Škoda, že petice za korunu není rozumná

Nedávno mi jeden prodejce aut nabídl, abych si od něj nezávazně půjčila nový kabriolet. Měl to chytře zkalkulované. Ze zkušenosti věděl, že řada lidí nejprve malý sporťáček považuje za pěknou, leč nepraktickou věc. Ale jen dokud se do něj neposadí. Jakmile si člověk stáhne střechu a sešlápne plyn, z pěkné a nepraktické věci se stává pěkná a nepraktická věc, bez které nemůže žít. Bez ohledu na to, že aby si ji mohl dopřát, musel by prodat střechu nad hlavou, psa i dítě. I u mne byl prodejce přesvědčený, že už mě má na lopatě.

Až na to, že v jednom se zmýlil. Neuvažovala jsem srdcem, jak čekal. Uvažovala jsem hlavou. Kufr ta věc skoro nemá a bez střechy dosáhne vaše pylová alergie nečekaných grádů. A už vůbec nevím, jak bych v té věci přepravovala všechny své potomky, které už skoro ani neumím spočítat. Prodejce byl ze mě zoufalý. (To nic nemění na tom, že to auto je vážně pohledné.) Ale rozum je rozum. Rozum je dobré si zachovati.

Bohužel ne každý si ho zachovává. Bohužel nápadně často se nás i politici snaží natlačit do volby srdcem, nikoliv rozumem. ODS nově přišla s peticí „Pro Korunu“. Možná by se měla spíš jmenovat „Proti euru“. Píše se v ní totiž: "Přejeme si, aby vláda vyjednala trvalou výjimku z přístupové smlouvy, která umožní, abychom si zachovali stávající měnu.“ Na téhle větě v zásadě nic závadného nevidím. Vlastně bych ji mohla podepsat hned. Jenomže… věc má několik háčků.

Tak zaprvé: Leží-li ODS výjimka z přístupové smlouvy tolik na srdci, proč ji nevyjednala už dávno, když ještě mohla? Proč s vyjednáním výjimky čekala, až bude v opozici? Není to v realitě spíš tak, že víc než o výjimku z přístupové smlouvy jde ODS o to zahrát před volbami na nacionalistickou notu?

Zadruhé: Argumentace ODS, že s eurem prý přijde zdražení, je slabá. Ano, přijmeme-li v nejbližších letech euro, asi to přinese mírné zdražení. Ale nebude to drama. Pravděpodobně by takové zdražení bylo dokonce menší, než když ministr Kalousek ve vládě Petra Nečase zvýšil dvakrát po sobě DPH. Zvýšení DPH nebylo správné rozhodnutí, ale ODS tehdy s inflací kupodivu nestrašila.

Zatřetí: Čím už ODS neargumentuje, ale měla by, je současné dění v eurozóně. Jenomže taková argumentace se před volbami moc nehodí, protože se u ní musí moc myslet a málo spoléhat na srdce. Obtížně se tedy taková argumentace píše na volební billboardy. O co stručně jde?

Jde o to, že jen naivka si může myslet, že bankrotem Řecka potíže eurozóny skončily. Naopak. Bankrotem Řecka potíže eurozóny spíš začaly. Cožpak se dá dluh eurozóny vyřešit ještě větším dluhem? Když rodina dluží svůj roční příjem, může se oddlužit tím, že si půjčí dva roční příjmy a tím splatí své předchozí dluhy? Nemůže. Jenomže přesně tak to eurozóna dělá: V roce 2007 činil dluh eurozóny 67 % HDP, v roce 2012 už 91 %. Dluh eurozóny po všech těch ozdravných balíčcích a záchranných plánech neklesá, ale naopak neustále roste. Dluh z Řecka se jen rozprostřel po celé eurozóně, která se nyní tváří, že problémy už nemá. Dluh se vrátí jako bumerang, jakmile ECB začne zvyšovat své úrokové sazby. To je jen otázkou času. Evropa pouze všechny příznaky krize překryla novým a ještě větším dluhem. Do takového spolku nemá smysl spěchat.

Na takové věci ale ODS už neupozorňuje. Místo aby používala v případě eura argumenty, udělala si z eura jen předvolebního strašáka. Brnká na emoce. Prezentuje euro černobíle. A to je špatně. Je to špatně, protože euro za splnění určitých podmínek má své výhody. Když říkám, že jsem proti přijetí eura v ČR, neznamená to ještě, že jsem odpůrcem eura jako takového a pro každou zemi. Pro řadu zemí bylo euro přínosné. Řadě zemí uškodilo. A pro některé bylo víceméně neutrální. Typickým případem je třeba Slovensko. Euro není jen špatné nebo jen dobré. Euro má na každou zemi jiný dopad. Proto by euro mělo být předmětem racionální odborné diskuse. O euru by se mělo rozhodovat hlavou.

Ale v realitě se z eura dělá otázka srdce a emocí. Hrad a vláda nás budou bombardovat propagandou o údajných přínosech eura pro nás. A ODS nás zase bude bombardovat propagandou o údajných negativech eura. Téma „euro“ se začalo stavět do iracionální a dokonce nacionalistické roviny. Jdeme zkrátka ve všem ode zdi ke zdi. Dnes, když eurozóna si ještě nevyřešila své vlastní trable, evidentně není správná doba pro její rozšíření. A už vůbec ne o ČR. ČR totiž místo toho, aby se Německu blížila, se mu od roku 2008 nestále vzdaluje. Nůžky v HDP na hlavu se rozevírají. Za deset let však může být vše jinak. Za deset let mohou klady eura pro ČR převážit nad jeho zápory.

A právě proto, že otázka eura není černobílá, že by to neměla být otázka emocí, ale chladného kalkulu, je, myslím, chybou vytahovat euro před volbami jako trumf. Téma se tím jen rozmělní. Budeme-li se o euru rozhodovat srdcem, a ne hlavou, nerozhodneme se dobře.