Protože ano, už je to zase tady, startuje 44. ročník Davoského fóra. Setká se 1 500 zástupců velkých firem s desítkami politiků světa, aby prodiskutovali hlavní globální témata. Opět to bude velká show. Opět budou „vůdce globálního kapitalismu“ pronásledovat aktivisté bojující za to a ono od globálního oteplování až po rovnost žen.
Vloni patřila mezi největší témata fóra nestabilita světové ekonomiky, křehkost eurozóny a nestabilita finančního systému. Velmi obsáhle se diskutovalo, zda se má Evropa zaměřit na úsporná opatření, nebo naopak podporovat růst. Mluvilo se o rozhoření měnových válek. I o tom, jak celé kvantitativní uvolňování – rozumějme, sypání (mnohdy nekrytých) peněz do ekonomiky - může skončit katastrofálně velkou inflací.
Nesešel se od posledního Davoského fóra ani rok s rokem a ejhle, všechna tahle rizika stále trvají. Většina lidí si to sice ještě neuvědomuje, ale do měnových válek se už nenápadně zapletla dokonce i ČR. Tím, že ČNB uměle intervencemi oslabila korunu, vlastně jen následuje ty světové centrální banky, které se snaží pomoci své ekonomice na úkor jiných ekonomik. Vyspělé země mezi sebou už neválčí s využitím tanků a děl. Do svých spojenců se pouští ekonomicky, ačkoli jejich centrální bankéři jakoukoli měnovou válku popírají a místo toho mluví eufemisticky třeba o „plnění inflačního cíle“.
Je vůbec nějaká šance, že by poprvé v historii fórum skončilo jasnými závěry a přínosy pro svět? Tedy míněno kromě vágních varování, že krize ještě neskončila? Sotva. Fóra podnikatelů s politiky jsou zbytečná. Jedni z nich tam jsou navíc. Bez politiků by na nich ale nebyla média. A bez podnikatelů peníze. Ti první chtějí to druhé a ti druzí to první. O tom je celá tahle show.
Loňské jednání bylo totiž evidentně pro kočku. Chci říct, že ekonomiku správným směrem nenakopla. Ale nutno přiznat, že v jednom má organizátor akce pravdu. Totiž právě v oné nedávno zveřejněné studii, která tvrdí, že finanční krize ještě nebyla překonána a může znovu udeřit. Taky aby ne. Stačí se podívat na pár na první pohled nenápadných, ale zato varovných indikátorů. Například na to, jak rychle rostou jednodenní úrokové sazby v eurozóně. Například jednodenní sazba EURIBOR je dvakrát vyšší než před dvěma měsíci. Tenhle plíživý nárůst ukazuje, že bankám v eurozóně už zase dochází likvidita. Neboli že situace na evropském mezibankovním trhu opět přituhuje.
Zlepšení situace v Evropě je jen optické. Banky dostaly od ECB záchranné úvěry přesahující 1 bilion eur. Ty už postupně skoro z poloviny splatily a nyní je čeká druhá polovina. Na tu už ale nemají tolik času ani sil. Nic se od počátku krize nevyřešilo. Jen se poměrně úspěšně načas problémy Evropy schovaly pod koberec. Léčí se symptomy, nikoli příčiny krize. A strach o přežití eura se ještě vrátí. Problém s předlužením Evropy se stále vrací jako bumerang.
Nevím nevím, jestli v téhle situaci je rozumné utrácet peníze za cesty do Davosu. Možná by ve světle posledních poznatků vědců z Marylandu bylo levnější, aby politici hromadně slupli viagru. A třeba pak naši situaci pochopí.
