Ubohá prezidentská estráda

10. 11. 2017 8:00:00
Tak máme ohledně prezidentských kandidátů jasno. Tento týden byl poslední termín pro podání „přihlášek“. I když, jasno... jak se to vezme.

Celá prezidentská volba je tak lacinou estrádou, že by ta komedie nebyla úplná, kdyby snad po podání kandidatur už bylo dokonale jasno, kdo že ti kandidáti vlastně jsou. Pardon, ale já to opravdu dosud nevím.

Čistě teoreticky – ale opravdu jen teoreticky – vstoupilo do klání osmnáct kandidátů.

No jo, jenomže jen šest z nich prý dle ministerstva vnitra splňuje zákonné požadavky. To už máme jen dvanáct.

Další dva se nám záhadně kdesi v překladu ztratí vzhledem k tomu, že takzvaně „oficiálně potvrzeno“ je kandidátů jen deset.

Další kousky dost možná cestou dál odpadnou, jelikož ministerstvo se ne a ne shodnout s ústavními právníky, co je vlastně oněmi „zákonnými podmínkami“: Může jeden senátor navrhnout víc kandidátů, nebo nemůže? Pokud bychom věřili ústavním právníkům, pak nemůže, neboli někteří rádoby-kandidáti zůstanou u toho rádoby. Už tohle je pro mě komedie dostatečná.

Ale dejme tomu, že hypoteticky všech deset pánů bude o Hrad skutečně usilovat... Moment! Řekla jsem pánů? No jasně, to je další kámen úrazu. Není málo těch, kdo jsou v horším případě pobouřeni, v lepším případě jen udiveni, že mezi zájemci není žádná sukně. Vzniklo už dokonce pár iniciativ, které se snaží ženy přimět, aby kandidovaly.

A víte co? Myslím si o tom své. Jasně, že občas se povede exemplář ženské jak řemen, která v politice strčí všechny chlapy do kapsy. Pro mě je synonymem takové ženské Margaret Thatcher. Ale povede se jen výjimečně. Kluci mají obecně vzato k politice větší vlohy, feministky prominou. (No jo, já vím, že neprominou.) Mají totiž víc testosteronu, tedy víc agresivity. A politika vskutku není legrace pro slabé nátury. Jinak řečeno: ženy v politice ano, mají-li na ni talent, ale kvóty na stejný počet žen jako mužů jsou, s dovolením, nebetyčná pitomost. To je asi jako chtít po pánech, aby se živili jako empatické porodní báby. Jsou i tací; ale je jich... no asi jako žen v politice v těch státech, které ještě nezblbly docela a zatím nechaly kvóty plavat. Kdepak, nechť se seberealizují poměrně vzácné kopie baronky Thatcher, zatímco většina ostatních žen se bude lépe vyjímat u méně agresivních činností, na politice nechť si honí na 24hodinový úvazek své ego kluci. A to říkám já, holka, čas od času se ochomýtající kolem politiků, kteří zatouží po ekonomických radách, z blízkosti větší, než mi je často milé – takže si to mohu dovolit říct, protože vím, o čem politika je. Je to ten nejagresívnější ze všech byznysů, jaký znám. Děkuji, nemám zájem.

Když tedy zdárně překleneme otázku genderové příslušnosti kandidátů (ano, i tady to skřípe a mnoho jedinců můj názor na ženy v politice nerozdýchalo), dostáváme se k otázce odbornosti. Což je otázka sama pro sebe. Znám nepěkný počet lidí, kteří ve své oboru bývali špičkoví odborníci a kteří současně byli milými lidmi. Pak dostali funkci. A do nějakých, řekněme, tří čtyř let se z nich stali totální fachidioti. Abychom si rozuměli: To slovo nemá žádný vulgární nádech. Označuje člověka s omezeným, většinou úzce specializovaným odborným vhledem, který však ztratil empatii a schopnost sociální komunikace. Díky neschopnosti vnímat svět jako celek však nakonec přestávají ovládat i svůj vlastní obor. Jakmile člověk dostane politickou funkci, je v extrémním ohrožení. Jeho okolí mu pochlebuje. Málokdo se opováží mu něco vytknout. Takový člověk se ocitá v nebezpečné bublině, je jen chválen, nikdy se nedozví od svého okolí jakoukoliv kritiku. Je to tak trochu jako Frodův prsten v Tolkienově trilogii: Zničí to každého; jenom někoho pomaleji. A teď si položme otázku: Kdo je odolnější než ti ostatní? Jen cynik, který do úřadu jde s vědomím vlastní nedokonalosti. Kolik z našich milých kandidátů ovšem oplývá vědomím vlastní nedokonalosti...? (Uměla bych vyjmenovat několik, kteří oplývají pocitem vlastní nadřazenosti.)

Pak tu máme neméně zajímavou otázku zdraví. Když někdo žádá nadpoloviční množství těch, kdo přijdou k volbám, o jejich důvěru, že pět dalších let bude lépe než kdokoliv jiný vykonávat své pravomoci i povinnosti v čele státu, tak nějak automaticky se předpokládá, že otevřeně o sobě řekne vše relevantní, co by jeho voliče mohlo zajímat. Třeba to, jestli podle všech dostupných indicií jeho zdraví podporuje domněnku, že v úřadu vydrží dalších pět let, anebo spíš domněnku, že se po třech měsících budou muset volby konat znovu. Je to vlastně docela snadné. Bohatě postačí zveřejnit veškerou, míněno VEŠKEROU, svou zdravotní dokumentaci. Zatímco v případě „normálního“ člověka je slušnost se v takové dokumentaci nerýpat (však na to máme i zákony), v případě prezidentského kandidáta je slušnost vůči jeho potenciálním voličům vyvrátit všechny pochybnosti (na to zákony nemáme). Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že i v tomhle ohledu prezidentská volba víc připomíná špatnou komedii než státnický akt.

Jestli ona chybka náhodou nebude v tom, že celá volba prezidenta je od základů špatně.

Ve světě máme různé systémy. Systém prezidentský postavený na silné výkonné moci přímo voleného prezidenta. Jako v USA, jako ve Francii. Systém postavený na silné výkonné moci vlády. Jako v Německu. A pak systém český: V podstatě (skoro) přímo volenou vládu a přímo voleného prezidenta, kteří si neustále lezou do zelí. Lidé mají sklon - i díky přímé volbě - v úřadu prezidenta očekávat silnou personu, která však v realitě nemůže sílu své osobnosti příliš projevit, protože má pravomoci jen velmi omezené. Navíc o úřad prezidenta mají sklon v našem systému usilovat lidé, kteří z nějakého důvodu neuspěli v parlamentních volbách a zkoušejí své štěstí napodruhé jako rádobyprezidenti.

Takže přiznejme si to už narovinu: ten skutečný ranař bude v českém volebním kočkopsu vždycky především směřovat do vlády. A prezident, jakého by si přála valná část veřejnosti a který v jejím pojetí dost splývá spíš s Její Výsostí králem, je nejspíš na dlouhé roky utopií.

Autor: Markéta Šichtařová | pátek 10.11.2017 8:00 | karma článku: 47.33 | přečteno: 25840x

Další články blogera

Markéta Šichtařová

Kdybys ses neučil tak dobře, nemusels bejt nezaměstnanej

Jako by to byly dva světy. Na jedné straně v novinách, televizi, na konferencích zaměstnavatelů, znějí jen a jen nářky na to, jak moc zoufale chybí lidé. Nedostává se pracovní síly.

7.12.2018 v 8:00 | Karma článku: 47.89 | Přečteno: 13732 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Pojďme zrušit právní stát!

Před pár dny pobavila řadu škodolibých Čechů zajímavá zprávička: Mnoho Němců se v předešlých letech finančně zaručilo za imigranty – a teď došlo na placení. A ručitelé se nestačí divit. A rozčilovat.

30.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.43 | Přečteno: 17494 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Takový malý babišovský mýtus

Už druhý týden cloumá Českou republikou aféra kolem Andreje Babiše, jeho dětí, konání či nekonání policie, konání či nekonání státních zástupců a další a další střípky dokreslující celou tu bizarnost.

23.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.50 | Přečteno: 30559 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Levice se definitivně pomátla

Den co den přicházejí bizarnější a bizarnější zprávy o výrocích, myšlenkách a chování mladých levicových politiků. Zdá se, že to je globální trend, kdy se aktivisté předhánějí ve své hlouposti a neschopnosti,

16.11.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.76 | Přečteno: 27772 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Lenka Hoffmannová

Pokračování mého včerejšího blogu

Včera jsem napsala blog o praktikách Hello bank, abych případné další oběti varovala před tím, aby se s touto "bankou" byť jen prstíčkem zapletli. Zde je pokračování o tom, co se od včera odehrálo. Hello bank ze mě dál dělá blbce.

7.12.2018 v 12:48 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 615 | Diskuse

Luboš Smrčka

Brexit v zajetí teorie chaosu a neviditelné ruky trhu

Před pár dny či spíše desítkami hodin byla zveřejněna výzkumná zpráva jedné české banky. Podle té zprávy Brexit hrozí pro Českou republiku ztrátou 55 miliardy nevytvořeného HDP a 40 tisíc pracovních míst. To vyděsí.

7.12.2018 v 10:51 | Karma článku: 14.41 | Přečteno: 303 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Kdybys ses neučil tak dobře, nemusels bejt nezaměstnanej

Jako by to byly dva světy. Na jedné straně v novinách, televizi, na konferencích zaměstnavatelů, znějí jen a jen nářky na to, jak moc zoufale chybí lidé. Nedostává se pracovní síly.

7.12.2018 v 8:00 | Karma článku: 47.89 | Přečteno: 13732 | Diskuse

Jiří Chvojka

Zaměstnání snů má jméno: finanční arbitr České republiky

Kdo má vlastně dnes zaměstnání snů? Výplata nadprůměrná, odměny velké, odpovědnost žádná, schopnosti nejsou zjevně potřeba. Zeptejte se u finančního arbitra!

6.12.2018 v 8:06 | Karma článku: 19.66 | Přečteno: 821 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Hello bank, která myslí na (to, jak co nejvíc oškubat) lidi

V květnu jsem si koupila fotoaparát, a protože byl o 5 tisíc dražší než můj denní výběr na kartě a nechtělo se mi do banky jej zvýšit, vzala jsem si v obchodě půjčku na JEDNU platbu v hodnotě cca 5000 Kč. Splátka proběhla včas.

6.12.2018 v 8:06 | Karma článku: 28.18 | Přečteno: 1193 | Diskuse
VIP
Počet článků 405 Celková karma 48.36 Průměrná čtenost 20645

Markéta Šichtařová,

ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,

spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.

V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz