Je o to urgentnější, o co víc se Čína řítí ke dnu. Zmateni? Vysvětlím.
Čína je od nás daleko jen zdánlivě. Čína je jako velmoc veličinou, která ovlivňuje globální ekonomiku. Tedy i nás. Je to asi měsíc, co jsem na tomhle místě varovala před moc a moc nebezpečným vývojem. Čínská akciová horečka se stala ukázkovou cenovou bublinou, která prostě musela prasknout. A ona před pár dny skutečně praskla. Jen během středy (8. 7.) čínské akcie poklesly o 7 % - což by samo o sobě nebyl až takový problém. Horší je, že za tři týdny se čínské akcie zřítily o více než 30 %. A to už je průšvih. V poslední době se totiž do spekulací zapojilo tolik Číňanů, že se ztráty dotknou skoro každého. Bylo mnoho těch, kteří měli našetřeno na auto a na poslední chvíli se rozhodli si místo auta koupit akcie. Právě to byl začátek konce. V době, kdy chytří už prodávali, naivkové ještě masivně nakupovali za své úspory původně určené na pračky, auta a byty. Teď, po odstartování propadu, nemají komu prodat.
Čínský regulátor varuje před iracionálními prodeji. Jenomže propad iracionální není – iracionální byl předešlý růst. Autority se snaží propad zastavit tím, že s 500 tituly burza pozastavila obchodování. Jenomže to je asi jako když řecké banky zavřely, aby se zabránilo jejich vyplenění – jednou stejně budou muset otevřít, a dost možná už s drachmou a znehodnocenými vklady. Zrovna tak čínská burza jednoho dne také bude muset obnovit obchodování, a to se znehodnocenými akciemi. Úřady vyzývají vedení podniků, aby své akcie levně vykoupili, a tím vytvořili po akciích umělou poptávku. Jenomže to je nesmysl – akcie totiž pořád nejsou dost „levné“ a ceny stále nejsou tam, kam patří. Čínská centrální banka chce akcie podpořit umělými nákupy. Jenomže umělé nákupy dluhopisů provádí i ECB. A zabránila řeckému bankrotu? Zabránila totálnímu znehodnocení řeckých dluhopisů? Nezabránila. Čínská také znehodnocení čínských akcií nezabrání, protože kde není zdraví akciových společností, tam ani centrální banka nebere.
Během jediného dne se tak kvůli propadům přestalo na čínské burze obchodovat s akciemi v hodnotě 2,4 bilionu dolarů. Což je sotva představitelné číslo, vedle něhož je řecká krize směšným liliputem, v němž jde jen o miliardy. A víte co? Až moc nápadně to připomíná začátek nové finanční krize. Číňané přicházejí o úspory. Nebudou mít na útraty - přestanou nakupovat. Nebudou mít na splátky dluhů – banky začnou mít potíže. A tak dál a dál – známý to scénář krizí.
A protože svět je zatraceně malý a vše je propojeno se vším, propad Číny se projeví na nejrůznějších místech světa. Je to začátek Onoho Velkého Praskání Oné Velké MegaBubliny, která obklopuje dnešní finanční svět? Možná. Možná ještě ne, možná je to jen první dějství a další dějství přijdou až za rok či za dva. Ale něco je jisté už teď:
Totiž proč vlastně v Číně došlo k celému tomu akciovému trapasu? Podobné spekulativní nafouknutí cen se stává, ale může být menší či větší – to když k němu přispějí centrální banky. A čínská centrální banka přispěla hodně. Přispěla tím, že nezvykle levnými úvěry a sypáním peněz do oběhu motivovala Číňany přehnaně se zadlužovat a uměle vytvářet poptávku. Už se souvislost s Řeckem začíná rýsovat?
Co přesně vlastně dělá ECB a obecně eurozóna tím, že Řecko uměle drží při životě? Sype peníze do oběhu, nutí Řecko ještě víc se zadlužovat a uměle vytváří poptávku po jinak bezcenných „cenných“ papírech. V Evropě sice není akciová bublina tak velká jako v Číně, ale stejně tu je.
Teď, právě v těchto dnech, jsme na křižovatce. Evropa se může svést spolu s čínskou katarzí, může nechat své burzy oslabit, euro oslabit, může pustit Řecko, dovolit mu, aby si aspoň dočasně žilo se svou vlastní měnou, aby si obnovilo konkurenceschopnost, aby si administrativně škrtlo své dluhy.
Anebo může svou příležitost spálit. Může se zabejčit, že Řecko nepustí, že ho „jako zachrání“, že dál nafoukne jeho dluh, že dál bude tisknout peníze, že dál bude uměle nafukovat ceny cenných papírů. Pokud to Evropa udělá, budeme následovat čínskou cestu. My, Slováci, Řekové, Němci. Celá Evropa.
Moc doufám, že evropští politici se pro jednou projeví jako nedokonalí diplomaté a nezvládnou se s Řeckem dohodnout. Plky o „nutnosti solidarity“ jsou právě jen plky pro veřejnost. O nic jako solidarita tu vůbec nejde. Jde o to, že další peníze pro Řecko by ještě víc rozevřely už tak obrovsky otevřené nůžky mezi reálným stavem podniků, domácností, prostě hmatatelné ekonomiky na jedné straně, a mezi cenami v obchodech, cenami bydlení, hodnotou peněz v penzijních fondech, prostě finančním obrazem ekonomiky na straně druhé. Čím jsou tyto nůžky otevřenější, tím hůř to končívá. Právě teď máme historickou šanci nůžky trochu uzavřít.
Mám ale ukrutný strach hraničící s jistotou, že šéfové Evropské komise, Evropského parlamentu, MMF, ECB, ani premiéři jednotlivých zemí vůbec nechápou, která bije.
