Roďte si jak chcete, ale nesnažte se tady vytvářet dojem, že domácí porod nebolí a že ho proklimbáte, zatímco porod v porodnici bolí, slovy vaší manželky v minulém blogu, jako čert. Každý člověk je jiný a vnímá bolest různě. Takže vaší manželku bolet nemusel, ale to neznamená, že kdyby rodila v porodnici, bolesti by měla. A naopak jiná žena může v bolestech rodit mnoho hodin v porodnici i doma. A k tématu otce u porodu - Já nevnímám, že by byla nějaká společenská objednávka na přítomnost otců u porodu. Několik manželů mých kamarádek u porodů nebylo, nebo alespoň ne u všech a nikdo se na ně nedívá skrz prsty a neodsuzuje je.

To je těžké, podle některých je bolestivý každý porod, jen je třeba vytvořit vhodné podmínky a pak žena bolesti tolik nevnímá. Příprava těla na porod je velmi zvláštní a složitý proces, vypuzení novorozence z porodních cest také, ale pořád jsou to procesy, které nedokážeme nijak vědomě řídit. Je možné, že všechny interní předpisy porodnic, které je třeba dodržet, jsou vlastně kontraproduktivní. Možná čím víc se snažíme přechytračit přírodu, tím víc se brání. V porodnicích řeší všechno, co jim nezapadá do jejich předpisů. Podle porodníků musíte cítit bolest, musíte cítit stahy, neměla byste před porodem spát, i když většině žen se spát chce, atd. Asi není úplně nezajímavé se zamyslet nad tím, proč většina porodníků jsou muži, přesně jak je uvedeno v článku, musí všechno organizovat, musí to kontrolovat a řešit odchylky.

Karma. Kde bude či nebude otec je prostě věc každého páru. Jen malý dovětek - začalo to už před revolucí. Na 100 % vím o roce 1988, ale spis ještě trochu dřív.

Ano, už před revolucí mohl být otec u porodu, jen tuto možnost tolik nevyužívali.

Zavádějící název...ale za článek karmuji :) Já nechtěl...žena si přála...splnil jsme jí to přání...a bylo to nejsilnější emočně, co jsem kdy zažil...a ona byla ráda, že jsem to prožil s ní :) A zrovna tak si dokážu představit, že bych na její přání nešel 

me je jedno co je spolecenske, k porodu jsem nesel i kdyz vsechny kamaradky se na me divali jak na neco co si nezaslouzi zit... navic jedna prohlasila ze ted k synovi nebudu mit vztah.  Ja myslim ze muj dil prace v rodine je jinde nez virtualne tlacit a motat se okolo. jsem rad ze mam tak silnou zenu ze to chape a nehrouti se...

No právě...že jste tam jít měl....to je ta typická soda blbek.

Nazev clanku je dost zavadejici a s obsahemnekoresponduje. Je to jak podvod na ctenare cekajici ozehave tema.

Nicmene moc pekne a vtipne napsany obsah. Casy se meni a co bylo preddvaceti lety zapovezene, dnes se zda byt normalni. Kazdopadne dnes ma otecmoznost k porodu jit. To ze ji vyuziva 90% lidi nevidim jako spolecenskou normunebo jakousi povinnost, ale opravdu jako moznost, ktera tolika lidem vyhovuje.Opravdu verim tomu, ze se kazdy par rozhoduje podle sveho presvedceni.

Zvážené a změřené? 

Opravdu si myslíte, že tohle je to nejdůležitější po porodu? Sancta simplicitas!

Ale že vy jste asi rybář, co? Pak bych to chápal, úlovek se musí hned změřit a zvážit . Aby bylo co psát kolegům rybářům... 

Souhlas s autorem....hezky napsáno..

Já doufám, že někdy bude ve společnosti taky normální být sám sebou. Být pořád nenormální je občas únavné. 

Nejdřív matka, teď otec, příště to budou děti nebo prarodiče?

Já jsem rodila dvakrát v porodnici. Představte si, že ani při jednom z porodů jsem neřvala, nemuselo mě držet 8 lidí, krev nestříkala kolem naleštěných přístrojů, nikdo neomdlíval, ... Ke druhému porodu jsem si zajela sama autobusem. Žádné bolesti jsem v tu dobu neměla, jen mi hodně vyskočil tlak, tak mi lékař v poradně řekl, že když do rána neporodím, mám nastoupit do porodnice. Ještě ten den odpoledne, hodinu po začátku bolestí jsem porodila. Manžel u porodu nebyl a necítím, že by nás kvůli tomu někdo odsuzoval.

Já šla pěšky.. Přes celé město. Manžel se mnou, občas jsem prostě postala u výkladní skříně.. ten řev a krev je z amerických filmů, lidi tomu pak věří