Skotská výhra, evropská prohra

„Finanční trhy“ jsou vlastně docela vágní pojem. Jistě, je to „místo, kde se střetává poptávka s nabídkou finančních instrumentů…“ a tak dál, bla-bla. Ale hlavně – a to si málokdo pod tímto pojmem představí na prvním místě – je to masa lidí, kteří se snaží buď sami pro sebe, nebo v roli makléřů a dealerů pro své zaměstnavatele, vydělat co nejvíc peněz. Nejsou to žádné velké instituce v podobě komerčních či třeba centrálních bank; jsou to jednotliví lidé, kteří jsou těmito (třeba i velkými) institucemi zaměstnáni. A lidé jsou jednak omylní, jednak mají, abychom tak řekli, normální lidské vlastnosti. Mezi tyhle normální lidské vlastnosti patří normální lidská touha věřit raději tomu, co je příjemné, než tomu, co je potenciálně nepříjemné. Jednotliví komentátoři se tomu sice do poslední chvíle podivovali, ale ve skutečnosti je to právě takhle prosté: Zkrátka finanční trh ne a ne uvěřit, že by se Skotové v hlasování mohli skutečně vyslovit pro samostatnost.

Přitom kdyby na finančních trzích přání nebylo otcem myšlenky, musel by si trh připustit, že to bylo téměř 50 na 50. Respektive podle posledního známého průzkumu to bylo 52 na 48 %. Zatímco Skotové byli rozpolceni a desítky tisíc z nich ještě ve čtvrtek ráno netušili, jak odpoledne budou hlasovat, finanční trhy měly jasno: Podle jejich názoru by odtržení Skotska bylo katastrofou. Popravdě – jasné bylo ovšem jen jedno: Zatraceně hodně Skotů (nejen ve Skotsku) probdí ze čtvrtka na pátek noc. (Takový nerozum, stanovit hlasování na čtvrtek a ne na pátek – kdo asi dneska bude ve Skotsku schopen normálně pracovat…?)

Tak tedy dnes už výsledek známe. A jsem za něj (spíš) ráda, protože Skotům přeju jen to dobré. A setrvání při Británii, tedy setrvání v rámci většího trhu, je pro ně patrně (spíš) ekonomicky užitečnější variantou. I když… I když verdikt „ANO“, tedy odtržení od Británie, by nejspíš taky nebylo katastrofou. Prostě by jen dal Skotům víc prostoru naplnit jejich představu sociálního státu skandinávského typu, který se jim pod vládou Londýna nemohl nikdy splnit. Ostatně pamatujete si, jak nezanedbatelná část Čechů svého času vnímala rozpad Československa div ne jako konec světa? A nastal?

Popravdě řečeno, ačkoliv jsem za výsledek hlasování ráda, paradoxně by mě svým svébytným způsobem potěšil i výsledek přesně opačný. Existuje setsakra málo zemí, které se dokázaly rozejít pokojně. Československo bylo spíš výjimkou potvrzující pravidlo. A právě odtržení Skotska od Británie by bylo další takovou výjimečnou událostí. Jistě, Angličané by to vnímali zcela jinak; ale nahlíženo očima vnějšího pozorovatele, pokojný a respektovaný odchod Skotska by znamenal, že v malém kousku světa stále ještě existuje demokracie. Že stále existují velké národy, které – na rozdíl od jiných velkých národů - jsou ochotny respektovat vůli národa menšího. Jakkoliv hlasování rozdělilo Skoty i napříč rodinami na dva tábory, ve skutečnosti tedy nemohlo dát vysloveně špatný výsledek. Skotsko vlastně v tomto smyslu nemohlo prohrát.

Co tedy nakonec nejspíš o výsledku rozhodlo? Patrně nejistota. Co by bylo s dělením britského státního dluhu? A jakou měnou by vlastně Skotsko platilo? Měla by to být libra, euro, nebo samostatná měna, třeba i navázaná nějakým mechanismem na libru? Normální je, že má nezávislá země svou měnu. Jenomže tu Skotové podle průzkumu nechtějí, preferují britskou libru. To se zase nelíbilo Britům, kteří nechtěli svou měnu sdílet v měnové unii. Obě tyto otázky byly skutečně pro případné samostatné Skotsko znepokojivé, a ještě znepokojivější bylo, že dosud nebyly zodpovězeny; Skotové byli tedy nuceni do značné míry hlasovat o zajíci v pytli. Jakkoliv je to udivující, do poslední chvíle neexistoval žádný plán. Zkrátka odtržení Skotska nebylo domyšlené. Kdyby domyšlené bylo, mohl být výsledek drtivě jiný…

Fajn, Skotsko tedy zůstává. Jenomže semínko již bylo zaseto. Odtržení Skotska – ať již uskutečněné nebo jen diskutované – totiž vůbec není jen skotský problém. Pravda je taková, že sjednocená Evropa při svém vzniku vůbec nepočítala s tím, že by se státy uvnitř EU mohly rozpadat. Existuje tak právní výklad, podle nějž by odtržení Skotska od Británie znamenalo i odtržení od EU a NATO. Země by pak správně měla znovu projít celou zdlouhavou procedurou přijetí. To by ovšem znamenalo i souhlas všech členských zemí. A tu se začne vkrádat buřičská otázka: Nedělaly by náhodou země jako Španělsko, Francie či Belgie problémy…? Vždyť i v jejich případě se mluví o tom, že by se část země chtěla oddělit. Tyhle země ani zbla nestojí o skotskou inspiraci.

Finanční trhy si tedy mohou oddechnout. Libra nejspíš posílí. Vzrostou i mnohé akcie. Ale je tím vážně zažehnáno riziko rozkladu? Není. Skotské referendum ukázalo, že jsou obě strany podobně silné, je tedy jen logické, aby se zastánci odtržení pokusili za pár let vyvolat referendum nové. Londýn musí Edinburgh hodně uplatit, aby se další referenda nekonala. Jak uplatí své voliče Brusel? A Madrid? A Paříž? Jak probůh tohle jde dohromady s „nedotknutelnou“ představou EU?