Hlavním cílem novely je, aby matky a otcové čerpali rodičovskou rychleji, a mohli se tak dřív vrátit do práce.
Hlavním argumentem ministerstva je, že dlouhá rodičovská a s ní spojená pauza výrazně zhoršují uplatnění žen na trhu práce, snižují jejich výdělky v budoucnu a také důchody ve stáří. Tedy aspoň tak to tvrdí „experti“. Experti...?! To jako že experti na život?
Tihle „experti“ z ministerstva asi ví lépe než rodina, co je pro rodinu dobré. Autoři novely totiž nepřímo říkají, že pro rodinu je dobré, když máma nepohodlné děti odloží do jeslí, pracuje až do umdlení a na děti a manžela či partnera kašle. (Anebo si snad pan státní úředník myslí, že zaměstnavatel bude k matce shovívavý a řekne: „Paní, máte malé děti, jděte domu dřív“?)
Hodně lidí stále naivně věří představě, že čím dřív půjdeme do práce a čím víc budeme mít odpracováno let, tím vyšší budeme mít důchod. Což ale nejspíš do budoucna nebude pravda. Politici se za posledních patnáct let zmohli jen na to, že připravili katastrofální druhý důchodový pilíř, který vzápětí zase zrušili, a tím dali lidem na srozuměnou, že stát je ten nejhorší partner, který nedodržuje dohody. Tudíž u nás už žádná důchodová reforma během dalších třiceti let úspěšná nebude, protože jí nikdo nebude věřit a bude se z ní vždy snažit vyvlíknout, aby jej stát opět vzápětí nenapálil. A nejspíš vše časem vykrystalizuje do jednoduchého systému: Důchod bude nízký a bude rovný. Bude jen takový, aby lidé neumřeli hladem. S dnešním důchodem to nebude mít nic společného. Bude to jen sociální dávka k přežití, aby na ulicích nebylo příliš žebráků. Vše navrch si každý bude muset naspořit sám.
Neboli ten, kdo dnes své jediné dítě odloží do jeslí, aby jednou měl větší důchod, bude mít důchod stejný jako kupříkladu Rom s deseti dětmi, který zůstane s každým dítětem doma až do začátku školní docházky. Ale s jedním rozdílem - tento Rom bude mít hodně dětí, a protože se o ně v dětství staral a nikam je neodkládal jako přítěž, jednou se o něj jeho široká rodina postará a užije si nádherné a smysluplné stáří. Zatímco matka s jedním dítětem odloženým do jeslí skončí odložená v LDN. (Ale užila si kdysi „kariéru“.) Zemře sama, protože její dítě vyrůstalo v prostředí, v němž mu bylo vtloukáno, kariéra je nad vše. Stará máma mu ji přece nebude ohrožovat.
Dokonale to zapadá do konceptu sociálních inženýrů, kteří se nám snaží namluvit, že dítě nepotřebuje kontakt s rodičem, že ho lze nahradit prestižní školkou a drahými hračkami. Že příroda ženám nadělila prsa k tomu, aby je vycpaly silikonem, a dítěti strčily dudlík. Že je muž s plochou hrudí může nahradit na mateřské a krmit dítě hypoalergenní kaší. Že dítě nepotřebuje obejmout před poledním spaním od maminky, ale že mu postačí cizí paní ve školce. Že miminka brečí, protože zlobí.
Celá společnost se tak jen pomalu posouvá k vykonstruovaným představám a přestává rozumět své vlastní přirozenosti. Miminka přeci nezlobí. Jen říkají, že mají nějaký problém. Že je jim zima, že se bojí, že se jim chce spinkat, že mají hlad, nebo že prostě jen chtějí náruč. Tlak společnosti ale nutí rodiče chovat se k plačícím dětem jako ke zlobivcům: „Když budeš řvát a zlobit, dáme ti lekci tím, že se ti nebudeme věnovat, a ty pochopíš, že nás nemáš otravovat.“ Jen tím dítěti říkáme, že má ztratit přirozené instinkty. Že až bude něco potřebovat, má svou potřebu v sobě potlačit. Dítě se to naučí. Bude své fyzické i psychické potřeby v sobě dusit a dusit a bude poslušně cupitat do jeslí. Bude své potřeby v sobě dusit až do okamžiku, kdy jeho hlava víc nepobere, trochu mu přeskočí kolečko, vezme zbraň do ruky a půjde uvolnit svou frustraci a vystřílet polovinu ulice, protože bude mít oprávněný pocit, že jej svět nemá rád.
U mateřské to ovšem všechno začíná. Feministky tvrdí – a už o tom valnou část společnosti přesvědčili – že muž má být roven ženě a má s ní sdílet mateřskou. Zajímavá představa: Většina tvorů na planetě evolučně došla k modelu, kdy se o děti stará matka. Člověk měl po tisíciletí model stejný. A my si teď vymyslíme, že je z nějakého důvodu z rozhodnutí člověka lepší hnát matku od dětí do továren?
A tak se tedy dnes ženy chovají jako muži. Máme tu armádu singles, kterým je hodně nad třicet, mají za sebou mnoho vztahů, ale žádný nedokáží udržet, protože bez dětí je přeci tak snadné rozcházet se. Bez dětí člověk nemá motivaci podstoupit trochu nepohody a skřípající vztah držet. O co méně mají ženy dětí, o to víc mají mužů, antidepresiv, peněz a kariéry. Mají pocit, že muže nepotřebují, že je to jen sexuálně obtěžující hmyz.
Z mužů zase rostou nezodpovědní a trochu infantilní trotlové. Proč by také byli zodpovědní, když nemají pro koho? Jejich otcové se tradičně museli postarat o děti a ženu, aby přežil jejich rod, ale tihle floutci nemají o co se starat. A tak dnes pro zabití času skáčou z padáku, kupují si předražená kola, každý víkend sbalí novou kost a užívají si života. Ústav pro starce, kde jednou budou v plenách ležet celý den bez povšimnutí personálu, ještě před sebou nevidí.
A návrh ministryně sociálních věcí tuhle generaci jen utvrzuje v představě, že dělá dobře. Když už musí mít to jedno obtížné dítě, hlavně ho rychle odložit a vrátit se do práce. Mám dojem, že momentálně máme tu nejvíc asociální ministryni sociálních věcí, jakou jsme kdy měli. Dělá všechno pro to, aby rodiny ještě víc zlikvidovala.
Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová
