Já televizi zahlédnu jednou za uherský rok, a tak se dívám na naše kluky, když dělají judo. Je to umění využít fyziky a přehodit někoho přes záda. Ladnost pohybu, překvapivá síla v lidském těle. Už roku 776 př. n. l. byli pohybem fascinováni Řekové, když uspořádali první Olympijské hry jako oslavu lidského těla. Jako oslavu souladu mezi tělem a duší, mezi ctností a statečností. Na stejnou myšlenku při obnovení Olympijských her odkazoval i Pierre de Coubertin.
Jenomže z toho odkazu dnes Olympijské hry už nenesou nic. Jsou už jen sprostý business. Vidět to je, kam se jeden podívá.
Tak třeba více než 150 akademiků z nejprestižnějších univerzit světa vyzvalo Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), aby kvůli viru zika nechala olympiádu v Brazílii odložit či přesunout. Nákaza podle vědců poškozuje zdraví takovým způsobem, s jakým se medicína dosud nesetkala. Podle nich je neetické podstupovat riziko jen kvůli hrám. Virus by údajně mohl v nových oblastech zdomácnět, dál se šířit a mutovat. Nemusíme být zrovna epidemiology, abychom znali univerzální pravidlo: při epidemii se neshromažďovat a snažit se oblasti výskytu vyhnout. Teď tomu bude přesně obráceně. Do Brazílie přijedou na jedno místo stovky tisíc lidí z celého světa. Zika tak má volné pole působnosti a může se nekontrolovaně rozšířit po celé planetě. My v Evropě se s tím asi ještě asi vypořádáme, ale chudší státy světa sotva s nákazou dokáží bojovat. Jenomže Olympiáda už není o sportu a už vůbec ne o „souladu mezi tělem a duší“ – je o penězích. A tak se nemůžeme divit organizátorům, že tato tvrzení vědců bagatelizují. Vždyť Brazilci už kvůli hrám prostavěli 180 miliard korun. Mezinárodní olympijský výbor tudíž prohlásil, že pro zastavení příprav na srpnové sportovní klání v souvislosti s nákazou „nevidí žádný důvod“. Takže až tak moc si universitní lékaři a pracovníci v oblasti lékařské etiky, kteří připojili svůj podpis, vymýšlí a mají o tolik horší informace než jiní lékaři z Brazílie? Opatrnost velí zpozornit, když je to spor lékaři versus lékaři. Zdá se, že peníze začaly být víc než zdraví.
Někteří sportovci v tom mají jasno. Řada z nich už prohlásila, že na Olympiádu nepojede. Škoda. Přese všechno jsme dosud Olympiádu mohli vnímat jako jedinečnou v tom smyslu, že se sejdou ti nejlepší z nejlepších. Teď se sejdou v mnoha disciplínách jen béčka, která dostanou příležitost konečně získat medaili, když se konkurence nedostaví. Ale ne že bych pro to neměla pochopení. Být já muž a mít doma těhotnou ženu, také by mě nikdo do Brazílie nedostal ani párem volů: Neměnila bych kousek plíšku a potenciální prestiž za hrozbu mikrocefalie (nevyvinutý mozek v důsledku infekce zika) svého miminka. Dá se to tedy říct i jinak. Maximální prestiž už Olympiáda asi ztratila, když toto údajně malé riziko je sportovcům důležitější než údajná velká prestiž.
A možná je to všechno ještě trochu jinak. Spekuluje se, že pro některé dobře placené sporty se účast na Olympiádě jednoduše finančně nerentuje. Je to obyčejný finanční kalkul jako v každém byznysu. Na tom není nic špatného. Každý podnikatel musí porovnávat přínosy a náklady svého podnikání a jen hlupák se žene do předem prodělečných akcí. Horší ale už je, že Olympiáda je nám pořád předkládána jako ušlechtilá soutěž či snad dokonce „oslava sportu“. Fuj, to zní příšerně pateticky, když ve skutečnosti vidíme, že v praxi jde pouze a jen o kalkul a o peníze. Protože peníze jsou očividně víc než prestiž, kterou by měla Olympiáda údajně přinášet.
Pak prý je tu něco jako boj za vlast. Což už je naivní úplně. Vtipně to ukázalo Euro. Měl to být „svátek evropského fotbalu“. V realitě to byl svátek afrického fotbalu, protože v některých zápasech na hřišti pobíhali snad jen černí hráči. Evropané si zkrátka jako najaté žoldáky vzali na hřiště kupříkladu obyvatele svých bývalých kolonií. Na zadek tak dostávala podivná „korektní“ teorie, podle níž jsme všichni stejní. Stejní jaksi nejsme. Protože černí prostě jsou a vždy budou v mnoha sportech lepší než bílí. Tak jako jenom s lupou v ruce objevíte třeba v punkové skupině černocha, stejně tak výjimečně narazíte mezi nejlepšími sprintery na bělocha. Právě proto jsou kategorie muži a ženy. Proto jsou v bojových sportech kategorie váhové. Tvářit se ovšem, že průměrný vzrůst rovníkových Afričanů je stejný jako kupříkladu průměrný vzrůst Asiatů, je mírně řečeno případem pro očního lékaře. Proto mají mnohé země tak neodolatelnou chuť napomáhat si k většímu počtu medailí obyčejným žoldáctvím a vytvářením jakýchsi sportovních „cizineckých legií“. Jistě, není to nic protizákonného. Akorát že potom řeči o nějakém údajném „vlastenectví“ a „boji za vlast“ vypadají poněkud směšně. Ve skutečnosti jde jen o velmocenské manýry.
Ano, výraz velmocenské manýry je namístě. Vlády jednotlivých zemí se poměřují, kolik medailí získaly. Ne kvůli sportovní hrdosti. Ale protože některé vlády si stále jak za studené války něco dokazují, podobně jako si někteří lidé cosi kompenzují drahým autem či hodinkami. Je to jen pár dní, co vyšla zpráva, že nezávislá vyšetřovací komise Světové antidopingové agentury WADA dospěla k závěru, že při zimních olympijských hrách v Soči před dvěma lety ruské úřady v čele s ministerstvem sportu programově a plánovitě kryly doping domácích reprezentantů. Stát tak znovu jako kdysi v NDR podporuje aplikaci drog a jiných zakázaných látek. Co si tím dokazuje? Voliči tím mají být hrdí na svůj stát a podvodníky ve vládě? (No – moc to asi nezafungovalo a ruskou národní hrdost to moc nezvýšilo, protože tento týden vyšla zpráva, že dvacet procent Rusů by rádo z ekonomických důvodů vlast opustilo.) Olympiáda je tedy zase znovu o velmocenských choutkách a o propagandě, ne o sportu.
A proč je potřebný všechen ten doping? Přeci proto, že vše, co lidé ve sportu mohli dosáhnout, už dosáhli. Pokud někdo posune nějaký rekord, tak je to buď tím, že se narodil s nějakou fyzickou anomálií, nebo je pod dopingem. Oficiální propaganda nás tedy nutí oslavovat ne sport, pohyb, zdraví a fyzickou harmonii, ale tělesné anomálie. A tahle propaganda se zatraceně vyplácí, protože televizní práva jsou přeci velký byznys.
Existuje nepřeberně marketingových studií, které se tváří jako „vědecké“ a ukazují, o kolik ta která ekonomika poroste díky hrám. Je to zajímavé počtení. Protože většina těchto studií má jedno společné: Nějak se neplní. Naopak se často plní jiná zákonitost: Olympiáda vede k předlužení. Plánované výdaje jsou nápadně často několikanásobně překročeny a veřejné finance to neunesou. Asi není náhodou, že Řecko pořádalo Olympiádu - a zbankrotovalo. Rusko pořádalo Olympiádu – a nezbankrotovalo, ale dobře na tom ekonomicky taky není. Brazílie pořádá Olympiádu – a je krok od bankrotu. Čelí největší recesi v historii, její HDP se propadl nejvíce za posledních 25 let, je na seznamu nejohroženějších zemí světa bankrotem. Vlastně jedněmi z mála zemí, které Olympiáda nepoložila ekonomicky, byly Británie a Čína.
Nemohu si pomoci: Olympiáda = Peníze nad zdraví. Peníze nad prestiž. Žoldáci nad vlastní obyvatelstvo. Fyzické anomálie nad tělesnou harmonii. Doping nad fair play. Takže kdo chce podpořit sport, kdo chce, aby se děti zdravě hýbaly, abychom se o víkendu chodili podívat na místní sportovní utkání Horní Lhoty s Dolní Lhotou, udělá nejlépe, když Olympiádu bude ignorovat.
Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová
