doma na dobrou noc přečíst pohádku. A pokud budou umělé kvóty čím dál víc vtahovat ženy do vedení firem proti jejich přirozeným preferencím, pak těmi, kdo na to doplatí, budou děti, které se pohádky na dobrou noc od maminky nedočkají. Rodiny se ještě víc rozklíží, děti odložíme do školních družin, školek a jeslí a mezigenerační vztahy budou v tahu.>

V tomto snad většina bude s autorkou souhlasit. Zvláště i potom, když si i váhaví nechají od svého praktického aj. lékaře vysvětlit, jak a proč je tak stavěna konstrukce ženského těla. Z historie je řada příkladů, jak dopadly společnosti, které se proti těmto přírodním zákonitostem postavili.

Opačný extrém ale konají původní obyvatelé Austrálie, kteří cíleně chtějí opustit tento pro ně nevlídný svět - viz dílko "Poselství od protinožců".

Dobré - ale jen do toho momentu, kdy do toho autorka (zase) začala tahat svoje osobní pro-rodiné přesvědčení a provádět sociologické úsudky, které jí jako ekonomce moc nenáleží (mimochodem, některé informace v článku ani nejsou pravdivé a jde o "vědecké urbanlegends" šířené bulvárními médii - typicky např. ta ztráta plodnosti u mužů)

Někdy mám dojem že paní Šichtařová začíná propadat libertaliánským schizofrenním křečím. Na jednu stranu křičí o rovnosti a neintervenci státu a volá po nulových kvótách žen... a v ten samý moment kritizuje, že by se k ženám mělo přistupovat stejně ve věcech národní obrany a armády.

V podstatě to znamená: tam kde konzervativní hodnoty ženám nedávají postavení (ve firmách) kvóty a odlišný přístup nechci, ale tam kde konzervativní hodnoty ženám dávají postavení a odlišný přístup (nebýt v armádě) je chci.

Je smutné sledovat, jak kdysi dobrá a rozumná autorka s postupem času přestává vidět přes hlavičky svých rostoucích dětí (ano, to je osobní narážka na její adresu, z jejích textů - zde i v jejích knihách - se opravdu domnívám, že jí její rodinný život zatemňuje dříve čistý úsudek)

Ona právě ekonomie přináší odpověď na otázku odlišných preferencí a rolí mužů a žen. Doporučuji vygooglit pojem "komparativní výhoda." Zjistíte, že ženy mají obrovskou komparativní výhodu ve schopnosti rodit děti (muži to jaksi neumí) a péči o děti obecně, muži mají zase komparativní výhodu ve fyzické síle.

V moderní době jsme my, muži, ztratili svoji komparativní výhodu. Tedy neztratili, ale tato komparativní výhoda je nám vesměs k ničemu (snad až na tu armádu), ovšem komparativní výhoda žen zůstává (pokud tomu nevěříte, pokuste se otěhotnět).

Jinými slovy, konzervativní hodnoty zde akorát chrání ekonomicky efektivnější systém. Což není nutně důvod k tomu, aby stát zasahoval ve prospěch konzervativních hodnot, ale libertarián respektující ekonomické zákonitosti nemá nejmenší důvod chtít, aby zasahoval proti nim. 

Armáda? Ano, jsem obecně proti odvodům. Ale pokud už odvody, tak jen pro muže. Muž je v braní životů vesměs efektivnější než žena, žena je zase efektivnější v dávání života.

Diskriminaci se vždy může dařit jen v rigidním prostředí, kde rozhodující nenese za své rozhodnutí faktickou zodpovědnost. Jedině tak si totiž může dovolit přijmout horšího muže místo lepší ženy. Pokud by tu diskriminaci musel platit ze svého, rychle by si to rozmyslel.

Bohužel však žijeme v době neuvěřitelného množství různých byrokratických nesmyslů, kvůli kterým se může dařit i podnikatelsky neschopným. Pak přestává fungovat přirozený tlak na efektivitu, a tedy i tlak nediskriminovat.

Co máte pořád s mamutama?. Lov mamutů byl mimořádně náročný počin, vyžadující koordinaci celé smečky-neboli každý měl svůj úkol. Tam nebyl prostor pro soutěživost, natož snahu převálcovat ostatní, ohrožovalo by to jak výsledek, tak všechny lovící. Snaha převálcovat ostatní je patologie, nikoli mužská vlastnost.

Smekám před Vaším sebevědomým a rozumným názorem.

Je to těžší otázka, než předvádíte. Já jsem se celý pracovní život pohybovala v mužském světě a je fakt, že většina mých kolegů mě brala za rovnou neznamená, že jsem tu a tam nenarazila.

Při výběru mezi dobrým mužským kandidátem a výborným ženským kandidátem se víceméně vždy vezme dobrý muž. Žena se napovažuje za perspektivní a také se všeobecně považuje za citově labilní.

Z domácí společnosti jsem musela do zahraniční, abych byla brána , dnes již dle v Evropě běžných norem, jako plně rovná mužským kolegům a to i ve mzdě. Proto jsem celou svou kariéru se snažila být zcela " genderoslepá" a hledět pouze na schopnost kandidáta.

Musím říct , že mě se to osvědčilo na výbornou , bez ostychu tady řídí strojní výrobu mladá žena a nemá s tím nikdo problém.

Ovšem, to mužští kolegové přiznali, kdybych ji tenkrát nezaměstanala na technickou pozici já, oni by k tomu z čistě konservativních důvodů neměli odvahu.

Nemám ráda také, to opěvování mateřství. Děti se rodí, fajn. Ovšem, tlačit mladé ženy do pocitu, že mateřství jim vynahradí uplatnění ve světě je nesmyslné a zrádné. Moderní člověk je tvor komplexní a podkládat ženám to, že jich se vícerozměrové prožití života netýká , protože vše jim vynahradí děti je právě ten pravý antifeminizmus. Je nutno posunout firemní život tak, aby mateřství bylo bráno jako samozřejmost a ne jako překážka nebo důvod k úlevám. Autorčino preferování mateřské funkce vede pouze k zakonservování existujíci neslučitelnosti zaměstnání a dobrého mateřství. Jen se divím, že to podkládá zrovna tato blogerka.

Ode mne plus.