Ministryně sociálních věcí živnostníky nesociálně škube

Ministryně Marksová je komička! Smíchy jsem se až za břicho popadala, když mi jeden živnostník-zelinář ukázal dopis, který od ní dostal.  Nebyl sám. Spolu s ním dopis v těchto dnech dostává dalších asi 600 tisíc lidí.

Ministryně v dopisu apeluje na živnostníky, aby si prý dobrovolně, sami od sebe, zvýšili svůj daňový základ a s ním i zálohy na důchodové pojištění do prvního, tedy průběžného pilíře. Že prý v opačném případě by dnešní živnostníci, kteří si mnohdy odvádějí naprosté zákonné minimum, „mohli mít v důchodu problémy.

Předpokládám, že na tenhle vtip ministryni Marksové neskočí ani osoba ducha mdlejšího. Protože lepší návod na to, jak se dobrovolně nechat státem okrást, jsem asi ještě neslyšela. A za slovem „okrást“ si stojím, byť ani trochu nepodezírám současnou vládu, že by to měla v úmyslu. Ovšem historický příklad nám vysvětlí, jak to v dějinách s těmi krádežemi bývá.

Když před několika lety vláda uvažovala o zavedení povinného druhého důchodového pilíře, byla jsem s manželem Pikorou jedna z prvních, kteří proti tomu hlasitě protestovali. Řada lidí to nepochopila a označila nás za levičáky nejhrubšího zrna. Měli dojem, že spořit si povinně na důchod ve druhém pilíři je přeci „správně pravicové“. Tihle kritici ale vůbec nepochopili, že my jsme tehdy druhý důchodový pilíř napadali nikoliv zleva, ale naopak zprava – varovali jsme, že vládě není možno věřit, že pilíř znovu nezruší, že peníze v něm nashromážděné nezestátní, že penzijní fondy nebudou prodělávat. Jak to dopadlo, všichni víme. 2. pilíř sice naštěstí nakonec nebyl zaveden jako povinný, všechno, před čím jsme varovali, se ale vyplnilo: Důchodové fondy v průměru loni vygenerovaly svým ovečkám ztrátu – ve fondech je méně, než do nich lidé vložili. Druhý pilíř, který byl zaveden na dlouhá desetiletí, nepřežil ani jednu vládu a byl zase zrušen. A peníze ve fondech u nás sice zestátněny nebyly, ale v jiných zemích ano (svého druhu o zestátnění se vlastně jednalo v Řecku).

Z tohoto příkladu je dobře vidět, že státu věřit nelze. I kdyby nakrásně jedna vláda teoreticky měla dobré úmysly, ta příští je už mít nemusí. Takže i kdyby to ministryně Marksová myslela z čirého altruismu tak, že jí leží na srdci blaho budoucích důchodců a snažila se jim dobře poradit, aby vyššími dnešními odvody navýšili svůj pozdější důchod, bylo by čiré bláznovství ji poslechnout. Vzhledem k tomu, že svět se nejprve zbláznil do druhého pilíře, ale pak v mnoha zemích přišli na to, že je to slepá vývojová větev, a zase se mnohem víc začali zaměřovat na průběžný systém, dá se čekat, že průběžný systém čeká v budoucnu řada změn. Asi nás dříve či později čeká zvýšení věku pro odchod do důchodu, zvýšení povinných odvodů a také snížení důchodů. A já osobně si troufám odhadnout, že vývoj nezadržitelně směřuje k tomu, aby ode dneška za třicet let byl lidem vyplácen rovný důchod. Zkrátka všem stejně bez ohledu na zásluhy. Podobně, jako je dnes garantováno životní minimum. Takže kdo by si dnes v dobré víře, že jednou dostane z průběžného systému víc, navýšil své odvody, nejspíš za pár desítek let dostane úplně stejný (a mizerně nízký) důchod jako ten, kdo dnes ministryni neskočil na špek.

Mimochodem, umíte si představit, že by dnes vláda prohlásila: „Všem těm, kteří v roce 1985 měli vysoký plat, dnes přidáme na důchodech, protože je to spravedlivé?“ Divná představa, že? Zrovna tak divná se nám za třicet let bude zdát představa, že by vláda chtěla zvýšit důchod sedmdesátníkům, kteří dnes naivně vyslyšeli paní Marksovou a dobrovolně platili státu víc, než museli…

A to ani nemluvím o tom, jak moc by si lidé dobrovolným navýšením odvodů polepšili i za předpokladu, že by se systém nezměnil. Je tu totiž jeden zásadní logický nesmysl: Víme už, že fondy v průměru loni peníze znehodnocovaly. Není divu – finanční svět je všechno, jen ne v normálním stavu: úrokové sazby jsou prakticky nulové (jinde ve světě záporné), některé dluhopisy nesou záporný (!) výnos a akcie, do kterých mohou fondy investovat třeba na Slovensku, od začátku roku střemhlav propadají. Například 600 nejlikvidnějších evropských akcií pokleslo od začátku roku už o neuvěřitelných 24 %! A to mají ještě fondy tu výhodu, že mohou investovat získané peníze na dlouhou dobu. A dlouhodobá investice je téměř vždy výnosnější než krátkodobá. Jak by tedy asi mohl peníze „zhodnotit“ průběžný systém založený na principu dnes vybrat peníze, zítra je rozdat? Jinými slovy – když si peníze nechám a budu je investovat sama, mám z definice vždy větší šanci mít z nich víc, než kdybych je teď nasypala do průběžného systému, který peníze nezhodnocuje vůbec.

To mám mnohem lepší nápad, co se svými penězi udělat, než je teď zbytečně nacpat státu. Stejnou částku, jakou by si paní Marksová představovala, že by živnostníci měli každý měsíc poslat státu navíc, by si mohli dát stranou. A spořit si na důchod sami. Spořit si do něčeho, co je víceméně skoro nezávislé na (z)vůli státu: do zlata, do hypoték a bytů, do polí… do čehokoliv, co v důchodu budu moct zase prodat a co mi v důchodu přilepší. Ale co mi současně příští zase vláda nevezme.