Pokud Váš muž pouze produkuje adrenalin, pak Vaše rozhodnutí chápu. Moje manželka mě u porodu chtěla, tak mě tam měla... kdyby mě tam nechtěla, tak by mě tam neměla...

To, že všichni chodí neznamená, že je to povinné a celospolečensky zakotvené.. Je hezké, když se muž zajímá... Pokud máte genderově vše rozdělené, pak je to zase jen a jen Vaše věc. Nám to vyhovuje jinak... My si pomáháme...

Já pomohl tím, že jsem tam nebyl...

Tak to máte s mojí manželkou diametrálně odlišný názor. Byl jsem u obou jejích porodů, které rozhodně nebyly takto ukázkově pohodové. Sama mi po obou říkala, že by si nedovedla představit, co by v porodnici sama dělala...

No tak ten úvod mi přijde jak z jinýho světa :) a jestli má autorka dojem, že se musíme chovat podle standardů a norem, vyvolává to u mě spíš soucit (: 

http://finmag.penize.cz/kaleidoskop/290408-domaci-porody-ods-natrhla-hraz-vlastnim-principum-sichtarova-statistice#element_9_261019

ja bych to nechal na rozhodnuti kazdeho jednotliveho soudruha.

Dost dobrý.

Nikdy jsem nebyl u porodu své ženy. Nehodlám to absolvovat se žádnou ženou, ke které mám blízký vztah, piokud to nebude vyloženě nutné. Jinak pár porodů mám za sebou, ale vždy "u cizích". Moje polovička také nikdy netoužila po mé přítomnosti. Takže win-win situace.

Ale - každému co jeho jest. Kdo chce, tak je dobré, že může. Kdo nechce, je dobré, že nemusí. V tom se to zlepšilo.

Samozřejmě karma. Skvěle popsáno.

Byl jsem u porodu a jestli mě někdy postihne ztráta paměti, tak alespoň tenhle moment si chci zapamatovat. I kdyby měl být jediný, který mi ze života zbude.

Samozřejmě, že otec u porodu být nemusí, ale také může. U prvního porodu se mnou byl manžel v tom období několika hodit, kdy sice všechno bolí, ale vlastně se ještě nic neděje. A jeho přítomnost mi kupodivu zajišťovala alespoň jakýs takýs klid a komfort, protože můj porod se odehrával v nemocnici, kde by jinak byla buď mezi samými cizími nebo sama. Nebyl na sále a nebyl tam nutný, ale byl se mnou předtím a moc mi to pomáhalo (v tom jsem se utvrdila u druhého porodu, kde mohl být jen pár minut před tím, než jsem šla rodit). Porody se dějí za velmi různých okolností, přítomnost a nepřítomnost různých osob u porodu se dá hodnotit z různých perspektiv. Není žádné jediné správné řešení, jen volby různě vyhovující konkrétním dvěma rodičům v konkrétní situaci.

Megakarma

Hezký článek a zejména jeho závěr, který nabádá ke kritickému zhodnocení společenských norem. Lpět na společenských normách, které se pořád mění, je opravdu nesmysl.

Gratuluji k dětem, ke spokojené matce, kde spokojenému otci, spokojené rodině. Přeji hodně štěstí.

Ano, člověk by se měl zamyslet nad společenskou normou, která uvádí, že dítě patří matce a po rozvodu rodičů by mělo být u matky. Tohle je norma, kterou české soudy používají v praxi a neuvědomují si, jak moc jsou pro naše děti důležití otcové.Tuhle normu bych zrušila úplně. Jinak mít u porodu partnera je (řekla bych) normální. Na plození dětí jsou dva, proč by neměli i porod prožít spolu?! Rodila jsem dvakrát a u obou dětí byl jejich táta. Byla to pro mě velká opora a rodit sama bych nechtěla. Dokonce mi přítel děkoval, že u toho mohl být. Je vždy na tátovi, aby se rozhodl, zda u toho zázraku chce být nebo ne. Nikoho není možné nutit..někdo na to nemá povahu..