Myslím, že toto ze své pozice nedokážete posoudit. Moje zkušenost je bohužel taková, že vztah k synovi, který byl na den po porodu odebrán na pozorování není tak blízký, jako k synovi, kterého jsme od staré zkušené sestřičky dostali ihned do náručí. I díky této zkušenost se domnívám, že z obou stran vzniká silné přirozené pouto právě v prvních hodinách po porodu a je chybou dopustit odloučení matky, případně i otce v tomto období.

Patří za nejbodovanější příspěvek pana Hrubého..

Psal se rok 1993. Tehdejší ministr financí Václav Klaus – nynější prezident republiky (neblahé paměti) přišel na „geniální“ nápad. 

Dlouho mu ležel v žaludku fakt, že existoval důchodový fond v celkové výši přes 330 miliard korun – tedy fond pro důchody lidí, kteří celý život pracovali a poctivě si tyto peníze ve státní kase nastřádali, aby na stará kolena měli z čeho žít. 

To bychom neznali Klause, kdybychom si mysleli, že to nechá jen tak být. Kdepak! 

Klaus tento důchodový fond zrušil spojením se státním rozpočem.        Peníze pro důchodce naráz – jako mávnutím kouzelným proutkem zmizely… A cesta k jejich vytunelování byla otevřena… Už tu byla rezerva pro různé pokoutníky-lobisty, hochštaplery, tuneláře, tedy budoucí miliardáře tuzemské i zahraniční provenience! (A také pro „nepřizpůsobivé…“)

Lžete naprosto nehorázně. Za komunistů žádný důchodový fond neexistoval a důchody byly plně hrazeny ze státního rozpočtu.

I když rodiče své děti dobře vychovají a vdělají tak, aby dost vydělávaly a mohly se o ně ve stáří postarat, tak stát jim to znemožní. Na jejich dospělé děti totiž navalí takové daně a povinné pojištění, tedy povinné starání se o jiné rodiče, že už jim nezbydou prostředky starat se vedle toho i o svoje rodiče. (a svoji hypotéku a svoje děti, tedy vnoučata)Takové sdílení dětí, tak proč se starat o vlastní? Notabene dobře?

Jediná část důchodové reformy, která to mohla částečně narovnat, tj diskutované přesměrování 2% ze svého povinného pojištění (sociální daně) přímo rodičům bylo odmítnuto už v zárodku. Asi to zaniklo v řevu lobování bank za 3% do fondů.

Problem je, ze v drtive vetsine se mnozi ti mene kvalitni jedinci a ti kvalitnejsi mit deti odkladaji / nechteji / nemuzou. A tenhle problem nema zadne humani reseni. Bohuzel.

Problém je, že v drtivé většině tomu tak bylo vždy. Bohužel.

Dnes narozené čeká 2 bilionový veřejný dluh, jistota, že po roce 2040 státní důchodový systém nebude existovat, jedny z nejvyšších odvodů na nedobrovolné sociální pojištění, asi i rovná DPH někde kolem 30% a Šichtařová řeší dudlíky. S naší zemi je definitivní Amen.

Dudlíkem to začíná a závislostí na státu, který všechny peníze prohospodařil a přesto dál slibuje vzdušné zámky, to končí.. pokud se totiž o sebe neumí navzájem postarat nejbližší, vždycky to skončí s nataženou dlaní ke státu, kterému je to celkem putna. Paní Šichtařová se snaží naznačit - a to co kolem sebe dnes můžeme sledovat jí dává za pravdu - je, že nezájem dětí o rodiče tkví v nezájmu rodičů o děti, ať už z důvodu že nemohou (finanční problémy, hypotéka, časově náročná práce, zařazení do pracovního procesu co nejdříve po porodu apod..) nebo nechtějí (mýtus kariéry, mýtus svobody a nezávislosti mládí).. Prakticky nikdy v minulosti, než začal se sociálním inženýrstvím stát, se vláda nestarala o své důchodce. Nyní je to ale jeden z hlavních pilířů, když se populisticky potřebují nahnat hlasy k volbám a slibuje se něco, co nelze splnit..

Důchod nahradil starání se potomků o rodiče. ... Rodiče s důchodem, si tu péči mohou koupit i jinde.

V prvních desetiletích po zavedení důchodů, důchodci byli schopni podporovat své děti (sami nic nepotřebovali).

Pak však mnozí pochopili, že bez dětí, do kterých by navím v produktivním věku museli investovat (odhaduje se to dnes cca na milion na každé dítě) se budou mít v důchodu lépe ... a proto přestali děti mít.

Ano, stát tomu svými politikami velmi a velmi důrazně napomáhá.

politici totiž potřebují přemíru závislých osob na státu, jak jinak by získali hlasy ve volbách, kdyby politiky nikdo nepotřeboval..

On ten sociálismus měl jednu výhodu. Soudruzi neměli důvod předpokládat, že je někdo každých pět let vykopne, takže měli důvod plánovat a v rámci možností se skutečně chovat tak, aby to tu vše dlouhodobě fungovalo, včetně důchodů a rodin s dětmi. Dělali to i pro sebe. K tomu měli k dispozici téměř 100% zaměstnanost. Velkou nevýhodou pak bylo, že neměli na pracující dostatečný bič ani cukr, aby je donutili za pár Kč a ve strachu z propuštění se dřít do šesti odpoledne, bez ohledu na nemoc, děti a pod. Jejich produktivita pak byla logicky menší než západu a na to dojeli.

Dnešní politici vědí, že nejpozději za pět let, ale spíš dřív, je od koryta někdo vyhodí a podle toho se chovají. Je jim logicky úplně, ale úpně jedno, co tu bude po těch pěti letch, protože od koryta poletí tak jako tak. I kdyby se chovali jako svatoušci a udělali milion rozhodnutí prospěšných pro budoucnost této země, tak je stejně voliči s IQ90 koncem volebního období vykopnou.

Výsledkem nemůže být nic jiného, než to, co tu je. Život ze dne na den, urvi co můžeš, absolutně žádné směřování a seriózní dlouhodobé plánování. Jen jako stát plaveme s proudem. V tomto prostředí je opravdu velmi těžké mít rodinu a děti. Pro některé lidi už je to prakticky ekonomicky tak neúnosné, že děti mít nemohou. Jak chtěně i nechtěně bezdětných přibývá, v médiích i ve společnosti začíná sílit názor, že mít protivné, uřvané, zavazející, drahé děti je vlastně pitomost. Stačí se podívat na zdejší diskuze, kde už pomalu ale jistě převažují lidé, kteří by nejraději zakázali dětem vstup do tramvaje, vlaku, obchodu, letadla, restaurace..

O mnoho lepší není to, kam tento typ "demokracie" dlouhodobě směřuje, jak to můžeme asi nejlépe sledovat v USA, ale i v západní Evropě, no a konec konců nyní už i u nás. Postupně klesá vliv volených politiků a moc přebírají nejsilnější ekonomicko-mocenské skupiny, které vládnou pouze ve svém zájmu specifickou formou totality za stálé masáže "Držte hubu, toto je ten nejlepší systém!".

Se divíte, že by někteří včetně mne zakázali dětem vstup všude. Ale porovnejte chování dětí dřív a dnešní osobnosti. Kdyby byly vychované a nepředpokládaly, že je každý na jejich ječení zvědavý, asi by takový odpor proti nim nebyl.

Dobré, jako vždy

Poláci se divili před pár lety. Slováci se diví nyní. A čemu? Výšce důchodů vyplácených z 2. pilíře. Slovenské fondy mají pádný argument - současné důchody dostávají ti, kteří si spořili relativně krátkou dobu - 10 let. To je samozřejmě pravda. Další věc ale je, že fond musí při výpočtu důchodu počítat s určitou "vatou". Vypočte radši trochu nižší důchod, protože teprve budoucnost ukáže, zda současní důchodci na tom nejsou zdravotně lépe než předchozí generace a nebudou se dožívat vyššího věku.

S 2. pilířem je to podle mě trochu podobné hře typu "letadlo" - na začátku má hra jen pár účastníků. S tím jak se postupně zapojuje více a více lidí, hra začíná vypadat velice lákavě - opravdu to funguje a účastníci získávají vysoké zisky. Jenže hra typu letadlo skončí tehdy, když se do ní zapojí všichni - pak už nelze "vydělávat".

Stejné je to s penzijními fondy - když se zapojí všichni, stane se z toho v podstatě průběžný systém - akorát dražší. Perpetuum mobile neexistuje ani v ekonomii - produktivní generace vždy "živí" ty neproduktivní - děti a důchodce (tedy generaci svých rodičů nebo prarodičů).

S důchodovými reformami se začalo z jednoduchého důvodu - zapracovala lobby penzijních fondů. Všechny "reformy", které proběhly v Maďarsku, Polsku, Slovensku i u nás, byly založené na tom, že se část peněz, které směřovaly na vyplácení důchodů přesměřovaly do soukromých penzijních fondů. Byl to celkem dobrý generátor státního dluhu: stát přišel o část příjmů, tyto peníze se totiž přesunuly do penzijních fondů. Stát si je tedy od fondů půjčil. Jediný rozdíl oproti průběžnému systému je v novém mezičlánku (penzijním fondu), který nepřináší nic, jen zvýšené náklady.