Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vivat antifeminismus

10. 04. 2015 7:26:20
Německý parlament do toho po letech diskusí praštil a schválil kvóty pro ženy: Ve vedení velkých německých firem jich od roku 2016 bude muset být aspoň 30 %. Týká se to představenstev, dozorčích rad, státní správy... a pokud by se „náhodou“ vhodnou kandidátku nepodařilo najít, její křeslo musí zůstat neobsazené.

Přitom zákon přichází v okamžiku, kdy podíl žen na nejvyšších místech v německých firmách setrvale roste. Zatímco ještě v roce 2010 byly ve vedení firem, které jsou obchodované na frankfurtské burze a podílejí se na akciovém indexu DAX, jen tři ženy, dnes je to sedmnáct. A podíl žen v dozorčích radách těchto společností se pohybuje kolem 15 %. Podniky, které jsou považovány za „středně velké“, si musí samy svou vnitřní směrnicí podíl žen ve svém vedení určit, ale musí to být víc než dnes.

Možná by někdo mohl říct, že bych měla být ráda: Jsem přeci žena. Nový německý zákon má šanci šířit se jako infekce celou Evropou, tedy i k nám. Faktem ale je, že mě zákon děsí.

Kvóty pro ženy jsou dehonestující. Říkají vlastně mezi řádky, že ženy jsou neschopné se samy prosadit, a proto jim musí být pomoženo z titulu moci úřední. Se vší odpovědností prohlašuji, že s diskriminací kvůli svému pohlaví jsem se za celý život setkala jen jedinkrát. Tehdy jsem pracovala v ČSOB. V sousedním oddělení hledali posilu a já teoreticky uvažovala o změně patra. Když jsem se šéfovou oddělení promluvila, zatvářila se na mě, jako by právě žvýkala citron, a sdělila mi, že na jejich oddělení jsou jen samé ženské a teď už chtějí chlapa. I rozhlédla jsem se trochu – a musela jsem konstatovat, že šéfka měla pravdu: Připadala jsem si jak v drůbežárně. Kolem mne brebentilo asi deset nevýslovně afektovaných blondýn, které si místo své práce hleděly lakování nehtů. V tu ránu mi bylo jasné, že zde bych nevydržela ani den, a urychleně jsem vzala do zaječích. Od té doby se nekonal ani pokus o diskriminaci. Kdyby ovšem u nás platily kvóty, značně by mi kleslo sebevědomí: Nikdy bych si totiž nebyla jistá, zda dělám svou práci kvůli svým schopnostem, nebo kvůli kvótě.

Ale je to ještě horší – kvóty jsou pro celou ekonomiku zpomalující. Ano, jako ekonom trvám na tom, že kvóty ekonomiku doslova poškozují, a tedy životní úroveň snižují proti jejímu potenciálu. Je to prosté. Jako majitel firmy mám celkem srozumitelný cíl. Totiž za vynaložení co nejmenších nákladů dosáhnout co nejvyšších výnosů. Jinými slovy zaměstnat za co nejméně peněz co nejschopnějšího zaměstnance, který mou firmu přivede k zisku. Pokud jednám jinak, jsem cvok. I tací samozřejmě jsou, ale je jich menšina. Pokud vedle sebe budu mít na výběr stejně „drahé“ dva lidi, ženu a muže, ale žena bude o něco schopnější, nebudu přemýšlet ani vteřinu a zaměstnám ženu. Coby akcionář firmy tím koneckonců pomáhám sám sobě. Pokud mi ale bude kvóta coby zaměstnavateli předepisovat, koho musím zaměstnat, nebudu se rozhodovat podle toho, který adept s firmou dosáhne nejlepších výsledků, ale mé rozhodnutí bude pokrouceno zákonem. Firmy tedy nebudou fungovat nejefektivněji. A celá ekonomika tudíž bude dosahovat horších výsledků.

Ovšem rozhodují-li se majitelé firem podle schopností manažerů, proč asi je žen ve vedení firem míň než mužů? A proč mají v průměru nižší platy? Je to skutečně nějakou domnělou bariérou, kterou vidí všichni ti genderoví teoretici? Ne, jsem přesvědčená, že je to v průměru menší ochotou žen dělat kariéru. Mají děti, mají rodiny. Nejsou ochotné trávit v práci tolik přesčasů jako muži, když děti potřebují doma na dobrou noc přečíst pohádku. A pokud budou umělé kvóty čím dál víc vtahovat ženy do vedení firem proti jejich přirozeným preferencím, pak těmi, kdo na to doplatí, budou děti, které se pohádky na dobrou noc od maminky nedočkají. Rodiny se ještě víc rozklíží, děti odložíme do školních družin, školek a jeslí a mezigenerační vztahy budou v tahu.

Doplatí na to ale i muži. V novém přefeminizovaném světě budou ztrácet svou roli, pro kterou se narodili. Není žádným tajemstvím, že mužskému pokolení dnes čím dál víc chybí testosteron, ztrácí plodnost a s ní ztrácí i mužské sebevědomí. Z lovců mamutů, kteří měli hrubou silou chránit své samičky a potomstvo, jsou stresované hromádky nervů, které jako by byly najednou na světě „zbytečné“: samičky o ochranu nestojí, děti nejsou, protože se ke kariéře samiček nehodí, a na „meetingu“ se svou šéfovou hrubou sílu jaksi moc nepoužijí.

A doplatí na to i ženy. Čím víc je společnost feminizovaná, tím víc jsou ženy vtahovány do pracovní kariéry, polykají antikoncepční pilulky, odkládají děti na neurčito nebo navždy a proti své přirozenosti se snaží měřit se s muži na poli pracovním. A přitom zapomínají, že existuje jedna oblast, ve které nad muži vítězí na celé čáře: Zatímco chudáci muži nikdy nepoznají zázrak zrození, ženy se své schopnosti dobrovolně vzdávají a touží s muži soutěžit v kategoriích úplně jiných.

Je to skutečně důsledek diskriminace, když ženy nevládnou firmám? Zatímco kdyby totéž řekl muž, bylo by to označeno za mužský šovinismus, já si jako žena mohu dovolit říct, co si skutečně myslím: A já jsem hluboce přesvědčená, že o žádnou diskriminaci nejde. Je tomu přesně naopak. To jenom muži mají vrozenou potřebu soutěžit, drát se kamsi do vedení smečky a nikdy nedojít klidu, dokud nepřeválcují okolní soky. Zato ženám bylo v průměru dáno něco jiného: Schopnost rodit a vychovat děti, radovat se s nimi z prvních zoubků a prvních slovíček a najít klid samy v sobě. Na rozdíl od mužů si nepotřebují ke štěstí dokazovat, že umí skolit mamuta.

Genderové rovnostářství je pro mě šíleným experimentem. Snaží se nám vnutit, že muži mají prsa a umí nakojit své děti. Protože jedině tak si lze vysvětlit pomatený návrh ministryně Marksové Tominové, že rodiče by se měli na rodičovské „dovolené“ na pár měsíců vystřídat. Pokud by to neudělali, přišli by o peníze a rodičovská dovolená by se jim zkrátila. Těžko si představit bláznivější výmysl, který šikanuje všechny: Matkám bere jejich mateřství, mužům bere jejich mužství a kariéru a dětem bere... mateřské mléko a měkounkou náruč mámy.

Ovšem genderové šílenství se asi nezastaví před ničím. Protože odpovědí na návrh Marksové Tominové bylo vzápětí chystání odvodů žen do armády. Který zelený mozek mohl vymyslet, že ženské by měly ve válce životy se zbraní v ruce brát, místo aby je dávaly?

Abychom si rozuměli: Nejsem ani omylem proti kariéře žen. Sama mám děti a současně s tím řídím společnost. Když doma dojde na smontování skříně, zapojení myčky na nádobí nebo na doplnění motorového oleje, jsem to já, kdo se chopí nářadí; manžel agilně radí z uctivé vzdálenosti od počítače. Jenomže dělám to ráda a dobrovolně. Jsem jen proti povinnosti, regulaci, plíživé manipulaci. Jsem proti bláznivému tvrzení, že máme všichni stejná těla a stejné hormony. Jsem proti tomu, aby mi kdokoliv ve jménu kvót zkoušel brát mé ženství a mé mateřství. Respektive řečeno ještě jinak: Já si ani jedno vzít prostě nenechám.

Autor: Markéta Šichtařová | pátek 10.4.2015 7:26 | karma článku: 48.03 | přečteno: 19337x

Další články blogera

Markéta Šichtařová

Češi milují svého prezidenta

Nemyslím Toho Jednoho Prezidenta jako Frantu Vopičku. Myslím prezidenta jako úřad. Jako symbol. Historie tomu totiž chtěla, že hned první československý prezident byl výrazná osobnost.

19.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 44.85 | Přečteno: 10496 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Právní řád se vrací do 50. let

Je zajímavé, že některé typy událostí chodí vždy v dávkách. Je například statisticky dokázáno, že když zbankrotuje nějaká země, je výrazně zvýšená pravděpodobnost, že během dalších několika měsíců zbankrotuje i druhá a třetí.

12.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 47.96 | Přečteno: 20481 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Přichází novodobá inkvizice

Něco je špatně: Zákony, které tvoří národní parlamenty, jsou vesele ignorovány nadnárodními koncerny. Lid ve volbách už neurčuje, kam společnost půjde. Určují to internetové společnosti.

5.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 48.96 | Přečteno: 31153 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Všichni jsme myši v kleci

Možná už jste si stejně jako já položili otázku, jak je to možné, že místo podstatných věcí dneska lidstvo minimálně v evropsko-americkém prostoru řeší neuvěřitelné hlouposti

29.12.2017 v 8:03 | Karma článku: 49.01 | Přečteno: 35376 | Diskuse

Další články z rubriky Ekonomika

Markéta Šichtařová

Češi milují svého prezidenta

Nemyslím Toho Jednoho Prezidenta jako Frantu Vopičku. Myslím prezidenta jako úřad. Jako symbol. Historie tomu totiž chtěla, že hned první československý prezident byl výrazná osobnost.

19.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 44.85 | Přečteno: 10496 | Diskuse

Jiří Češka

Neplatíš? Dostaneš

Jak už to u nás bývá zvykem, všichni myslí jen a jen na naše dobro. Slyším protiargumenty, jako že to stejně odnesou jen hamižné banky

18.1.2018 v 11:58 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 688 | Diskuse

Libor Čermák

Jak se prezident Miloš Zeman zasloužil o českou ekonomiku?

Myslím si, že hodně. Miloš Zeman je ekonom, a proto je i takovým prezidentem, který se snaží, aby naše země bohatla i hospodářsky. Pojďme se tedy podívat na nejzajímavější jeho úspěchy v této oblasti:

17.1.2018 v 18:21 | Karma článku: 29.41 | Přečteno: 1121 |

Štěpán Nadrchal

0. Státní průmyslová špionáž za peníze obětí aneb proč je EET jen prkotina

Mediálně zajímavější EET zcela zakrylo druhý Babišův počin v oblasti nahlížení do firemních dat, který je mnohem závažnější.

17.1.2018 v 17:34 | Karma článku: 30.20 | Přečteno: 772 | Diskuse

Jiří Anderle

Ostudný rozhovor s členkou představenstva ČEZ Michaelou Chaloupkovou

Čechům už peníze jako motivace k práci nestačí, říká jedna z nejmocnějších žen byznysu a nasedne do Land Roveru. Tam tvrdí, že vlastně Češi UŽ peníze nepotřebují. Viděno prizmatem manažera, jehož plat dosahuje platu prezidenta.

16.1.2018 v 10:25 | Karma článku: 20.21 | Přečteno: 785 | Diskuse
VIP
Počet článků 358 Celková karma 48.32 Průměrná čtenost 20116

Markéta Šichtařová,

ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,

spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.

V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené články

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.