Máte pravdu. Když jsem byla dítě, nevím, zdali to platí i dnes, tak v Maďarsku si děti ve škole oblékaly plášť. Tmavěmodrý. Děvčátka v délce šatů, kluci v délce saka. Byly pěkné ne takové jako dílenské, maminka mi je kupovala na výtvarku, protože byly hezčí než ty dostupné v ČS. Toto by bylo řešení. Mimo školu by se děti mohly předvádět jak chtějí, ve škole by se sociální rozdíly srovnaly a také by si děcka uchránily oblečení.

A na nohy igelitové pytlíky a gumičky, pod rameno ščot a tradá do školy

Ještě před pár lety bych se pod tento příspěvek podepsala, vyjma toho, že je naše školství "zdarma", pokud je něco placeno z našich odvodů, pak to pro mne určitě není zdarma. Nyní ovšem navštěvují naši "teenageri" soukromé školy a to si uvědomuji, že uváděná buzerace je na mnohých školách jedním z těch menších zel (to takové manipulování do průměru, ponižování, zastrašování atd je ještě zákeřnější oříšek). Na druhou stranu naše nejmladší navštěvuje již druhým rokem státní školu a nešvary ze strany vyučující, o kterých je v článku psáno jsme nepoznali... a užívali jsme si ten úlevný pocit, že je na prvním místě skutečně štěstí dětí. Dalo to ovšem dost práce a hledání. :)

Školství nebylo zdarma ani za toho socíku (šedesátá léta). Vzpomínám si na podobné peripetie, když si učitelky naporoučely roztodivné pomůcky, které nebyly k dostání a byly dosti drahé (a pak se celý rok nepoužily). 

Ke školským uniformám: dalo by se argumentovat, že vojáci se také neoblékají podle módy, ale mají striktně určené oblečení. A protože školský systém v rukou státu a snaha o naprostou unifikaci myšlenkových schémat a názorů se armádnímu systému velmi podobá, uniformy by to jen stvrzovaly.

Vlastně nám (třeba i v tom oblékání dětí) nějak přežívá taková ta „třídní nenávist“. Odsudek, že dítě je „socka“ je pro dítě i rodiče nerozdýchatelné. Psychicky i finančně.

Školský systém je hluboce zakonzervovaný, ale mám pocit, že všechny pokusy jej změnit (za těch 25 let) byly spíše k horšímu.

Nejkonzervativnější součástí celého systému jsou rodiče.

Ty učebnice si děti kupují, nebo jsou majetkem školy?   Obaly jsem si nikdy nekupoval. Jen igelit, nastříhal na rozměr a svařil.

Státní školky jsou ještě horší... školkovné, stravné (a to se vaše zlatíčko jídla ani nedotkne), SRPŠ 1 500 na pololetí, 500 na "pitný režim", a co druhý den "doneste dětem velké balení kapesníčků / balík (500ks) papírů / špejle / lepidla /..." Nemluvě o některých školkách, které bez sponzorského daru nepřijmou ani předškoláka.

Me by zajimalo, co se deje s tim SRPS. Kdo ty penize ziska (kolik to vubec dela za jeden skolni rok?) a co s nimi podnika? Pro me je to takovy maly tunel.

 Úvěr si sice brát nemusím...ale obecně ano, školství není zdarma :)

Karma...jsem "babi" a s nostalgií vzpomínám, že jsme si museli obalit učebnice a sešity modrým papírem a nalepit štítek. Rodiče se toho samozřejmě nezúčastnili, pro papír i ty štítky jsme si museli zajít do Narpy. Aktovku jsem měla do 5. třídy stále stejnou....Vše tohle dělají "študovaní"odborníci" a hlavně je to do nebe volající byznys...akorát ty platy jsou jaksi malé, byť i těch dětí je málo...A navíc....vše je nalajnováno...a pak mají být děti kreativní...mně by selíbily učebnice třeba v časopise KATKA...a co na to škola?

Ale kdepak nalajnováno. Nalajnované to mají jen ti, co to potřebují. Kdo nerad lajny, ten je může ignorovat. Jen to není tak jednoduché jako držet se v lajně.