Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

P64a48v34e15l 46N21o50v73á13k

23. 12. 2023 12:53

Co to paní Markéto plácáte? Ve třídě se děti sešly náhodně, ale utužování kolektivu je potřebnou hodnotou vždy... Nenávist je v pořádku??? Ne, je to normální, ale rozhodně to není v pořádku...K lásce je třeba se i trošku nutit, i když nám to nejde a to i k nepřátelům. Říkal to už Ježíš, kterého mimochodem uznávají asi 2 miliardy křesťanů a nejen oni... Jelikož je dar náhodně vylosovaný, k pocitu závazku to nutně nevede...Nevidím důvod vzepřít se povinnému losování a obdarování...Obdarovat spolužáka, který ho šikanuje je ukázka toho, že nade mnou jeho šikanování nezvítězilo...Dárek může být třeba namalovaný obrázek, takže houby zdanění rodičů. A řešení všeho toho je jednoduché a bylo v diskuzi už zmíněno. Nelosovat spolužáky, ale až přinesené dárky

0 0
možnosti

Pro tetntokrát souhlas s autorkou. Povinné dávání dárků je zvrhlost. Co vím ze školy, kde to zavedli, tak tam se to minulo účinkem, když to část žáků stejně poměrně efektivně sabotovala dáváním bizarních „darů“, k nelibosti učitelů. Jinde to nepochybně přetrpí a tím to pro ně končí. K utužení kolektivu či budování přátelské atmosféry to příliš nepřispěje.

1 0
možnosti

Ne moc často něco komentuji, většinou si říkám, když s tím nesouhlasíš, tak to přejdi. Ale občas se objeví názor na který musím reagovat. To, že s článkem nebudu souhlasit bylo jasné již na začátku, kdy autorka napsala „za mě je to vrcholně neetické a v rozporu s morálkou“. No ona právě etika rovná se morálka. Je to to samé. Takže už zde jsem viděl, že paní nebude odbornice na morální věci.

Morálka je pravidlo chování, které většinová společnost akceptuje v daném místě a čase. A nevím nic o tom, že by měla společnost problém v tom, když někdo právě buduje v dětech hodnoty, které mají ve společnosti své místo a jsou i potřebné.

Podle mě se autorka zcela mýlí, když říká, že není potřeba utužovat kolektiv. Ba naopak je to žádoucí a potřebné, protože děti ve škole v tomto kolektivu tráví hodně hodin týdně. A je pravdou, že kolektiv je náhodný, ale tak to je většinou. I rodinu si nevybíráte, pracovní kolektiv, třídní kolektiv, většinou si můžeme vybrat jen přátelé. Takže umět pracovat v kolektivu, žít v něm, hledat cesty a utvářet v něm vztahy je velmi důležité.

Spolupracovat bychom měli jen pokud je to v našem zájmu, toto je zcela ryze sobecký názor, který si jednoznačně zaslouží nesouhlas. Žijete ve společnosti a v té by jste měla se naučit spolupracovat, je základní prvek, jak vlastně v té komunitě žít a říkat mám dělat, jen to, co mi prospívá není pravda. Měli bychom dělat i věci, ze kterých prospěch nemáme, ale pomohou někomu jinému, to z nás dělá lidi.

Je zcela přirozené, že nemáme všechny rády. Ale není v pořádku nenávidět. Nenávist lidskou mysl zatěžuje, člověk si ubližuje sám a kolikrát je to těžší pro toho dotyčného, než pro toho, kdo je nenáviděn. Nerozumím tomu, jak někdo může říci, že je nenávist v pořádku. Již v bibli se psalo, miluj bližního svého. Pokud někoho nenávidím, tak to je moje vizitka a známka, protože ten druhý ke mně takový pocit nemusí mít, proto bych se měl naučit tuto negativní stránku lidské povahy ovládat.

A jak je to s láskou. Autorka tu mluví o

1 4
možnosti

A jak je to s láskou. Autorka tu mluví o lásce jako o emocích mezi dvěma lidmi. Ale lásku bychom mohli vidět i jako most mezi lidmi, jako hodnotu, která nám ukazuje, co je dobré mezi lidmi. A potom si projevovat dobro je přeci fajn.

Vynucený dar. Co kouknout na to takhle „Vím Pepo, že nemáš rád Karla, ale tím, že mu dáš dar, tak překonáš sám sebe, naučíš se nové věci, a to odpouštět“. Samozřejmě, že dar by měl být dobrovolný, proto je to dar. Ale v kontextu toho, že si děti losují, tak bych to nenazval darem, ale prostředkem ke zlepšování mezilidských vztahů.

A co, když si dítě vylosuje někoho, kdo ho šikanuje. No vida a to je příležitost. Příležitost k tomu dát agresorovi najevo, že na té druhé straně je dobrý člověk, člověk který umí odpouštět, člověk který má v sobě hodnoty lidství a spravedlnosti. Já mu tím darem mohu říci, hele Karle tvé chování není fér, není dobré a zkus nad tím se zamyslet.

Zdanění rodičů? Určitě to nemyslíte vážně, že je to takový vánoční vtip. Nikdy přeci neříká, že se má něco kupovat. Víte to je představa dnešních lidí, že dar je materiálno. Ale pořád platí, že ručně vyrobený dar, byť bez velké hodnoty má tu největší hodnotu, protože do něj můžu vtělit sám sebe. Myslíte si, že takový hezký dopis s třeba jablkem by nemohl mít velkou hodnotu?

Myslím si, že tento názor, který autorka zaujala je plný nepochopený, nenávisti ke společnosti a nepochopení základu fungování kolektivů. Z mého pohledu jde o to se naučit žít v kolektivu, umět se překonávat a třeba udělat i radost někomu, komu bych jinak radost neudělal. Je to prostě výzva k tomu, být lepším člověkem.

2 3
možnosti

To, že se někteří jedinci v kolektivu nenávidí, rozhodně není v pořádku. V důsledku toto je právě jedna z hlavních příčin šikany ve školách. Ona totiž mnohem horší než šikana fyzická je ta duševní, kdy kolektiv dává jedinci najevo, jak ho nesnáší, nebo ho úplně ignoruje. Naopak by se měla podporovat respekt a tolerance k odlišnosti.

Jinak povinné dávání dárků je samozřejmě špatně jako většina toho, co je povinně. Ale z textu mám dojem, že si autorka myslí, že by právě ten šíkanovatel byl ten nenáviděný, kterému nikdo žádný dárek vybírat nechce. Opak je pravdou. Na "volném trhu dárků" by ten šikanovatel dostal nejvíc dárků, protože s ním chce být každý zadobře. Naopak šikanovaný by nedostal nic, protože přece každý má právo ho nenávidět.

0 0
možnosti

Děti se navzájem nenávidí stejně často jako dospělí, je to součást každého kolektivu. Jen se jejich vzájemné vztahy vyvíjí rychleji. Navíc šikanovatel nebývá zpravidla jeden centrální, který šikanuje všechny ostatní, spíš jde o skupiny šikanující jednotlivce.

1 0
možnosti

Zaráží mě, kolik "osob" (nebudu tomu říkat diskutér) paní autorka tím článkem potrefila. A ještě se dotyční ani neodváží napsat svůj názor na téma (ne, že by nějaký měli) a raději ventilují své primitivní hospodské emoce vůči autorce.

A přihlásí se mi sami, sledujte.

2 0
možnosti

Tento americký zlozvyk pořádat různé párty-narozeninové či sváteční- jen prohlubuje třídní rozdělení dětí v kolektivu , ne každá rodina je na tom finančně tak aby mohla kupovat drahé dárky a když je laciný tak je dítě odsuzováno .

Pokud chci někoho obdarovat k narozeninám je to jen na daném jednotlivci a nikoli na povinnosti.

5 0
možnosti

V obou třídních kolektivech, kam chodí moje děti, je striktně nastavená finanční hranice tak, aby se darovaly opravdu jen drobnosti.

1 0
možnosti

Naprostý souhlas. To co tady ta progresivistická levice falešného altruismu hrne všem do hlav je trestuhodné zlo, které se solidaritou opravdu nemá co společného.

8 0
možnosti

Na střední školu je to moc brzy, ale v divadle jsme si dávali dárečky s losem docela rádi. To člověk prošmejdil byt a zjistil, kolik knížek už četl a nechce je mít doma, že na CD už prostě nemá čas a vzpomněl si na divadlo Járy Cimrmana: Je zakázáno cokoliv s sebou brát do hrobu. Podstatnou část knihovny jsem už odnosil do darovacích knižních skříněk, žádná z nich se tam dlouho neudržela. Pak jsem tam začal nosit i staré časopisy a jen se po nich zaprášilo. Ale v divadlech byly většinou lepší vztahy, než na střední škole. To tak přijde za kolegou nová kolegyně, obejme jej a políbí jej a řekne: však stejně spolu budeme roky hrát, tak se musíme osahat.

1 0
možnosti

J96a72n 83H70a41r22c54u21b62a

18. 12. 2023 15:24

V mojí bývalé třídě (páťáci) jsem nechtěl losovat jména mimo jiné i z některých důvodů, které zde padly. Chtěl jsem ale přesto, aby dárečky byly, tak kluci připravovali dárky pro kluky a holky pro holky. Dárečky si následně náhodně losovali. Kdo se nechtěl zúčastnit, dáreček nepřinesl a ani si žádný neodnesl.

3 0
možnosti

To je fajn, ale nás bylo kluků jen 15 a holek 21.....

0 1
možnosti
  • Počet článků 685
  • Celková karma 43,37
  • Průměrná čtenost 20184x
Markéta Šichtařová,

ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,

spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.

V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.

Seznam rubrik

Oblíbené články