Tak trochu hloupá výmluva vlády

Je to jen pár týdnů. Česká vláda měla svou mantru: „Musíme šetřit.“ Tedy ne že by se jí to dařilo. Naopak se jí zadařilo zvýšit vládní dluh za 12 měsíců o cirka 16 procent. Ale alespoň o tom mluvila, byla-li tázána.

No a teď je vše jinak. Novým heslem teď je „rozvolnění strategie konsolidace“. Co že to jako má být? Záleží na tom, koho se ptáte. Když se ptáte vlády, dozvíte se, že rozpočty na roky 2014 a 2015 budou plánovány se schodky 90 a 80 miliard korun. Tedy se schodky vyššími, než se dosud počítalo. To sice dá rozum, že to asi není zrovna optimální, ale děs a hrůzu to taky nebudí. Zvlášť když vláda dodá, že prý schodek rozpočtu stále zůstane pod 3 procenty HDP. (Mezi námi, česká praxe ukazuje celkem polopaticky, že „naplánovat rozpočet“ nerovná se „splnit rozpočet“, takže jak to nakonec asi bude?) (Mezi námi, jak si někdo může být jistý, že je schodek rozpočtu pod třemi procenty HDP, když to HDP neumíme moc přesně změřit a běžně se v tom sekneme?)

No, a když se na to zeptáte statistiků, zjistíte, že to patrně povede ke zrychlování meziročního růstu veřejného dluhu, který je už teď (s přehledem) dvouciferný. (Mezi námi, jak rychle veřejný dluh poroste, říct ještě ani neumíme, jelikož nevíme, jaké úroky bude stát tou dobou platit.) Tak tedy nové vládní heslo si vlastně můžeme přeložit jako „zrychlování růstu veřejného dluhu“. To jen abychom si vlastně dále rozuměli, o čem se bavíme.

A teď to nejzáživnější: Vláda své nové heslo zdůvodňuje tím, že šetřit v době recese prý není moc dobrý nápad. Že prý naopak potřebujeme popustit si uzdu a tím nastartovat hospodářský růst.

Já tu nebohou vládu vlastně chápu. Taky by mi lezlo na nervy, kdyby mi pořád zvonilo v uších z toho, jak kdekdo remcá, že zvyšovat daně v recesi je špatně, že snižovat sociální dávky v recesi je špatně, že handrkovat se s rebely o DPH je špatně… Třeba bych taky byla v pokušení nechat veřejné finance plavat, ať je po mně potopa. Ale co nechápu, je, proč si vymyslela tak průhlednou výmluvu.

Vláda v podstatě tvrdí, že potřebujeme vyšší dluh, abychom si zvýšili svůj hospodářský růst. Budiž tedy uvedeno na pravou míru, že každý dluh ve svém konečném důsledku ekonomiku zpomaluje.

Asi takhle: Která země v Evropě má největší veřejný dluh? Řecko. A která má nejpomalejší hospodářský růst, ehm, spíš nejhlubší recesi? Řecko. A která další země má potíže nikoliv s výší, ale s rychlostí růstu svého dluhu? Španělsko. A která země má toho času nejvyšší nezaměstnanost v Evropě? Španělsko.

Zjednodušeně řečeno, víc dluhů prostě znamená, že se investoři (věřitelé státu) bojí státu půjčovat. Je to, jako když přijdete do banky a již máte 8 jiných úvěrů. Banka asi také bude rozpačitá a nebude překypovat ochotou dát vám úvěr devátý. Tudíž věřitelé v aukcích státních dluhopisů jsou ochotni státu půjčit jen za vyšší úrok. Vyšší úroky v ekonomice pak motivují k vyššímu „investování“ neboli spekulování na peněžním trhu namísto těch pravých investic do výrobních kapacit.

Takže my, milá a vážená vládo, my si tím „popuštěním uzdy“ svůj hospodářský růst nevylepšíme, my ho naopak ještě víc zadupeme do země. (Doporučuji pro příště najmout nějakou lepší píárovou agenturu, která vymyslí lepší výmluvy.)

Může se zdát, že zvyšování daní mi nevoní, snižování sociální dávek mi nevoní, zvyšování veřejného dluhu mi nevoní – takže vlastně špatně je všechno. Ale není. Ještě pořád ze svých daní - zbytečně - platíme sport, kulturu, infrastrukturu, podporu regionálního cestovního ruchu, kofinancování fondů EU, podporu českého kulturního dědictví v zahraničí… a tak dál a dál a dál… Tam všude se dá ušetřit.

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)