Církevní restituce: dvojitá krádež
Čím to? Nejspíš tím, že komunistům se podařilo vyrobit progresivní ateistickou společnost, která je vůči církvím neobyčejně nabroušená.
Což je v podstatě v pořádku v tom smyslu, že každý má právo být nabroušený, na co a na koho chce. Sympatie se nedají vynutit. Sympatie prostě buď jsou, nebo nejsou. A dokonce se přiznám, že já také vždy měla vůči církvi coby instituci či „firmě“ rezervovaný vztah, protože já zkrátka principiálně vždy měla rezervovaný postoj k jakékoliv organizaci, která by mi mohla organizovat život (od školních jídelen, přes církev, až po vstup do jakékoliv politické strany).
Jenomže to je jen jedna strana mince. A teď vám řeknu dvě zdánlivě nesouvisející věci.
„Nemusíte ho mít rádi, může se vám hnusit, ale pokud mate rádi svou zemi, pak budete ctít její zákon a svobodu slova a dáte mu jeho práva…“ – zhruba takhle by se dalo volně parafrázovat hlavní poselství kdysi kultovního filmu Lid versus Larry Flint. Poselství, které by si měl každý dobře zapsat za uši.
A ještě něco: Každý zloděj, násilník a vrah má u soudu právo na svého obhájce, protože to odděluje právní stát od neprávního. Můžeme zločinci opovrhovat, ale pokud nemáme klesnout na stejnou úroveň, spravedlivost procesu a obhajoba obžalované strany musí být zaručena.
Možná už tušíte, kam mířím.
Není relevantní to, zda velké části silně ateistické české společnosti je či není církev sympatická. Relevantní je pouze a jen to, že stát se za všech okolností musí chovat podle svých vlastních pravidel a respektovat fakta, což jest jakousi definicí právního státu. Tolik k emotivní stránce věci. A teď ona fakta:
Už se zdálo, že i církvi bude komunisty ukradený majetek vrácen. A co vráceno nebude (protože některý majetek již byl zničen, neexistuje, či změnil podobu tak, že je nevratný), za to bude církev finančně odškodněna. Jenže komunisté se opět vrací k moci.
Ten, kdo byl komunista a ještě lépe estébák, jako by dnes měl volňásek do první ligy. Je to vlastně skvělý předpoklad k dobré funkci ve státní správě. (Někdejší atmosféra kolem lustračního zákona se tak nějak zamluvila a vysublimovala.) Nejednou bývalé aparátčíky člověk vidí všude kolem. Už se nestydí, vylezli z děr, jsou na koni. Jsou ve vládě, jsou v dozorčích radách státních podniků, a tím každý den ovlivňují naše životy. Jsou znovu ctihodnými občany, kteří chtějí určovat, co je a co není morální. Opravdu morální lidé se často v téhle atmosféře jen bojí říct nahlas, jak těmito reinkarnovanými postavami opovrhují.
Když komunisté podpořili vznik stávající vlády, řekli jasně, že podmínkou podpory kabinetu je zdanění finanční náhrady církvím. Tím bylo rozhodnuto a nejede přes to vlak. Pro zdanění hlasovalo 106 poslanců z řad KSČM, ANO, ČSSD a SPD. Komunisté tvrdí, že se údajně jedná o „příjem“ a příjmy je prý normální a morální danit.
Nyní směřuje zákon do Senátu - tam nejspíš narazí, vrátí se do Sněmovny, bude znovu Sněmovnou potvrzen a pak ho opozice pošle k Ústavnímu soudu. Pro soud to bude nepříjemný oříšek, protože zdaněním restitučních náhrad by stát nejspíš porušil dohodu, kterou s církvemi uzavřel. A jak víme, právní stát musí dodržovat své vlastní zákony a dohody. Na druhou stranu politický tlak, aby zákon prošel, bude jistě ohromný.
Jenomže celé je to od základů naprosto špatně. Tvrzení komunistů, že se jedná o příjem církví, je zvrácené. Takové veskrze komunistické. Jak by se komunista tvářil, kdyby mu zloděj ukradl mobil, používal ho, poškrábal ho, obouchal ho. Komunista by ale přesto měl štěstí, policie by za čas zloděje chytila a našemu okradenému komunistovi mobil vrátila. Jenomže ten by z ceny mobilu musel zaplatit 19% daň, protože vrácení mobilu by bylo označeno za jeho příjem. To přece není příjem! To je jen vrácení do původního stavu. Náprava zločinu. Šlechta z restitucí neplatila daň, sedláci z restitucí polí neplatili daň, restituce nikdy nebyly a nemohly být označeny za příjem – tak proč nejednou teď…?
A je to ještě horší. V téhle naší analogii, aby byla věcně správná, navíc byl mobil komunistovi ukraden proto, že ho nechal na státem hlídaném parkovišti, stát selhal a sám státem placený hlídač mobil čmajznul. Policie pak mobil sice našla, ale dlouho se zdráhala ho pravému majiteli vrátit. A pak stát, který kradl, vrácení zdanil. Pro mě je to krádež státu napodruhé.
Sněmovna se samozřejmě veze na vlně čirého populismu, protože dobře ví, že v ateistické společnosti by řada lidí nejraději církvím nedala nic. Existují na to průzkumy veřejného mínění. Proto populisté vědí, že když církvím něco ukradnou podruhé, volič je nepotrestá. Řada lidí se domnívá, že i církev sama svůj majetek po Bílé hoře ukradla, tak byly dějiny léta vykládány dějepisáři. Jenomže analogicky by se dalo hledět i na šlechtu – a jak víme, ta je naopak v osobě jistých politiků adorována. Pokud byl šlechtě vrácen celý majetek bez zdanění, pokud v jejím případě se mluvilo o „nápravě krádeže“ a nikoliv o „příjmu“, pak musíme v rámci rovného zacházení aplikovat stejný pohled i na církve. Sympatie či nesympatie části veřejnosti zde nesmí hrát roli. To je pak jen ohýbání zákona, jak se to zrovna hodí.
Nerozumím tomu, že ti, kdo právní stát dnes ohýbají, nemají strach, že příště bude opět ohnut a použit proti nim samým. Rozvolnění pravidel nakonec poškodí úplně každého. S náboženstvím to nemá vůbec nic společného.
Navíc to, že stát vrátí církvím ukradený majetek, neznamená, že by byli ostatní Češi o něco okradeni. Z pohledu běžného občana jen církevní majetek změní správce. Majitelem přestane být někdo, kdo se o majetek starat neumí a nechává ho chátrat, a stane se jím někdo, kdo se o něj starat chce. To je celé. Jediné, co komunisté s tímto majetkem dokázali, bylo, že zpustnul. Až do té míry, že se v některých případech nedá vrátit a musí místo něho být zaplacena finanční náhrada… A středeční hlasováním jen potvrdilo, že jsou soudruzi zase u moci a znovu jako kdysi říkají, že krást se smí, jen se to musí umět. A další strany jim zdatně přizvukují.
Markéta Šichtařová
Digitální měna centrálních bank se stala realitou
V poslední době se vyrojila řada více či méně přesných či zmatených zpráv o tom, jak digitální měny centrálních bank (CBDC) začínají být uplatňovány na mezinárodním poli. To chci uvést na pravou míru.
Markéta Šichtařová
Cesta do pekla aneb zvažuje se nová daň
Nepřestává mě fascinovat, s jakým nadšením lidé volají po nových daních, aniž by si uvědomili, že napříště mohou být na řadě. Okřídlené „nesuď a nebudeš souzen“ bych parafrázovala jako „nevolej po vyšších daních a nebudeš zdaněn.“
Markéta Šichtařová
Z tohoto důvodu energie zůstanou drahé
Symbolem zeleného tažení Evropy je koncept emisních povolenek. Nebo jinak řečeno: Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem EU pro pokus o snížení emisí skleníkových plynů.
Markéta Šichtařová
Návod na opravu naší ekonomiky
Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.
Markéta Šichtařová
Co se to děje s úroky?!
Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.
Markéta Šichtařová
Čelíme statistickému zkreslení
Počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v takzvaném třetím pilíři penzijního systému, v roce 2023 klesl o 173.000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik ministerstva financí.
Markéta Šichtařová
A je to tu znovu, banky mají problémy
Akciové indexy se drží na dohled rekordních maxim. Což je synonymem pro fakt, že investoři mají nasazeny růžové brýle. Je tu totiž hned několik zdrojů rizik.
Markéta Šichtařová
Hospodářský růst jde do kopru
Jako spíš „optimistická“ zpráva bylo tiskovými agenturami prezentováno oznámení, že Škoda Auto začne v Indii vyrábět malé sportovně-užitkové vozidlo SUV s délkou do čtyř metrů,
Markéta Šichtařová
Držím pěsti zemědělcům
Taky jste slyšeli tu řečnickou otázku, o co prý vlastně zemědělcům jde, když zisky mají pořád dobré?
Markéta Šichtařová
Ohrožení suverenity?
Doba covidová byla obrovským fenoménem a pokusnou laboratoří, jakou jsme si do té doby neuměli představit.
Markéta Šichtařová
Česká kritéria pro přijetí eura
V poslední době více než kdykoli dříve slýcháme od vládních představitelů volání po zahájení procesu k přijetí eura.
Markéta Šichtařová
Kvóty na ženy: Mentalita oběti
Český mediální prostor notně rozvířil nový vládní návrh o minimálním povinném zastoupení žen v radách evropských společností kótovaných na burzách v členských státech.
Markéta Šichtařová
Politický proces
Ačkoliv se o tom v českých médiích příliš neinformuje, na finančních trzích hrozí vzplanout nezvyklý typ požáru. A roznětkou by se mohla stát země, kde by to málokdo čekal. Že nejde o legraci, je vidět už nyní z opatrného chování
Markéta Šichtařová
Ptát se nebudu, nechci problémy
Léto 2018 - Venku svítí slunce. Ještě sedím v práci. Máme toho teď až nad hlavu, prý konjunktura. Tak aspoň máme pěkné prémie. Těším se na dovolenou, zase letím na Madeiru. Loni to bylo super, tak snad to bude stejné.
Markéta Šichtařová
Lekce základů ekonomie pro ministry
Dneska si dáme takové malé základy ekonomie, aneb lekci pro ministerstvo financí. Povíme si, jak působí zvyšování daní. Pokud vaše radary zaznamenaly podezření na jízlivost, jsou správně nastavené. Poslední čísla o daňovém výběru
Markéta Šichtařová
Když se spotřebitelé vzbouří k bojkotu
V demokracii vládnou volení zástupci, vzešlí ze svobodných voleb, kteří vytváří zákony prostřednictvím transparentního fóra z parlamentu.
Markéta Šichtařová
Je-libo moučného červa?
Od roku 2021 mapa chráněných území Natura 2000 v Nizozemsku vytyčuje oblasti chráněné před emisemi dusíku.
Markéta Šichtařová
Zbraně nezabíjejí
Čas od času se přihodí, že nějakému politikovi či politické straně klesnou v důsledku jejich neschopnosti preference, a tak zatouží pohonit si triko na nějakém staronovém recyklovaném tématu.
Markéta Šichtařová
Kdo je viníkem drahých potravin?
Před Vánocemi většina lidí má sklon ohlížet se, jaký byl rok předešlý a jaký bude ten budoucí. Aby ale rekapitulace byla komplexní, musíme zmínit nejen makroekonomické indikátory, ale i širší kontext.
Markéta Šichtařová
Povinné dárky ve školách jsou zlo
Nevinná dobrosrdečná iniciativa, nebo nebezpečný nemorální precedent? V základních a mnohdy i středních školách je touto dobou zvykem, že děti si musí losovat jména spolužáků, kterým povinně mají dát dárek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 43,38
- Průměrná čtenost 20213x
ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,
spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.
V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.