Hezký blog:)

Pojmenoval bych to ztrátou soudnosti a autentičnosti. Pokud se člověk chová sebevědomě ale je při tom neautentický, je to jako hodnotit člověka podle role kterou hraje v divadle...

Období, kdy je člověk v životě nejagresivnější je útlé dětství. Druhé dítě mu sebere hračku tak ho vezme lopatičkou po hlavě. Hned je za to vytrestáno a tím ztrácí svoji "přirozenost". Přirozených a podle autorky nejšťastnějších lidí, těch jsou plné kriminály. Přirozených potřeb má člověk víc a ty jsou občas v konfliktu a člověk musí hledat kompromis, dávat svobodně průchod svému egu se někdy nevyplácí. Někde jsem slyšel: "Šéfovi jsem řekl hezky od plic co si myslím, půl hodiny jsem byl hrdina a pak jsem byl půl roku bez práce".

Nikoli... neztrácí přirozenost... naopak je přirozenou metodou odkázáno do stavu- bolesti- že to co dělá pro něj nemusí nutně být to nejlepší.

Bolest je základní mechanismus učení.

Dodatek k nadpisu: Sebevědomí nám spíše přebývá...stačí se podívat na nějakou soutěž a la Superstar, faktor X, Československo hledá.... atd.

Tolik namyšlených a povrchních hlupáků opravdu dřív nebylo, nebo spíše se svou hloupostí nelezli nikam ven. Mě by ve snu nenapadlo jít do TV s něčím, v čem nejsem opravdu silně nadprůměrný....těm dnešním dětem to naprosto nevadí. Sebevědomí? Nebo už totální ztráta soudnosti a sebereflexe?

To asi bude důsledek, když sem zahlédl, jak tam lezou "talenti" co by měli zpívat maximálně doma na záchodě, říkal sem si - to se neslyší? To jim nikdo neřekl, že jejich výkon stojí za...? Možná řekl, ale oni jsou sebevědomí a nedbají na autority a jsou svobodní.

A pak bulej v zákulisí, že je na ně porota a vlastně celý svět zlý a vůbec jejich talent nechápe.

Mě zase fascinují rozcapení namyšlení fracci, co "jsou svoji", a myslí si, že snad "kakají zlatý how...." a celý svět se musí přizpůsobit, aby jejich genialitu pochopil, přijal a ocenil.....vůbec pojem "být svůj" mě asociuje potřebu dostat zavčas před hubu.

Ale je to váš boj. Moje holčičky ví, že řád důležitý je.....a v jejich rozvoji je přesto dokážu podpořit. Jsou nejen šťastné, ale i vychované.

Souhlas, nechápu ty, co Vás mínusují.

Člověk chce neustále pro sebe více svobody, ale přitom mu nedochází, že svým chováním a působením často zasahuje do svobody ostatních. Není v tom kouzlo právě dospělého člověka používat rozum k vyhodnocení situace a chovat se "dospěle", což není dáno zdaleka každému dospělému člověku? Až ten nám umožní nechovat se vždy jako batole, kterému na nikom kromě sebe nezáleží. Děkuji učitelům, že se na proměně dítěte v dospělého podílí i za tu almužnu co pobírají.

Mýlíte se. Venku svobodu nikdy nenajdete, ta se hledá uvnitř - vnitřní prostor, který může být nekonečný. Teprve až člověk vytvoří tento prostor, dokáže druhým naslouchat, nehodnotí je a neposuzuje. Respektuji-li svoji svobodu, respektuji i svobodu druhých, nejdříve musím ale zjistit, co to je - pokud to nevím, pak nemůžu respektovat svobodu druhých. A odpovědnost není, že se chovám tak, abych nezasahoval do vnější svobody druhých, ale chovám se s vědomím, že vše, co udělám, se mi vrátí. Tomu se pak říká dospělost, zralost, jakkoli.

Úhel pohledu.

Rozežranéfo fracka přivetla limuzína s řidičem až před školu. Chlapeček v Adidasu a s mobilem za dvacet litrů u ucha zrovna řešil něci důležitého a na učitelku a okolní chátru neměl evidentně náladu. Ředitel školy po telefonátu otci srazil paty a doporučil učitelce maximální vstřícnost a pochopení.

Asi tak se to odehrává u Šichtařový.

Mně se to líbilo. A protipólem poslušnosti není neposlušnost ani "dělat si co chci". Je to zodpovědnost, která se nepodřizuje druhé osobě (autoritě), ale řídí se zvnitřněnými hodnotami. Podobné je to i s názory... je důležité se rozhodovat na základě svého přesvědčení, ne na základě toho, co by řekli v zahraničí, co by na to řekl soused, manžel/manželka... U volby prezidenta volím přece toho, koho chci. Ne toho, koho doporučuje nějaká "celebrita" nebo nedoporučuje průzkum. Žádné "menší" zlo.

Přesně tak, být co nejvíce sobeckým, to je ta pravá svoboda!

Jestli jsem to dobře pochopil, tak se vaše dítě naučilo být slušné a Vám to vadí?

nebo Vám připadá normální na učitelky pokřikovat, ignorovat jejich příchod do třídy, a že se paní učitelce má říkat hele vole?

A k tomu prezidentovi - Vzhledem k tomu, že prezident reprezuntuje ČR v zahraničí, je i otázka jak se na něj, jeho vzhled, chování a minulost, budou v zahraničí dívat, pro rozhodování důležitá.

Až na jednu drobnost v úvodu článku - oněmi otázkami na dceru jí v podstatě říkáte totéž - je slušnost odpovídat. Není rozdíl mezi tím naučit dítě slušnosti odpovídat nebo slušnosti pozdravit, nebo slušnosti se postavit, princip je stejný - chovat se podle očekávání druhých, bez ohledu na to, zda je to matka nebo učitelka (jde pouze o nahrazení jedné osoby jinou osobou s "drobnými" rozdíly danými postavením). Říká se tomu - káže vodu, pije víno :-)

Tak to já až tak souhlasit nemohu - zkuste si učit ve třídě, kde každé dítě se chová tak, jak to cítí...obecně se demokratická výchova současných rodičů odráží v neuvěřitelném poklesu kázně ve školách, který zároveň koresponduje se snižující se úrovní znalostí "svobodných" žáků..Ale proč ne vlastně? S jednoduchým pologramotným národem se lépe manipuluje, že?

A že je současná generace šťastná, protože je vnitřně svobodná a neuznává žádné autority? Možná je to i proto, že si ve své prostoduchosti neuvědomují, jak jsou nevzdělaní..Ale sebevědomí jim opravdu nechybí..to je fakt. Nejsem si však jistá, že je to v tomto případě na místě.

ale prdlačky. I v dobách mé školní docházky za hluboké normalizace jsme si z některých učitelů dělali nepokrytě srandu a nerespektovali je a u jiných i ti největší sígři se báli jenom blbě podívat (a bylo jedno, jestli to byl učitel nebo učitelka). vždy to bylo, je a bude o osobním charismatu a autoritě toho kterého učitele