Schopným vezmeme, neschopným dáme

Je to tristní: Poslední studie zjistila, že 41 procent Čechů nemá žádné úspory. Hůř prý jsou na tom už jen Rumuni a Turci.

Jeden by tedy mohl od boku střelit, že když lidé buď nechtějí anebo nemohou se na důchod připravovat sami, asi by měl zasáhnout stát a buď je k tomu donutit povinně, anebo je „aspoň“ motivovat. Hm. Nedobrý to nápad.

Stačí se podívat ke kolegům Slovákům. Ve slovenském druhém důchodovém pilíři je skoro 1,5 milionu klientů (celkem je Slováků kolem 5 milionů). Slováci zavedli svůj druhý pilíř (na rozdíl od Čechů) jako povinný. A prakticky ihned po zavedení ho začali reformovat a měnit a měnit. Což v praxi znamenalo, že s onou povinností to nebylo zase tak horké. Opakovaně druhý pilíř takzvaně otevírali a umožňovali z něj lidem zase uniknout. A naposledy se to stalo právě nyní – Slováci už zase budou mít možnost druhý pilíř opustit. Premiér Fico se nechal slyšet, že spoření v důchodových fondech je pro většinu klientů nevýhodné. A víte co? Má pravdu.

Už když se u nás začalo mluvit o zavedení (tehdy ještě povinného) druhého pilíře, varovala jsem, že to není šťastný nápad. Společně s Pikorou jsme tehdy natočili klip „Nechceme se pást“, ve kterém jsme tvrdili, že pást se půjdeme právě tehdy, když si budeme muset povinně ve druhém pilíři spořit. Lidé se tehdy na nás dívali jako na dokonalé cvoky. Byli totiž neméně dokonale zpracováni propagandou tvrdící, že bez povinného spoření ve fondech „to nepůjde“. Netrvalo ani dva roky a veřejné mínění se naprosto otočilo. A to nejen u nás, ale v celé střední Evropě. Všude tam, kde byl druhý pilíř zaveden, tedy v Maďarsku, na Slovensku, v Polsku i u nás, se systém během pouhých pár roků bortí jako domeček z karet. U nás zřejmě skončí k lednu 2016. Osobně jsem přesvědčená, že středoevropský experiment nazvaný „druhý pilíř“ je odsouzen k neodvratnému zániku.

Ale čím to je, že důchodová reforma skončila tak neslavně? Spořit na důchod s důchodovými fondy se prostě nevyplácí. Není divu, že systém klientům k srdci nepřirostl. Generuje jim totiž … čistou ztrátu! Ano, kdo spoří s druhým pilířem, ve většině případů své peníze znehodnocuje. Výnosy obvykle nestačí klientovi pokrýt ani inflaci, natož aby dokázaly kopírovat dlouhodobý růst životní úrovně.

Ale proč si vedou penzijní fondy tak zoufale? Proč lidem jejich úspory vlastně ničí? Může to znít překvapivě, ale tím hlavním viníkem nejsou penzijní fondy samy o sobě. Tím hlavním viníkem, který budoucí důchodce, dnešní pracující, obírá o úspory, jsou… centrální banky!

Sešly se totiž prakticky ve stejnou dobu dva historicky ojedinělé experimenty. Zaprvé masové nahánění lidí do důchodových fondů pod názvem penzijní reforma. A zadruhé experiment centrálních bank pod názvem „kvantitativní uvolnění“, anebo, chcete-li, nulové či dokonce záporné úrokové sazby a tisk nových, téměř nekrytých peněz. Nikdy v historii nebyly (nominální) úrokové sazby po tak dlouhou dobu a v tolika zemích světa tak nepřirozeně nízké. Není přirozené půjčit někomu peníze a ještě mu za to kvůli záporným úrokovým sazbám platit! Ale v tomhle prostředí nízkých či záporných úrokových sazeb a vůbec výnosů prostě nemohou konzervativní penzijní fondy peníze svých klientů zhodnocovat.

Centrální banky – včetně té Evropské anebo ČNB – zkrátka došly k názoru, že hospodářský růst zrychlí, pokud „zruší“ úroky a „donutí“ komerční banky hodně půjčovat. A že když budou komerční banky hodně a levně půjčovat, budou lidé hodně utrácet. A tenhle kult konzumu nás má zachránit.

Že je problém někde úplně jinde, to už centrální banky nevidí či vidět nechtějí. Problém je totiž v tom, že má-li nějaký podnik, banka, země před krachem, protože je neschopný či neschopná, zachráníme je za peníze těch schopnějších. Namísto, abychom je nechali zbankrotovat. A když tu potom máme hromadu neschopných podniků, neschopných bank a nezodpovědných zemí, těžko s takovými vejlupky můžeme dosahovat zářného růstu.

Je to vlastně takový modifikovaný systém Robin Hood: Schopným bere, neschopné zachraňuje. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, kdo vlastně jsou ti, kterým tyto centrální banky svými nulovými nebo zápornými úrokovými sazbami a svým tiskem peněz berou?

Jsou to kupříkladu lidé, kteří povinně či dobrovolně vstoupili do penzijních fondů.