Neboť nenechme se mýlit, Dušičky a Halloween nejsou totéž. Halloween, v originálu Samhain, se jako prastarý pohanský svátek slaví poslední noc keltského roku, tedy v noci z 31. října. Je to noc, kdy končí teplé období roku a kdy se otevírá brána mezi naším světem a světem zemřelých. Svátek se z Evropy dostal až do Ameriky a odtud zase zpět. Křesťanské a v podstatě uměle zavedené Dušičky spadají až na 2. listopadu, jak je však v našich zemích s naší netrpělivostí obvyklé, slaví se den předem, tedy listopadu prvního. Ať počítám, jak počítám, pořád tam jeden den hapruje. Proč si to ale trochu nezmatlat dohromady, že? Vždyť v zásadě šlo o prkotinu, „jen“ o jednu smutnou holčičku, která na ten dušičkový zástup čertů koukala jak žabka ze salátu.
Byla to možná prkotina, jenomže ta prkotina až bolestně autenticky ukazuje, že kam se podíváme, všude jsou u nás samé odfláknuté nedodělky.
Tak třeba taky jste si mysleli, že celou válku o státní rozpočet pro rok 2013 vyhraje ona mediálně vděčná bitva o DPH? Že zhruba platí rovnice: zvýšíme DPH = státní rozpočet to bude mít v suchu...? Tak vězte, že věc se má takto:
Zadlužení země pozoruhodně rychle rostlo, protože státní rozpočet generoval skoro stejně pozoruhodně vysoké schodky. Proto jsme chtěli schodek rozpočtu snížit. Proto jsme zvýšili DPH. Proto se lidé lekli a přestali utrácet. Proto se ekonomika propadla do ještě hlubší recese. Proto se na daních nepodařilo vybrat tolik, kolik se plánovalo. Proto se veřejné finance dál rychle zhoršují. Proto chceme opět zvyšovat DPH. Proto lidé budou v roce 2013 ještě méně utrácet a ekonomika se ještě víc utlumí. Proto bude schodek rozpočtu opět vyšší... A tak dál a tak dokolečka. Už to samo je přímo ohňostroj důvtipu. Ministerského úředníka zjevně nenapadlo, že někde v jeho úvaze je chybka. (Totiž v onom neustálém zvyšování daní.) Ale pořád to není ten největší nedodělek – kvůli tomu to tentokrát nevyprávím. Ministerský úředník totiž perlí ještě víc a ještě to víc zamotává.
Ministerský úředník totiž došel k názoru, že ekonomika příští rok poroste o 0,7 %. A na tomto svém předpokladu postavil státní rozpočet. Jenomže to je moc. Je to moc jako prakticky každý poslední rok. Už v roce 2008 jsem varovala, že odhad ministerstva ohledně růstu ekonomiky je úplně špatně – že ekonomika na tom bude mnohem hůř. Že tedy i příjmy rozpočtu jsou nadhodnocené, jeho výdaje a schodek jsou podhodnocené. A od té doby to opakuju každý rok. Každý rok se ministerský úředník probere o 12 měsíců později těsně před Vánocemi a prohlásí, že bohužel doba je zlá a ekonomika nerostla, jak se očekávalo... A že tedy veřejné finance se opět zhoršily.
A teď si to dejme dohromady: celá mediálně slavná bitva o přeběhlíky a výši DPH je sice možná zajímavá, ale právě jen zajímavá, protože jak ukazuje pohled do minulosti, zvyšování DPH nikam nevede. Takové bitva – o takovou prkotinu. A veřejnost se balamutí tvrzením, že v téhle bitvě jde div ne o naší budoucnost. Ale v realitě stačí jediný škrt perem; stačí předpokládat pro příští rok nejhorší myslitelný scénář. Třeba místo růstu ekonomiky o 0,7 % čekat preventivně pokles o 0,5 %. Taková maličkost – a rozpočet by vypadal úplně jinak. A jeho schodek by taky vypadal úplně jinak. Líp. A bitvy o DPH by nebyly potřebné.
Zmatlaný nedodělek? Vždyť přeci jde o takovou prkotinu – jenom o jedno malé zdražení potravin. Nebo spíš úmysl, který umožní, aby státní úředník seděl na větších výdajích z rozpočtu, ve kterých se ztratí víc korupce?
(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)
