Ta kvůli EET, protože si v létě prodávala nanuky v sousední vísce jen tak prckům pro radost, ale jakmile k tomu byl zapotřebí internet a chytrý telefon, už ji to v jejích pětasedmdesáti letech přestalo bavit.
A ten zas kvůli všemu najednou: kontrolám, EET, souhrnným hlášením, kontrolním hlášením... a poznámkách o živnostnících-parazitech.
Znám ve svém okolí taky hned několik lidí, kteří – slyší-li o těch prvních, kteří zabalili své drobné podnikání – se hned rozčílí doběla a začnou vykřikovat, že ti zloději zlodějští museli pěkně krást, když je větší kontrola přiměla s podnikáním skončit.
Tihle druzí lidé, vesměs s poněkud socialistickou mentalitou, kteří navíc nikdy sami podnikat ani nezkoušeli, nejsou sto pochopit, že nejste-li grázl, ale jste za něj neustále považováni, brzy vás to přestane bavit a raději se necháte zaměstnat. Tihle lidé, vesměs z města a poměrně mladého věku, nedokáží pochopit, že ta pětasedmdesátiletá babka raději sundá z buku na rozcestí ručně vyvedenou ceduli „NANUKY“, než by se učila, co je to ten internet.
Celé tohle řečeno ještě jinak: Státu se dokonale podařilo postavit proti sobě dvě skupiny lidí, kteří by principiálně proti sobě nic mít neměli: živnostníky a další drobné podnikatele, na které se už zase leckdo začíná dívat jako na „buržousty“, a notnou část „těch ostatních“, kteří mají socialismus tak nějak zažraný pod kůží. Že by to komukoliv z obyvatel pomohlo, se říct nedá; že by to pomohlo státu, se taktéž říct nedá.
Nedá se to říct, protože i samotné ministerstvo financí jen odhaduje, kolik tahle vyostřená buzerace státní kase přináší. V roce 2017 podle něj EET přispěla k vyššímu inkasu DPH „kolem“ 5,2 miliard Kč. Ale jisté to není. Těžko se totiž dá oddělit efekt zavedení EET a efekt rekordního růstu ekonomiky. I bez EET by byl výběr DPH podstatně vyšší než o rok dřív. A existují konkurenční analýzy, které se domnívají, že celý vyšší výběr DPH byl dán jen hospodářským růstem a EET přinesla finanční efekt nula.
Takže tu máme stát, který efektivně zaklekává na drobné podnikání, ale vesměs z toho nikdo nic (alternativně „skoro nic“) nemá, tedy krom všeobecně mizerné nálady ve společnosti.
No a pak tu máme tentýž stát, který efektivně podporuje z veřejných peněz různé mimorozpočtové nadace, kterým se poněkud záhadně říká „neziskovky“ (jako by jim snad o peníze vůbec nešlo), ale vesměs z toho ani stát, ani drtivá většina obyvatel nic nemá – tedy krom oněch neziskovek samotných.
Český stát se tak vlastně chová jako pan Jekyll a Hyde v jednom. Likvidovat a podporovat. Brát veřejné peníze a dávat veřejné peníze. Rozpočet ani lid z toho sice ani v jenom případě nic či skoro nic nemají, ale v tom druhém případě z toho hodně mají ony neziskovky. Tedy – některé. Pochopitelně pokud jde o bohulibou neziskovku typu hasiči či hospic, většinou z toho taktéž nemají nic.
Protože boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě, tak jako zaklekává stát na živnostníky, občas taky zaklekne Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) na stát. I stalo se, že NKÚ přišel se zajímavou zprávou.
Zaprvé stát při poskytování dotací neziskovkám v letech 2016 až 2017 nevycházel z analýzy, jaké služby společnost skutečně potřebuje. (Rozumějme: peníze dostal ten, kdo si o ně řekl, nikoliv ten, kdo něco užitečného plánoval.)
Zadruhé NKÚ zjistil miliardové rozdíly v dostupných informacích o tom, kolik stát v letech 2015 a 2016 na dotacích vyplatil. (Rozumějme: stát má guláš v tom, kolik miliard komu věnuje. Přitom v letech 2016 a 2017 šlo o 26,26 miliard, evidence hapruje o 3,5 miliardy. Zato má stát díky EET dokonalý přehled o tom, kdo si kde a od koho koupil rohlík za korunu devadesát.)
Zatřetí v Radě vlády pro neziskovky, která o dotacích rozhodovala, bylo víc zástupců neziskovek než zástupců státu. (Rozumějme: Neziskovky mohly zásadně ovlivnit, kolik si přihrají.)
Začtvrté Úřad vlády průběžně nekontroluje, jak se daří díky dotacím plnit deklarované cíle neziskovek. (Rozumějme: nemáme analýzu, zda cíl potřebujeme, ani nevíme, zda cíl plníme, peníze ale dáme, o čemž necháme rozhodovat větší počet zástupců obdarovaných než darujících.)
Zapáté porušení podmínek dotace NKÚ zjistil u 10 ze 17 kontrolovaných neziskovek. (Rozumějme: kdyby se nezadařilo o pět či deset procent, člověk by to pochopil. Když je to vysoce nad polovinou případů, něco je prohnilého systémově.)
Zašesté a zasedmé jsem už líná psát, neb je to binec pořád na jedno brdo, který si každý může dohledat v případě zájmu sám ve zprávě NKÚ z tohoto týdne.
Celkem smůla je, že v roce 2016 u nás bylo dle ČSÚ téměř 121 tisíc neziskovek, ale dotaci dostalo „jen“ necelých 7 tisíc z nich. Rozumějme: Drtivá většina neziskovek nedostává nic a myslí to poctivě. Jenomže veřejnost slyší jen o průšvizích, alternativně o neziskovkách přes gendery či přes velice užitečné ocenění „sexistické prasátečko“, takže je pak nabroušená z jedné vody načisto na všechny.
Já bych měla takový návrh. Když se stát chová k živnostníkům jak ras a k neziskovkám jak andílek, měli bychom to krapet narovnat.
Buď bychom mohli zrušit buzeraci podnikatelů.
Nebo bychom mohli zrušit všechny dotace.
Ale nejlépe bychom mohli udělat obojí současně.
(Akorát by mě pak mrzelo, že cena sexistické prasátečko by pak nejspíš rychle zmizela ze světa, tudíž bych už nikdy nedostala šanci ji získat. A já se přitom tak snažím!)
