Mám nárok na bezstarostný život

22. 12. 2017 8:36:11
Začalo to nevinně. Lidem se řeklo, že všichni bez rozdílu mají nárok na důstojné životní podmínky. Hezká myšlenka, proti které se dá sotva co namítnout. Kdyby při téhle myšlence zůstalo, všechno by bylo v pořádku.

Jenomže zapomnělo se na jednu věc. V lidské přirozenosti je chovat se jako jezinka z pohádky o Smolíčkovi Pacholíčkovi. Lidé jsou naprogramováni tak, aby neustále testovali mantinely, které jsou jim dány.

Když lidé dostali základní důstojnost při ztrátě práce v podobě podpory v nezaměstnanosti, začali volat, že mají nárok práci vůbec neztratit. Když dostali zdravotní pojištění, začali volat, že mají nárok riskovat při adrenalinových sportech a v případě úrazu jim stát má dorovnat všechen ušlý výdělek. Když ženy dostaly jakous takous zdravotní péči při přivádění potomků na svět a přestaly při porodech umírat na horečku omladnic, začaly tvrdit, že mají nárok na porod bezbolestný a nejlépe zaspaný. A začaly se lavinovitě šířit císařské řezy na přání, ačkoliv představovaly pro matku i dítě nesrovnatelně vyšší riziko.

Úplně stejně ale na počátku vytyčené mantinely začali posouvat i státní úředníci a politici. Aby všechny ty nároky byly ufinancovatelné, musely se zvýšit daně. Muselo se přibrat víc státních zaměstnanců. A zvýšit jejich platy. Aby ta lidská čeládka dostatečně pilně využívala všech výhod, které jim politici začali nabízet, musely se založit komise a regulační orgány a dohledy, které začaly kontrolovat, zda jsou všechny výdobytky státu blahobytu dostatečně intenzívně využívány.

Běda, aby se zbloudilá ovečka chtěla vzdát svých sociálních práv a starat se o sebe sama! Takové podvracení morálky nebudeme tolerovat!

Zodpovědnost jednotlivce se tváří v tvář stále silnějšímu rozhodování státu začala vytrácet. A nejen to. Když lidé nebyli stavěni před zkoušky, nemohli si dokazovat, že se zvládnou sami o sebe postarat. Přestali si věřit.

Přestali věřit, že bez pomoci státu přežijí při ztrátě zaměstnání. Cesta mnohých lidí ihned po ztrátě práce mířila na úřad práce, namísto toho, aby se byť jen pokusili o nějaké drobné podnikání. Přestali věřit, že jsou schopni se o své zdraví postarat sami, že bez nepřetržitého dozoru padesáti lékařů za zadkem, permanentního dopování syntetickými vitamíny a důsledně dodržovaného očkovacího kalendáře přežijí byť jediný rok. Přestali věřit, že věci jako pohyb, rozmanitá a čerstvá strava bez chemie a dobrá nálada jsou mnohem lepší prevencí zdraví. Ženy ztratily víru ve své ženství a přestaly věřit, že dokáží dítě přivést na svět svými vlastními silami. Představa, že z nich dítě není vyoperováno mužem v bílém plášti, se pro ně stala noční můrou.

Na to, že původně slibovaná důstojnost, která stála u kolébky státu blahobytu, přitom zůstala kdesi za dveřmi, se už nehrálo. Už dávno nešlo o důstojné přežití obtížných životních období. Začalo jít o to, zda stádečko daňových poplatníků zlobí či nezlobí. Kdo se nechal chytit do zlaté klece a přijal myšlenku, že má práva na všechno, byl hodný. Ten, kdo odmítal „vymoženosti“ státu blahobytu a dál se chtěl starat sám o sebe, vybočoval, byl zlý a kazil to těm ostatním.

A spolu s pocitem, že máme právo na všechno, někam vysublimoval i smysl pro povinnosti. Nemyslím teď povinnost danou zákonem. Já mám na mysli „povinnost“ danou vlastním pocitem. Zmizel pocit, že bychom něco „měli dělat“.

Už nemáme povinnost vychovat děti, které jsme si zplodili. Od výchovy tu přeci jsou jesle a školky. Dokonale to zapadá do konceptu sociálních inženýrů, kteří se nám snaží namluvit, že dítě nepotřebuje kontakt s rodičem, že ho lze nahradit prestižní školkou a drahými hračkami. Že příroda ženám nadělila prsa k tomu, aby je vycpaly silikonem, a dítěti strčily dudlík. Že muž s plochou hrudí může ženy nahradit na mateřské a krmit dítě hypoalergenní kaší. Že dítě nepotřebuje obejmout před poledním spaním od maminky, ale že mu postačí cizí paní ve školce. Že miminka brečí, protože zlobí.

Primitivní indiánské civilizace při výchově dětí jednají intuitivně. My, rozvinutá společnost, intuici vytěsňujeme a nahrazujeme technikou: elektrickou kolébkou, dudlíkem, hypoalergenním mlékem a jeslemi pro kojence. Celá společnost se tedy pomalu posouvá k vykonstruovaným představám a přestává rozumět své vlastní přirozenosti. A tím se mění i charakter společnosti – a ekonomiky.

Najednou nemáme povinnost starat se o své zdraví a přehnaně neriskovat, protože úraz by nás vyřadil z možnosti pracovat. Od starání se o zdraví je tu přeci státní zdravotnictví.

Dříve lidé měli pocit, že nejprve musí pracovat, aby pak měli za co žít. Dnes lidé věří, že nemusí vůbec nic, ale že mají právo dostat od státu peníze na všechno, co chtějí.

Stává se z toho začarovaný kruh, kdy regulace plodí stále větší regulaci. Ztráta povinností plodí stále větší pochybnosti o vlastních schopnostech, stále větší závislost na státu a stále větší pocit nároků. A neschopnost dokázat sám sobě, že jsme svobodní a schopní přežít bez závislosti na státu, plodí větší a větší vnitřní prázdnotu a frustraci.

Dalo by se to všechno shrnout jediným slovem: Sobectví. Ano, stát blahobytu, který se vymkl kontrole, vypěstoval ve společnosti neuvěřitelné sobectví.

Každá mince má dvě strany. Někdy mi lidé říkají: Proč tolik nasazuješ na Evropskou unii a její výdobytky? Vždyť jsme se nikdy od války neměli tak dobře...? Já ale stát, který se vymkl kontrole a plodí jen sobectví a nároky, za až tak slavný výdobytek nepovažuju.

Autor: Markéta Šichtařová | pátek 22.12.2017 8:36 | karma článku: 48.90 | přečteno: 27190x

Další články blogera

Markéta Šichtařová

Poláci bojují za vlastní děti. My za Venezuelu.

Vždycky, když vyhrajeme v hokeji, celý národ jásá a křičí: „Kdo neskáče, není Čech!“ Vypadá to, že Češi mají svůj národ rádi a jsou na něj hrdí.

15.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.90 | Přečteno: 19447 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Přichází kulturní komise, třeste se!

Zdá se, že Praha je plná peněz. Zdá se, že kdo v tom umí chodit, může na tom pěkně vydělat. Zdá se, že hezkým příkladem může být Praha 5.

8.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.51 | Přečteno: 17925 | Diskuse

Markéta Šichtařová

O našem důchodu rozhodují genderové neziskovky

Tak to tady „dlouho“ nebylo. Už jsem se vcelku ztratila v tom, kolikátá reforma reformy reformy reformy to má být tentokrát.

1.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.73 | Přečteno: 22329 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Církevní restituce: dvojitá krádež

Tak se nám zase jako bumerang vrátil letitý spor o církevní restituce. Zatímco se všemi krom německých kolaborantů se stát restitucemi v rámci narovnání křivd komunismu vyrovnal, s církví se to nějak nedaří.

25.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 48.20 | Přečteno: 17083 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Jan Mach

Chystáte se předčasně splatit hypotéku?

Zvažujete-li předčasné splacení hypotéky, informujte se o konkrétních podmínkách a způsobu výpočtu účelně vynaložených nákladů ideálně již v době sjednávání hypotečního úvěru, vyplatí se vám to, není totiž banka jako banka, zatím.

19.2.2019 v 17:21 | Karma článku: 7.29 | Přečteno: 255 | Diskuse

Tomáš Kubín

Zaplať jablkem!

Apple Pay je konečně v ČR a až nás přejde prvotní nadšení, můžeme začít přemýšlet o tom, zda to vůbec potřebujeme, jestli není něco lepšího a kolik ta legrace, byť zakalkulovaná do ceny produktu, vlastně stojí.

19.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 11.96 | Přečteno: 251 |

Zbyšek Hlinka

Třetí a čtvrtá vlna EET aneb Košíčkovy omyly

Pan Košíček neotevřel pod svým blogem diskuzi, tedy mi nezbývá, než jeho pochybné výpočty uvést na pravou míru. Vezměme si živnostníka - řemeslníka, o kterém autor píše...

18.2.2019 v 20:13 | Karma článku: 30.64 | Přečteno: 999 | Diskuse

Tomáš Flaška

Za koho kope paní ministryně Nováková?

Češi si prý za drahá mobilní data mohou sami. A to z důvodu, že než by je draze platili, tak radši používají veřejné WiFi. A paní ministryně to myslí zjevně vážně.

18.2.2019 v 18:39 | Karma článku: 43.01 | Přečteno: 3544 | Diskuse

Josef Košíček

Třetí a čtvrtá vlna EET

Kolik desítek miliard navíc do státního rozpočtu přinesou další vlny EET? Budeme už konečně za vodou?

18.2.2019 v 15:50 | Karma článku: 21.85 | Přečteno: 601 |
VIP
Počet článků 415 Celková karma 48.50 Průměrná čtenost 20697

Markéta Šichtařová,

ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,

spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.

V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz