Hospodářské sankce proti Rusku jsou k ničemu
Odpor a nenávist vzklíčí vždy, když je princip kolektivní viny aplikován na toho, kdo se cítí nevinným. Záměrně říkám na toho, kdo se cítí nevinným. Protože cítit se nevinným a býti nevinným v očích ostatních může být rozdíl.
Co s tím mají společné Rusko, Ukrajina a Krym? Všechno. Ale aby to ale začalo dávat smysl, nejprve si musíme odpovědět na otázku, kde se vlastně stala chyba.
Nejprve Krym: Většina obyvatelstva je jasně proruská. Má člověk právo vyslovit své preference a říci, ke kterému státu by chtěl patřit? Jistě má. Má člověk právo porušit zákon a vyhlásit nelegální a protiústavní referendum o rozdělení země? Zjevně nemá. Má člověk právo narušit hranice země, které jsou garantovány řadou mezinárodních a dobrovolně přijatých smluv? Zjevně nemá. Obyvatelé Krymu tedy po právu dali průchod svým emocím, když volali po připojení k Rusku, ale dál už byly všechny další kroky špatně. Jenomže kdo tyto „další kroky“ uskutečnil? Obyvatelé Krymu, nebo jejich političtí leadeři? B je správně. To politická reprezentace Krymu vyhlásila referendum a nezávislost. Další věc je, že právním povědomím povětšinou nepoznamenané obyvatelstvo Krymu bylo a je vystaveno masívní ruské propagandě, takže v jejím důsledku nabylo hlubokého přesvědčení, že odtržení Krymu od Ukrajiny je zcela legální a v pořádku. Kdo ovšem organizuje tuto propagandu? Odpověď zní, že ruská politická reprezentace.
A teď Ukrajina. Mají davy v Kyjevě právo demonstrovat proti prezidentovi? Jistě ano. Mají právo svrhnout vůdce, pokud se zdá, že vůdce se stal diktátorem? Jistě ano. Mají Ukrajinci právo trvat na dodržování své ústavy a mezinárodních smluv zaručujících jim celistvost země? Beze sporu ano. Je ale rozumné trvat za každou cenu na udržení části území, které stejně tak za každou cenu chce pryč? Ne, myslím, že to rozumné není. Neosvědčilo se to snad nikde na světě. V Jugoslávii. A vlastně ani v bývalém Československu. Rozumnější, míněno užitečnější pro všechny strany, a to ekonomicky i lidsky, by bylo říct: Když si chce Krym jít, nechť si jde. Kdo se ale především snažil Krymu zabránit v odtržení? A kdo nejvíc volal po sankcích? Ukrajinská politická reprezentace, které by se odtržením části Ukrajiny značně zmenšila moc a důležitost.
Jistě, mohli bychom namítnout: „Ale to přeci nejde. Co když za rok Karlovy Vary uspořádají referendum, že chtějí připojit k Rusku?“ A zdá se nám nemožné a nepochopitelné, že bychom je nechali jít. Tak zaprvé pochybuji, že by Karlovy Vary někdy mohly zatoužit připojit se k Rusku; česká životní úroveň je totiž vyšší než ruská, takže by si moc nepomohly. (Asi takhle: Sotva se černé části Londýna budou chtít někdy odtrhnout a připojit třeba ke Ghaně, zatímco naopak to dává větší smysl.) Zadruhé Rusové se do Varů stěhují dobrovolně; Krym se stal součástí Ukrajiny tak nějak „omylem“. A zatřetí: Kdyby taková nepravděpodobná varianta nastala - proč Vary vlastně nenechat jít? Není to jen naše mentální nepružnost, co nám našeptává, že „to přeci nejde“? A jaké by byly skutečně věcné argumenty? Proč Vary držet násilím, kdyby nechtěly?
A nakonec Rusko. Pravděpodobně silně nadpoloviční část Rusů je (krom jiného i na základě propagandy) skálopevně přesvědčena, že Rusko „musí“ bránit jejich nebohé krajany na Krymu, kterým se děje bůhvíjaké příkoří. A že Krym by vlastně historicky měl patřit Rusku. Mají na takový, ať už jakkoliv naivní, názor právo? Jistě ano, myslet si člověk může cokoliv. Má ale ruské vojsko právo chovat se na území cizího státu jako okupant? Ne, ne a jednoznačně ne! Jenomže kdo velí ruské armádě? A kdo šíří proruskou propagandu? Průměrná Nataša s průměrným Ivanem asi ne. Takže zase vina padá na hlavu ruské politické reprezentace.
Když si to shrneme: Obyvatelstvo všech tří území je dneska v průměru přesvědčeno o své pravdě. Cítí se nevinně. Chybu na chybu (až na zločin) kupí politici, kteří ovšem moc dobře vědí, co dělají. A co porušují.
A teď si představme, že Evropa a USA na Rusko a na Krym uvalí plošné ekonomické sankce. Co se stane? Zhroutí se zahraniční obchod v EU, na Krymu, v Rusku, a v konečném důsledku i v tak už dost zdecimované Ukrajině. Hospodářský růst se propadne. Dost možná bychom tím byli schopni – podle síly plošných sankcí – vyvolat i novou recesi. A obyvatelstvo? Na všech stranách bude mít dojem, že na něj byl aplikován princip kolektivní viny, ačkoliv se každý jeden jedinec cítí nevinný. Odpovědí bude vzdor. Rostoucí nenávist obyvatelstva vůči protistranám, a to jak ze strany západu vůči Rusku, tak i naopak. Jenom se prohloubí už tak velký mentální příkop mezi oběma oblastmi. Běžní Rusové, kteří se budou cítit poškozeni a poníženi pro ně nepochopitelnými sankcemi, se ještě víc přimknou ke svému dnešnímu politickému vedení. A to bude naprosto vysmáté. Sankce se ho v podstatě – na rozdíl od obyvatel – nijak nedotknou.
K plošným ekonomickým sankcím tak jako tak nejspíš nedojde. Různé země mají své různé pseudodůvody, proč je neuvalit: Británie a Francie mají svůj zbrojní obchod. Německo a ČR mají svou ropu a plyn z Ruska. A tak dál. To všechno jsou ale jen výmluvy. Tohle by neměl být argument. O ekonomických sankcích, které by potenciálně mohly zchladit životní úroveň všech zúčastněných stran, by se mělo rozhodovat na základě hlubších důvodů. A vtip je v tom, že sankce by nejspíš všechny jen poškodily, ale nikomu neprospěly, nic by nedocílily. S jistou dávkou opatrnosti odhaduji, že plošné sankce jsou jenom kontraproduktivní.
Logický argument však zní, že zvůli mocností nelze jen tak přihlížet. S jídlem totiž roste jejich chuť. Víme, kam takové přihlížení vedlo před druhou světovou válkou. Ano, ale nestrefujme se do obyvatelstva. Viníkem je politické vedení, které – na rozdíl od obyvatelstva – si musí zatraceně dobře uvědomovat, čím se provinilo. Kdo drží při moci ruskou politickou reprezentaci? Oligarchové. Uvalme jako Evropa drsné sankce včetně zmrazení majetku na ty, kteří jsou s politickým vedením více či méně spojeni. Následně se nejspíš sami ochotně obrátí proti stávajícímu ruskému vedení. To už není princip kolektivní viny. To už míří na terč. Jenom je na to Evropa moc pohodlná.
Markéta Šichtařová
Digitální měna centrálních bank se stala realitou
V poslední době se vyrojila řada více či méně přesných či zmatených zpráv o tom, jak digitální měny centrálních bank (CBDC) začínají být uplatňovány na mezinárodním poli. To chci uvést na pravou míru.
Markéta Šichtařová
Cesta do pekla aneb zvažuje se nová daň
Nepřestává mě fascinovat, s jakým nadšením lidé volají po nových daních, aniž by si uvědomili, že napříště mohou být na řadě. Okřídlené „nesuď a nebudeš souzen“ bych parafrázovala jako „nevolej po vyšších daních a nebudeš zdaněn.“
Markéta Šichtařová
Z tohoto důvodu energie zůstanou drahé
Symbolem zeleného tažení Evropy je koncept emisních povolenek. Nebo jinak řečeno: Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem EU pro pokus o snížení emisí skleníkových plynů.
Markéta Šichtařová
Návod na opravu naší ekonomiky
Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.
Markéta Šichtařová
Co se to děje s úroky?!
Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.
Markéta Šichtařová
Čelíme statistickému zkreslení
Počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v takzvaném třetím pilíři penzijního systému, v roce 2023 klesl o 173.000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik ministerstva financí.
Markéta Šichtařová
A je to tu znovu, banky mají problémy
Akciové indexy se drží na dohled rekordních maxim. Což je synonymem pro fakt, že investoři mají nasazeny růžové brýle. Je tu totiž hned několik zdrojů rizik.
Markéta Šichtařová
Hospodářský růst jde do kopru
Jako spíš „optimistická“ zpráva bylo tiskovými agenturami prezentováno oznámení, že Škoda Auto začne v Indii vyrábět malé sportovně-užitkové vozidlo SUV s délkou do čtyř metrů,
Markéta Šichtařová
Držím pěsti zemědělcům
Taky jste slyšeli tu řečnickou otázku, o co prý vlastně zemědělcům jde, když zisky mají pořád dobré?
Markéta Šichtařová
Ohrožení suverenity?
Doba covidová byla obrovským fenoménem a pokusnou laboratoří, jakou jsme si do té doby neuměli představit.
Markéta Šichtařová
Česká kritéria pro přijetí eura
V poslední době více než kdykoli dříve slýcháme od vládních představitelů volání po zahájení procesu k přijetí eura.
Markéta Šichtařová
Kvóty na ženy: Mentalita oběti
Český mediální prostor notně rozvířil nový vládní návrh o minimálním povinném zastoupení žen v radách evropských společností kótovaných na burzách v členských státech.
Markéta Šichtařová
Politický proces
Ačkoliv se o tom v českých médiích příliš neinformuje, na finančních trzích hrozí vzplanout nezvyklý typ požáru. A roznětkou by se mohla stát země, kde by to málokdo čekal. Že nejde o legraci, je vidět už nyní z opatrného chování
Markéta Šichtařová
Ptát se nebudu, nechci problémy
Léto 2018 - Venku svítí slunce. Ještě sedím v práci. Máme toho teď až nad hlavu, prý konjunktura. Tak aspoň máme pěkné prémie. Těším se na dovolenou, zase letím na Madeiru. Loni to bylo super, tak snad to bude stejné.
Markéta Šichtařová
Lekce základů ekonomie pro ministry
Dneska si dáme takové malé základy ekonomie, aneb lekci pro ministerstvo financí. Povíme si, jak působí zvyšování daní. Pokud vaše radary zaznamenaly podezření na jízlivost, jsou správně nastavené. Poslední čísla o daňovém výběru
Markéta Šichtařová
Když se spotřebitelé vzbouří k bojkotu
V demokracii vládnou volení zástupci, vzešlí ze svobodných voleb, kteří vytváří zákony prostřednictvím transparentního fóra z parlamentu.
Markéta Šichtařová
Je-libo moučného červa?
Od roku 2021 mapa chráněných území Natura 2000 v Nizozemsku vytyčuje oblasti chráněné před emisemi dusíku.
Markéta Šichtařová
Zbraně nezabíjejí
Čas od času se přihodí, že nějakému politikovi či politické straně klesnou v důsledku jejich neschopnosti preference, a tak zatouží pohonit si triko na nějakém staronovém recyklovaném tématu.
Markéta Šichtařová
Kdo je viníkem drahých potravin?
Před Vánocemi většina lidí má sklon ohlížet se, jaký byl rok předešlý a jaký bude ten budoucí. Aby ale rekapitulace byla komplexní, musíme zmínit nejen makroekonomické indikátory, ale i širší kontext.
Markéta Šichtařová
Povinné dárky ve školách jsou zlo
Nevinná dobrosrdečná iniciativa, nebo nebezpečný nemorální precedent? V základních a mnohdy i středních školách je touto dobou zvykem, že děti si musí losovat jména spolužáků, kterým povinně mají dát dárek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 43,57
- Průměrná čtenost 20213x
ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,
spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.
V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.