Neděle 28. listopadu 2021, svátek má René
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 28. listopadu 2021 René

Žaluji náš sociální stát

23. 09. 2016 8:00:00
‚Já to dítě neměla mít.‘ Litovat mateřství patří mezi největší současná tabu.“ Tak zněl titulek článku, který tento týden uveřejnil zpravodajský server lidovky.cz. A jak se dalo čekat, vzedmul vlnu emocí. Ale... proč vlastně?

Míněno – proč vlastně se tohle téma vůbec objevilo? Jak se vůbec mohlo přihodit, že v současnosti prudce roste podíl singles obou pohlaví, volných svazků, v nichž se partneři volně setkávají a zase se stejnou lehkostí bytí rozcházejí, že tak prudce přibývá žen i mužů, kteří nechtějí mít děti? Vždyť rozmnožovací pud je zřejmě nejsilnějším živočišným pudem vůbec. Dokonce silnějším než touha po přežití. Řada tvorů od jednoduchých zvířat, jako jsou chobotnice či pavouci, až po lidské bytosti schopné cítit lásku volí přeci za některých okolností raději přežití svých potomků než sebe sama. Jak je tedy vůbec možné, že se tenhle pud zajišťující přežití živočišného druhu najednou vytratil...? Anebo ještě lépe řečeno: Jak to, že se v případě některých žen vlastně vůbec nikdy nenastartoval?

V kostce připomeňme, že celá diskuse vyplavala na povrch poprvé zhruba před dvěma lety, kdy izraelská socioložka Orna Donathová vypracovala studii, kdy na tento fenomén poprvé veřejně upozornila. S tím, jak se studie šířila do dalších zemí, víc a víc žen přiznávalo, že patří do skupiny těch, které tlak společnosti donutil mít děti, nicméně cítí se v této roli nespokojené.

Otázka „proč“ se mi zdá být mnohem zajímavější než moralizování nad oněmi nebohými ženami, které děti mít mohou, ale nechtějí, nebo přímo mají, ale litují toho. Nebohými, protože jsem si jistá, že pokud žena neprožije štěstí z mateřství, nedosáhne na pocit naprosté a dokonalé spokojenosti, který žádné potěšení z kariéry či peněz není schopno nahradit. Ale má smysl těmi ženami opovrhovat? Dokonce jim nadávat? Za to, že z nějakých příčin nejsou schopny poznat mateřské štěstí? Nemá, protože patrně za to ony samy ani nemohou. Můžeme je tak maximálně litovat, že si neužívají stejně, jako jejich jiné vrstevnice. Viníkem je tu totiž někdo jiný.

Tyto ženy se „provinily“ snad jen jedinou věcí: Byly snad v rozhodující chvíli příliš slabé. Nedokázaly říci NE tlaku společnosti. Měly dítě, i když se na tu roli vnitřně necítily. Doufaly, že se mateřské pudy probudí, ale nestalo se tak. V jejich případě bylo „něco jinak“ než u předešlých generací. Bohužel cena za takový omyl je obrovská: Až příliš mnoho dětí, které přes všechnu snahu svých matek necítí bezpodmínečnou mateřskou lásku, což se na nich nutně musí jednou nějak negativně projevit.

Ptáte se, kdo je tedy viníkem? Tak jinak: Mezi davy imigrantů, kteří přicházejí do Evropy, takové ženy nenacházíme. Naopak přistěhovalci bývají často naší kulturou tak trochu vysmívání za to, že se „množí“ rychleji než my. Musí to tedy být něco, co oni neznají, ale my ano. Hádáte něco jako tradice? Samá voda. Když rodina, která přichází z kultury, v níž je navyklá mít mnoho dětí, žije, řekněme, dvě generace v Evropě, často ochotně přebírá náš model a také přechází na menší počet potomků. (A nechytejte mě za slovo tvrzením, že například je romská komunita u nás je stále zvyklá mít hodně dětí; já mluvím o průměru, o trendu.)

Co se ve společnosti změnilo, to vlastně sama pojmenovává jedna žena, kterou článek cituje: „ Nebyli jsme zralí na to, abychom nesli odpovědnost ještě za někoho kromě sebe.“ Ano, v tom je podstata problému. Byť mají mnohé ženy dnes první dítě ve čtyřiceti letech, jsou svým způsobem samy ještě tak trochu nedospělé děti, které se chtějí jen bavit, ale nejsou ochotné a hlavně schopné nést odpovědnost. Není to jejich vina, není to vina dokonce ani jejich rodičů; je to vina státu. Státu, který si sám sobě rád říká „sociální“. To tenhle sociální stát žaluju za to, že nás nechal jako společnost zdegenerovat.

Naučil nás, že se nemusíme bát o práci, protože když ji ztratíme, dostaneme sociální dávky. Nemusíme se starat o své zdraví, protože když ho lehkovážně při adrenalinovém sportu ztratíme, stát nám přizná invalidní důchod. Nemusíme se starat o svůj důchod, protože až nastane, stát nám život zasponzoruje bez ohledu na to, zda jsme během svého aktivního života společnosti cokoliv užitečného přinesli. Stát nás po celý život vede za ruku a vychovává z nás nesvéprávná přerostlá děcka, která neumí vzít do svých rukou ani svůj vlastní živit, natož život svých dětí.

To vinou rádoby „sociálního státu“ se v ženách ani neprobudí onen základní živočišný instinkt. Nemůže, protože rozmnožovací pud cítí dospělí lidé, ne rozmazlené děti. A dítě těžko budeme vinit z rozmazlenosti; viníkem jen ten, kdo ho tak vychoval.

Před několika lety jsem byla navštívit v porodnici svou kamarádku. Právě se probrala z narkózy po císařském řezu. Kde bylo její miminko, nevěděla, ale popravdě, bylo jí to dost jedno, protože si „byla jistá“, že je o něj v tu chvíli dobře postaráno. Běžná konverzace se brzy zvrtla do lehce hysterického monologu na téma: „A teď už bude všechno jinak, ode dne, kdy mě pustí z porodnice, budu neustále jednou nohou v kriminále, protože kdyby si to dítě nějak ublížilo, já za to budu odpovědná.“ S hrůzou jsem sledovala, jak z mé kamarádky vůbec nemluví zjitřené poporodní hormony a jimi vyvolané návaly něžnosti, které bych čekala. Mluvil z ní chladný rozumový kalkul. Hormony se po císařském řezu nedostavily. S nimi se nemohly dostavit ani emoce. A už vůbec se nemohl zrodit mateřský instinkt. Když později kamarádka popisovala, že ji manžel musí v noci budit, protože ona své dítě plačící v postýlce neslyší, nebylo se čemu divit.

Jak odlišná byla má zkušenost! Stačil nejmenší bezhlesný pohyb mého miminka, které od prvního okamžiku spalo se mnou v posteli, kůži na kůži, a já o něm okamžitě věděla. Nebyla v tom žádná alchymie. Byla to jen prostá otázka probuzených či neprobuzených hormonů a instinktů.

A přesně tak to funguje ve všech aspektech života. Čím „sociálnější“ stát, tím méně odpovědnosti, méně manželství, méně dětí, méně lásky, méně přirozených instinktů. Čím „sociálnější“ stát, tím větší vychované stádo. A tím bližší zánik naší civilizace.

Pokud se našeho „sociálního“ státu nezbavíme, jiné civilizace, kterým jejich instinkty ještě zůstaly, nás rychle pohltí.

Autor: Markéta Šichtařová | pátek 23.9.2016 8:00 | karma článku: 48.85 | přečteno: 71831x

Další články blogera

Markéta Šichtařová

Virus porazíme!

V roce 2020 údajně umřelo na virus a s virem HIV 680 000 až 1 000 000 lidí. Čelíme už zhruba čtyřicet let zdrcující pandemii a nedaří se nám ji zastavit.

24.11.2021 v 8:00 | Karma článku: 42.79 | Přečteno: 5618 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Covidový účet poroste

Je to super, že máme stát, který řídí veřejný život, jako třeba pandemie, finance, zelená politika... Přiznejme si, že kritika není namístě, protože stát má přeci své odborníky!

19.11.2021 v 8:00 | Karma článku: 46.05 | Přečteno: 12187 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Neočkovaní bez přístupu do zdravotnictví

Člověk je unikátní strukturovaná bytost. Každý člověk si přeje žít trochu jinak, líbí se mu jiné věci, chutnají mu jiná jídla, voní mu jiné vůně.

17.11.2021 v 8:00 | Karma článku: 49.06 | Přečteno: 211269 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Největší hřích neočkovaných

Malý Benito se prohání po kopcích a lesích v okolí městečka Predappio. Když tu se s fascinací zahledí na mravence. Jsou tak organizovaní, tak pilní, tak nádherní.

10.11.2021 v 8:10 | Karma článku: 48.81 | Přečteno: 75888 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Lubomír Stejskal

I vodu lze zpolitizovat

V sobotu 27. 11. nás ráno před půl sedmou probralo několik oznamovacích tónů WhatsAppu po sobě. Kamarádka poslala ženě na mobil kolekci snímků z Expa v Dubaji, které jako překvapení s manželem navštívili.

27.11.2021 v 23:55 | Karma článku: 9.01 | Přečteno: 142 | Diskuse

Lucia Žárska

Black Friday pomůže více firmám

Výprodeje během amerického Black Friday již zasáhly víceméně celý svět. Lidé se těší na vyšší slevy, díky nimž mohou ušetřit značnou peněžní částku. Společnosti se naopak mohou radovat ze zvýšeného zájmu o jejich produkty.

26.11.2021 v 10:46 | Karma článku: 3.65 | Přečteno: 88 | Diskuse

Eva Kislingerová

Bohu díky, že nejsme Turecko a že máme nezávislou centrální banku!

Když před pár týdny Bankovní rada ČNB prudce zvýšila sazby a zahájila velké protiinflační tažení, řada politiků, ale i analytiků a mediálních ekonomů na ní nenechala nit suchou. Měli by se podívat na to, co dělá inflace v Turecku.

25.11.2021 v 7:47 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 280 | Diskuse

Lenka Rutteová

Po jak dlouhém nesplácení se dluh předá exekutorům (nebo vymahačům)?

Co když splácení půjčky vázne – jak dlouho se poskytovatel jen připomíná? Kdy mu podle zákona smí dojít trpělivost, kdy smí zesplatnit půjčku a předat ji k exekuci nebo k inkasu? Zákonná opatření v této oblasti vás možná překvapí...

24.11.2021 v 16:05 | Karma článku: 7.82 | Přečteno: 294 | Diskuse

Lucia Žárska

Rekordní zisky společnosti Nvidia přitahují pozornost investorů

Společnost Nvidia se stala sedmou nejhodnotnější na světě. Její potenciál stoupal úměrně s globálním růstem nedostatku čipů. V dnešním světě jsou tyto komponenty klíčové v mnoha produktech.

23.11.2021 v 10:53 | Karma článku: 5.27 | Přečteno: 167 | Diskuse
VIP
Počet článků 563 Celková karma 46.53 Průměrná čtenost 21782

Markéta Šichtařová,

ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,

spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.

V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz