Rovnostářtví bez příčiny...jak píšete asi není v pořádku,ale to,že má jeden člověk plat vyšší než druhý při stejné náplni a výkonnosti je jistě špatné a pokud si plat nesdělíte...nezjistíte.Ano,zaměstnavateli to vyhovuje...šetří,ale zaměstnanec strádá.K věci druhé...je jedno,jestli na stejném místě pracuje žena či muž,pokud mají stenou výkonnost-zaslouží stejný plat,na to nemusím být feminista.

Fakt ses někdy někde setkal s tím, že by dva lidi měli stejnou výkonnost, stejné schopnosti, byli stejně loajální k firmě? Ty si fakt asi žiješ v nějaké svém vysněném světě a realita tě úplně míjí.

Situace, kdy někdo třetí vstupuje do vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a říká zaměstnavateli jak by měl (ovšem ze svých peněz) platit zaměstnance, je zkrátka zhovadilost. Bohužel právě to dělají často odbory. I proto je považuji za parazity a přežitek. Práva zaměstnanců jsou daná Zákoníkem práce (mimochodem velmi vstřícným k zaměstnancům) a pokud jsou porušována, může se zaměstnanec obráti na soud. Pokud je v právu, spor vyhraje. Pokud v právu není, nepomůžou mu ani odboroví funcionáři. A otázka mezd by měla být v soukromých společnostech výhradně věcí smluvní dohody obou stran, tedy zaměstnance a zaměstnavatele. Je to otázka nabídky a poptávky. Žádný příčetný zaměstnavatel nebude špatně platit ty, kteří mu vytváří zisk. Byl by sám proti sobě. A pokud by se takový objevil, může o zaměstnance snadno přijít. Zvlášť v dnešní době, kdy je obrovská poptávka po pracovní síle, která alespoň něco umí.

Vcelku souhlas, až na odstavec:

"Představa, že ženy jsou záměrně diskriminovány, že muži ve vedoucích pozicích je schválně nezaměstnávají, nebo jim schválně platí za stejný výkon míň peněz, je neuvěřitelně naivní. Ukažte mi jediného majitele jediné firmy, který jen kvůli svému domnělému machismu a opovrhování ženami raději zaměstná za víc peněz méně schopného muže, a tím se připraví o nejlepší možné fungování svého byznysu!"

Tady jste zcela opomenula jeden z hlavních důvodů, proč podnikatelé mají někdy problém zaměstnat ženy na vysokých postech - totiž, že ne každá je i přes své nesporné schopnosti ochotna odevzdat firmě vše na úkor rodiny. Muži jsou v tomto rozhodně vůči firmě vstřícnější.

To jste ovšem jinými slovy napsal totéž, co je napsané v tom odstavci, se kterým údajně nesouhlasíte. Pokud totiž ty "nesporné schopnosti" neodevzdá firmě, pak je to z pohledu firmy totéž, jako když je vůbec nemá, tj. opět platí to, co napsala paní Šichtařová.

bohužel, současný feminismus třetí vlny, přicházející k nám z anglosféry, považuje za znak zdravého sebevědomí žalobu na každého, o kom je možno se domnívat, že ženě křivdí či ubližuje či ji nějak nedoceňuje.

pokud šéf dokáže zdůvodnit proč má někdo vyšší plat než kolega tak pro něj transparentnost mezd není problém-naopak to může být pro ty méně placené motivací k tomu, aby se zlepšili-pokud šéf neumí přesně definovat za co ten vyšší plat je tak vzniká podezření, že finance rozděluje podle sympatií-kolik lidí zaměstnává příbuzné a mají lepší plat než ostatní, ačkoliv nejsou pro firmu žádným přínosem

Jenomže problém je v tom, že ten s menším platem často argumenty neuzná a myslí si, že právě on je nejlepší a měl by být lépe placený.

No, přece se uvažuje, že lidé budou místo dávek dostávat určité příjmy, všichni podle nějakého zákona, nikoliv podle zásluh o společnost.

komunismus se to jmenuje

Po přečtení tohoto článku mě napadá, že to stejné panuje obecně ve společnosti. Bez ohledu jako je kdo schopný (a jaké má štěstí, protože náhoda hraje obrovskou roli), se všichni dožadují příjmu jako ti druzí.

Nikoho neštve jeho vlastní bída, ale to, že se má někdo lépe.

A pak ještě úžasné tvrzení: Všichni máme stejné žaludky.

Mně připadá článek dost naivní.

Zejména dnes v době internetu není problém si zjistit, jestli můj plat na dané pozici je nadprůměrný, průměrný nebo podprůměrný. A podle toho se zachovat.

Tudíž nějaké tajení platů je úplně k ničemu, pouze naznačuje, že zaměstnavatel se nejspíš bojí zveřejnění výše těch platů, protože by vyšlo najevo, že například za nadprůměrnou práci dává podprůměrný plat.

A co se týká platů kolegů, pokud zaměstnanci spolu komunikují, tak se časem a postupem náhod stejně každý doví, kolik bere jeho kolega. A může to být pro firmu zrovna ten nejméně výhodnější čas, kdy zaměstnanec začne dělat problémy nebo dokonce zamíří ven z firmy. Je tak mnohem lepší, když zaměstnanci firmy firmy své platy už od začátku znají. Protože na základě výše platů mohou mezi sebou doorganizovávat konkrétní detailní rozdělení své práce. Protože se pak nestává, že hůř placený zaměstnanec vede tu práci, třeba obchodní schůzku, zatímco lépe placený zaměstnanec se třeba jen veze a přicmrnduje.

Pane Polášku, extrémní míru naivity tu ukazujete spíš Vy.

Nevím, kde i "v době internetu" chcete zjistit, zda je váš plat na dané pozici nadprůměrný, nebo podprůměrný. I u naprosto identické pozice se může plat lišit podle toho, kde ta firma sídlí, anebo naopak i ve stejném místě se může lišit u různých firem. Tak to prostě je a je to dobře. Pokud na to máte schopnosti, můžete si přeci vybírat, kde chcete pracovat.

Žádný zaměstnavatel se zveřejnění platů nebojí. Podívejte se na nabídky práce. Tam vždy najdete aspoň rozpětí, kolik za danou pozici nabízí. A když ne tam, pak v rámci přijímacího pohovoru určitě ano.

Vy si myslíte, že na základě vzájemné znalosti svých platů dokážou lépe spolupracovat? Klobouk dolů a brzké uzdravení!

To co by každý zaměstnanec měl znát a firmy by měly dělat, je motivační systém. Každý by měl vědět, kolik si rámcově může vydělat a jakých odměn může dosáhnout (za to, že splní, nebo přeplní to, co měl udělat). Dobré firmy to dělají. A dobří a schopní zaměstnanci v dobrých firmách toho využívají a jsou spokojeni.

Hezký článek. Z autorčiných kritérií ze spodních odstavců, kde rozebírá, jestli je feministka nebo antifeministka, bych udělal závěr, že je antifeministka. Požádat o lepší plat nebo dát výpověď tam, kde nejsem spokojen, není žádným ukazatelem ideologie feminismu, ale zdravého sebevědomí, které mají úspěšní a pracovití lidé nehledě na pohlaví. Současný feminismus je bojem za ještě větší výhody žen, maskovaný domnělou touhou po rovnoprávnosti za situace, kdy ženy v mnohém už dávno zvýhodněny jsou (například přístup k vlastním dětem po rozvodu). Proto k současnému feminismu inklinují lenivější a méně schopnější ženy, u nás například Věra Jourová nebo Michaela Marksová, protože jim umožňuje díky pohlaví dostat se vysokých funkcí bez soutěže a poměřování schopností. Autorku blogu oceňuji nejen za zdravé názory, ale zejména za to, že se v životě vypracovala sama a bez pomoci svého pohlaví.

No právě o samostatnosti vypracování se bez podpory podvazků lze úspěšně pochybovat. Asi neumíte číst.

Nazdar, reaguji na vaši tisícikorunu, to samé si vzpomínám kvůli 30 Kč v době, kdy platy byly 2-4 tisíce.