Otec k porodu… nepatří! ( Markéta Šichtařová & Vladimír Pikora )
„Můj otec mi nesčetněkrát vyprávěl, že když jsem se narodil, poprvé mě viděl po několika dnech při pohledu z chodníku do okna nemocnice. Byla tehdy „jiná doba“. Otcové do porodnic prakticky nesměli. A nikoho ani ve snu nenapadlo, že by dokonce mohli být u porodu. Pak přišla revoluce. Nejen politická. Ale i ta v myšlení. A s ní se všechno změnilo o 180 stupňů.
Najednou se vynořili první otcové - hrdinové, kteří se odvážili být u porodu přítomní. A během následujících dvaceti let to šlo dál. Dnes jsou u porodu přítomní otcové téměř všichni. Nejít k porodu je doslova veřejná potupa a znemožnění.
Já mám „za sebou“ porody už čtyři. Vyzkoušel jsem si při nich všechny myslitelné varianty: Jaké to je být po celou dobu aktivně nápomocný. I jaké to je většinu porodu v klídku zaspat. Každé je jiné. A budete se divit - každé má cosi do sebe.
U prvního porodu jsem byl vyjukaný a připravený doslova na všechno. Z televize jsem si porod představoval jako peklo, kde se křičí, osm lidí drží ženu, aby se neutrhla z pout na křesle, a krev stříká kolem vyleštěných přístrojů. Děsivé – takže jsem se upřímně bál, že v tom krvavém pekle selžu a omdlím. A realita? Kdo by to byl řekl, krev a jekot se nekonaly - snad že se porod odehrál doma s porodní asistentkou. Krve po čertech málo. Jekotu ještě míň. A omdlít se nedalo ani při té nejlepší snaze. (To ale, popravdě, neumenšilo mou následnou únavu, protože tak jako tak je muž se ženou nějak neviditelně propojený.)
Druhý porod byl odlišný. Opět doma. Jenomže tentokrát zatraceně rychlý. I kdyby žena bývala chtěla odjet do porodnice, nestihla by to. Jediné, co stihla, bylo vykázat mě z pokoje s tím, že si jde odpočinout, a po pár minutách mě užaslého zavolat zpět s tím, že mám rychle chytat miminko. (Tento hrdinský čin mi nakonec zákeřně překazila porodní asistentka, která se zázračně v poslední vteřině objevila.) Takže ve výsledku to pro mě byl jen jakýsi poloviční porod.
Třetí porod byl tomu druhému celkem podobný. Tentokrát už plánovaně jsem jej prožil z půlky, protože jsem hlídal dvě děti. A byl jsem povolán na scénu až posledních pár minut před narozením syna.
Čtvrtý byl ovšem nejvypečenější. Že rodíme, jsem pochopil v okamžiku, kdy mě v hluboké noci probudil pes vítající štěkotem porodní asistentku, kterou žena očividně už předtím zavolala. Asistentka spolu s ženou mě na můj dotaz, co se děje, zase poslaly zpět do postele s tím, že prý se neděje „nic zajímavého“. Žena mi už v minulosti v legraci opakovala, že „hlavní rolí muže u porodu je nepřekážet“. A já ucítil náhlý příval nervozity z podezření, že ono „nic zajímavého“ by mohlo brzy skončit miminkem. Tudíž jsem měl pocit, že tentokrát bych díky své nervozitě asi vážně překážel. A tak jsem raději neprotestoval a vrátil se do postele. A doufal, že až začnou být věci zajímavější, žena mě zavolá. Jenomže slyšet bylo jen jedno velké ticho. Když se ticho změnilo v jakýsi ruch, usoudil jsem, že teď už na nic čekat nebudu, překážení – nepřekážení, koneckonců chci z té srandy taky něco mít. Vyštrachal jsem se z postele a vydal se za ženou. A objevil jsem se mezi dveřmi přesně v tu vteřinu, kdy se náš třetí syn podíval poprvé na svět.
Byl jsem zklamaný. Porod jsem si vůbec neužil. Už jsem jen ze zvyku, bez adrenalinu, stříhal dotepaný pupečník. Bylo mi to líto. Protože zažít porod je něco neuvěřitelného. Strhujícího. Člověk má pocit, že taky tlačí. Když už to nejde fyzicky, tak alespoň v myšlenkách. Otec je plný nedočkavosti. Moc už miminko chce. A je nádherně zvědavý - bude to holka nebo kluk?
Dnes tedy mohu porovnat z pohledu muže všechny varianty. Nebýt u porodu je nejpohodlnější, protože to je bez stresu (i snahy tlačit za ženu). Taky ale člověk o nejvíc přichází. A že jsem jeden porod prospal, mi bylo líto. Jenomže být u porodu jako otec naprosto aktivní je nejen velmi náročné, ale hlavně porod to ani neurychlí, ani neusnadní. (Tedy pokud si přítomnost otce žena sama výslovně nevyžádá.) A je-li otec neklidný, jenom své pocity na matku zhola zbytečně přenáší. Takže nejlepší se mi zdá něco mezi.“
A co na to všechno žena? Souhlasí! Poté, co již vyzkoušela všechny možné varianty, by na společenský tlak vynucující si přítomnost otce ze srdce kašlala. Skoro „povinná“ přítomnost otce u celého porodu totiž absolutně nerespektuje fyziologii porodu. Tedy to, že žena v první době porodní potřebuje především klid, ticho, nerušení. Málokterý otec ale dokáže natolik ovládnout svou přirozenou mužskou potřebu kontrolovat situaci a produkovat adrenalin, že na ženu nepřenáší vůbec žádný neklid. Ne že by takoví muži nebyli. Muž v poklidu klimbající – se zavřenýma očima - na pohovce vedle své rodící ženy je ideál. Ale bojím se, že v mnoha případech právě jen ideál. Jak porod postupuje, se ovšem mění i rozpoložení ženy; adrenalin začíná převažovat. A muž je čím dál víc žádoucí…
Každý pár je jiný. A každému by vyhovovalo jiné uspořádání. Některému by vyhovovala neustálá přítomnost, jinému naopak neustálá nepřítomnost. Jedno je ale jisté. Jednotný dnešní mustr má do takového variabilního ideálu daleko.
Zkrátka: To, že něco je ve společnosti považováno za společenskou normu, ještě neznamená, že je to také správnou normou. Že je to efektivní. Že je to ku prospěchu všech. Normou kdysi bylo děti nekojit a krmit je Sunarem. Normou bylo (či stále ještě je) dítě po narození oddělit od matky. Až vám zase někdo bude tvrdit, že něco „musíte“, protože „se to tak přeci normálně dělá“, zkuste si uvědomit, že možná to je pravda, a možná taky není. Protože celospolečenských pověr tu už bylo, stále je, a ještě bude nesčetně. Ale není nad normální lidskou intuici.
Markéta Šichtařová
Digitální měna centrálních bank se stala realitou
V poslední době se vyrojila řada více či méně přesných či zmatených zpráv o tom, jak digitální měny centrálních bank (CBDC) začínají být uplatňovány na mezinárodním poli. To chci uvést na pravou míru.
Markéta Šichtařová
Cesta do pekla aneb zvažuje se nová daň
Nepřestává mě fascinovat, s jakým nadšením lidé volají po nových daních, aniž by si uvědomili, že napříště mohou být na řadě. Okřídlené „nesuď a nebudeš souzen“ bych parafrázovala jako „nevolej po vyšších daních a nebudeš zdaněn.“
Markéta Šichtařová
Z tohoto důvodu energie zůstanou drahé
Symbolem zeleného tažení Evropy je koncept emisních povolenek. Nebo jinak řečeno: Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem EU pro pokus o snížení emisí skleníkových plynů.
Markéta Šichtařová
Návod na opravu naší ekonomiky
Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.
Markéta Šichtařová
Co se to děje s úroky?!
Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.
Markéta Šichtařová
Čelíme statistickému zkreslení
Počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v takzvaném třetím pilíři penzijního systému, v roce 2023 klesl o 173.000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik ministerstva financí.
Markéta Šichtařová
A je to tu znovu, banky mají problémy
Akciové indexy se drží na dohled rekordních maxim. Což je synonymem pro fakt, že investoři mají nasazeny růžové brýle. Je tu totiž hned několik zdrojů rizik.
Markéta Šichtařová
Hospodářský růst jde do kopru
Jako spíš „optimistická“ zpráva bylo tiskovými agenturami prezentováno oznámení, že Škoda Auto začne v Indii vyrábět malé sportovně-užitkové vozidlo SUV s délkou do čtyř metrů,
Markéta Šichtařová
Držím pěsti zemědělcům
Taky jste slyšeli tu řečnickou otázku, o co prý vlastně zemědělcům jde, když zisky mají pořád dobré?
Markéta Šichtařová
Ohrožení suverenity?
Doba covidová byla obrovským fenoménem a pokusnou laboratoří, jakou jsme si do té doby neuměli představit.
Markéta Šichtařová
Česká kritéria pro přijetí eura
V poslední době více než kdykoli dříve slýcháme od vládních představitelů volání po zahájení procesu k přijetí eura.
Markéta Šichtařová
Kvóty na ženy: Mentalita oběti
Český mediální prostor notně rozvířil nový vládní návrh o minimálním povinném zastoupení žen v radách evropských společností kótovaných na burzách v členských státech.
Markéta Šichtařová
Politický proces
Ačkoliv se o tom v českých médiích příliš neinformuje, na finančních trzích hrozí vzplanout nezvyklý typ požáru. A roznětkou by se mohla stát země, kde by to málokdo čekal. Že nejde o legraci, je vidět už nyní z opatrného chování
Markéta Šichtařová
Ptát se nebudu, nechci problémy
Léto 2018 - Venku svítí slunce. Ještě sedím v práci. Máme toho teď až nad hlavu, prý konjunktura. Tak aspoň máme pěkné prémie. Těším se na dovolenou, zase letím na Madeiru. Loni to bylo super, tak snad to bude stejné.
Markéta Šichtařová
Lekce základů ekonomie pro ministry
Dneska si dáme takové malé základy ekonomie, aneb lekci pro ministerstvo financí. Povíme si, jak působí zvyšování daní. Pokud vaše radary zaznamenaly podezření na jízlivost, jsou správně nastavené. Poslední čísla o daňovém výběru
Markéta Šichtařová
Když se spotřebitelé vzbouří k bojkotu
V demokracii vládnou volení zástupci, vzešlí ze svobodných voleb, kteří vytváří zákony prostřednictvím transparentního fóra z parlamentu.
Markéta Šichtařová
Je-libo moučného červa?
Od roku 2021 mapa chráněných území Natura 2000 v Nizozemsku vytyčuje oblasti chráněné před emisemi dusíku.
Markéta Šichtařová
Zbraně nezabíjejí
Čas od času se přihodí, že nějakému politikovi či politické straně klesnou v důsledku jejich neschopnosti preference, a tak zatouží pohonit si triko na nějakém staronovém recyklovaném tématu.
Markéta Šichtařová
Kdo je viníkem drahých potravin?
Před Vánocemi většina lidí má sklon ohlížet se, jaký byl rok předešlý a jaký bude ten budoucí. Aby ale rekapitulace byla komplexní, musíme zmínit nejen makroekonomické indikátory, ale i širší kontext.
Markéta Šichtařová
Povinné dárky ve školách jsou zlo
Nevinná dobrosrdečná iniciativa, nebo nebezpečný nemorální precedent? V základních a mnohdy i středních školách je touto dobou zvykem, že děti si musí losovat jména spolužáků, kterým povinně mají dát dárek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 43,40
- Průměrná čtenost 20213x
ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,
spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.
V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.