Češi milují svého prezidenta

19. 01. 2018 8:00:00
Nemyslím Toho Jednoho Prezidenta jako Frantu Vopičku. Myslím prezidenta jako úřad. Jako symbol. Historie tomu totiž chtěla, že hned první československý prezident byl výrazná osobnost.

Většina lidí je přesvědčena, že pozitivně výrazná osobnost. Jiní si naopak myslí, že kupříkladu díky svému vřelému postoji k pozemkové reformě byl negativně výrazná osobnost. Ale to je v zásadě jedno, protože ať tak či onak, shodneme se, že Masaryk nějakým způsobem nechal v povědomí výrazný zářez.

Druhý prezident Beneš také. U něho vzhledem k jeho roli především v roce 1948 převažuje spíš negativní pohled veřejnosti. Ale opět je zapsán hluboko v podvědomí. Kdo si však vzpomene na jména jeho premiérů?

Gottwald – nenechal snad v našich dějinách zářez hluboký jak kráter?

A tak bychom mohli pokračovat dál až k současnosti. Havel? Jeho kult je kapitolou samotnou o sobě, se kterou může jakžtakž soupeřit snad jen kult Masaryka.

Klaus? Najde se dneska někdo, kdo na něj nemá názor? Je jedno, jestli pozitivní, nebo negativní – prostě silný názor. Kolik lidí ale má srovnatelně silná názor na jeho premiéry?

A teď mi řekněte: Kolik jmen prezidentů vám zůstalo v paměti v případě Německa nebo Rakouska? Tedy zemí, které jsou nám geograficky blízké, takže bychom je mohli a měli dobře znát, a současně které jsou stejně jako naše země založeny na parlamentním politickém systému. Vsadím se, že jako první vám v mysli vyskakují jména kancléřů – tedy analogií našeho premiéra. Logicky. Parlamentní politický systém, který je typický pro naše končiny od Balkánu, přes východní a střední Evropu, až po Benelux, je totiž založený na silné výkonné moci vlády a premiéra. Prezident je v tomto systému jakousi okrasou, jehož nejčastější funkcí je pokládání věnců u pomníků, o kterých už většina lidí zapomněla, koho připomínají.

Naproti tomu poloprezidentské systémy, jako jsou třeba Francie a Rusko, nebo čisté prezidentské systémy, jako jsou USA a skoro celá Latinská Amerika, jsou založené na opaku: Silný prezident a premiér jako úředník, pokud vůbec nějaký. Vzpomenete si na víc francouzských prezidentů, či premiérů? Jasně, že prezidentů.

A tomu, kdo má jak silnou výkonnou moc, taky odpovídá volební systém. Čím větší „síla funkce“, tím přímější volba neboli silnější mandát přímo od lidu. Tedy – většinou. Proto v Rusku je lidem volen prezident. Proto v Německu výstupem lidových voleb je kancléř, kterého prezident navrhuje víceméně formálně, tedy na základě volebního výsledku.

No a pak je tu český systém. Ani jedno, ani druhé. Prostě maglajz.

Češi si volí Parlament a z nejsilnější parlamentní strany se obyčejně rekrutuje premiér. Premiér je tedy „skoro-volen“ lidem. Češi si ovšem usmysleli, že si budou přímo volit i prezidenta – zjevně na základě své historické zkušenosti, díky níž získali dojem, že prezident „přeci má být výrazná osobnost“.

Úplně tu touhu chápu: Tuhle mi jeden pán napsal, že „je dobře, že společnost konečně začala diskutovat o svém osudu“. Jiný zas, že „přímá volba je právě ta demokracie, po které jsme volali“. A také jsem slyšela, že „přímá volba dává rovné šance všem chytrým...“ Ano, to všechno zní docela dobře. Má to ale jeden problém.

Třeba taková kyselá okurka je báječná věc a dokážu sežrat na posezení celou sklenici. Hrozinky jsou taky báječná věc, náramně ráda je sypu na celé pytle do vánočky. Ale vařit jako pejsek s kočičkou dort z kyselých okurek i hrozinek by se mi moc nechtělo. Ne všechno dobré je totiž dobré na hromadě s něčím jiným dobrým. Ono to dobré totiž pak jaksi může zaniknout. Prezident valnou část své energie může – principiálně vzato – věnovat na pletichaření, jak zadupat premiéra, který mu zaclání, premiér může svou energii věnovat na zadupání prezidenta, který mu zaclání, a voliči nemalou část své invence věnují na strategizování při volbách, aby se oba zaclánějící týpci zadupali navzájem.

Řekla bych, že bohatě stačí, když se v rámci rodin lidé vzájemně poperou vždy po volbách do Sněmovny jednou za čtyři roky. Frustrace a zloba, kterou vyvolala přímá volba prezidenta, je překvapivě velká – mnohem větší než po podzimních volbách. Což je paradoxní, když výsledek prvního kola se předem očekával. Na lidech kolem sebe pozoruju nervozitu, která by se dala krájet. A myslím, že by náladě lidí prospělo zrušení přímé volby.

A vůbec by to přitom nebylo o nějakém okleštění demokracie. Naopak. Bylo by to spíš o vybrání si, zda si budeme hrát na prezidentskou, nebo parlamentní republiku, či si budeme dál hýčkat našeho kočkopsa. Ale nedělám si ani ty nejmenší iluze, že by v dohledných letech došlo ke změně. Společenská poptávka po přímé volbě je příliš velká. Zvyk táhnoucí se od Masarykových dob se zažral příliš hluboko pod kůži.

Autor: Markéta Šichtařová | pátek 19.1.2018 8:00 | karma článku: 47.12 | přečteno: 22342x

Další články blogera

Markéta Šichtařová

Jak se to multikulturalismu nepovedlo

Je to celkem známá poučka: Čím víc se tlačí na pilu, tím spíš se pila zakousne. Může to mít tisíc a jednu variantu v běžném životě, ale většinou to platí beze zbytku.

9.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.60 | Přečteno: 18668 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Nevěřte, že důchody porostou

Znáte ten večerníček o Dorotce? Papoušek jí vysvětloval, jak nebezpečné jsou sirky. Ale Dorotka si myslela, že je chytřejší než papoušek, a tak dlouho si se sirkami hrála, až začal dům hořet.

2.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.07 | Přečteno: 21249 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Obchod s dětmi dorazil k nám

Dne 17. října 2018 byla zveřejněna poměrně nenápadná zpráva. Její nadpis zněl „Týrání dětí je sofistikovanější a častější“. Normálně citlivý člověk se zarazí a dá se do čtení. Když zprávu dočte, patrně v něm zůstanou silné dojmy.

26.10.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.52 | Přečteno: 20811 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Jak je to s tou korektností

Musím říct, že tak dobře, jako jsem se bavila poslední týden, jsem se nebavila už dlouho. Snad jsem se mohla i zlobit. Snad jsem mohla být pobouřena. Snad jsem mohla být otrávená.

24.10.2018 v 9:26 | Karma článku: 48.89 | Přečteno: 21443 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Mirek Matyáš

Je nemožné zůstat věrný, když vám krásná Francouzka nabídne vše, po čem toužíte.

Volal mi kolega, jestli se chci seznámit se svůdnou Francouzkou, že pojede přes ČR a chvíli se zdrží. Neumím francouzky odvětil jsem, Zoe umí česky na to kolega. Bylo rozhodnuto - to jsem ještě netušil, že Zoe nedokážu uspokojit.

14.11.2018 v 12:12 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 1328 | Diskuse

Petr Šindelář

Kdo nyní v Česku tvoří téměř stálou skupinu nezaměstnaných

není těžké zjistit. Vedle statisíců občanů, kteří se po roce 1989 rozhodli nepracovat a bez pozdějšího nároku na starobní důchod pobírají sociální dávky, tam patří také méně kvalifikované a málo výkonné osoby nad 50 let...

12.11.2018 v 9:52 | Karma článku: 38.42 | Přečteno: 1928 | Diskuse

Tomáš Flaška

Úsměvná komunikace eshopu

Zhruba před měsícem vstoupil na náš trh velký zahraniční módní eshop. Zákazníci asi nejsou úplně spokojeni a zklamání se začalo šířit internetem. Co na to PR oddělení onoho eshopu?

11.11.2018 v 8:57 | Karma článku: 24.49 | Přečteno: 1268 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Kanál Dunaj-Odra-Labe: Jedno srovnání

Propojení zmíněných tří řek se dostalo na pořad dne. Prezidentem propagovaný kanál je prý ekonomicky výhodný. Tvrdí to na základě nejnovější studie ministr dopravy Dan Ťok.

11.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 28.43 | Přečteno: 1369 | Diskuse

Milan Petrák

Čím mladší podnikatel, tím horší platební morálka

Nejvíce se při placení faktur opožďují mladí podnikatelé do 30 let. To je hlavní závěr analýzy pro společnost Bisnode.

9.11.2018 v 21:40 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 727 | Diskuse
VIP
Počet článků 401 Celková karma 48.17 Průměrná čtenost 20555

Markéta Šichtařová,

ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,

spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.

V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz