Jak čeští politici poníženě uspokojují ego německého vůdce
Vzpomínáte si na dnes již legendární vysvětlování političky Kateřiny Jacques, co to je biomasa? Několik týdnů se jím bavila celá země. Anebo na slavný výrok bývalého ministra Martina Kocourka o milionech „odkloněných“ před jeho vlastní manželkou? Či se vám snad víc do paměti zapsal „křišťálovější nejčistější“ původ peněz bývalého premiéra Stanislava Grose? Tak zpět, všechno je jinak, pro mě je aktuálně adeptem na vejšplecht roku číslo jedna email státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy poslaný dne 9. 2. 2015 na soukromý e-mail premiérovi Sobotkovi. Email, jehož obsah jsme já ani dalších zhruba deset milionů lidí v zemi neměli znát, jelikož soukromá pošta bývá nazývána soukromou právě proto, že je určena jen očím příjemce a odesílatele. Hackerský útok na premiérovu poštu tomu však chtěl jinak.
Na základě jistě odsouzeníhodného porušení zákona, neb hackerský útok za hranou zákona je, se tak do médií dostala řada pikantností, které jsou ovšem povětšinou právě jen pikantní a dál už nepříliš zajímavé – tedy až na několik výstavních kousků. Ty sice samy o sobě nejsou nijakým porušením práva, ale přesto jsou v jistém ohledu výživné. Jde právě o onu korespondenci se státním úředníkem pro evropské záležitosti, v níž krom jiného tento státní úředník s premiérem diskutují o tom, jakým způsobem se vlichotit německé kancléřce. Co říci jménem státu, aby se to Velké Angele Merkelové líbilo. Korespondence není o tom, jak hájit zájmy českého lidu; korespondence je o tom, jak poníženě uspokojit ego německého politického vůdce.
Jistě, můžete namítnout, že odpověď premiéra neznáme, tedy štvanice na premiéra by byla poněkud mimo mísu. Snad jen počítačová negramotnost osob ve vedení země spočívající v použití triviálního hesla mimo všechny zásady IT bezpečnosti, stejně jako použití soukromého emailu pro služební korespondenci vybízí k údivnému pozdvižení obočí. Ale popravdě: Nevyplývá z odtajněné korespondence ještě něco úplně jiného? Státní úředník nejednající ve prospěch státu, který jej platí, nýbrž ve prospěch politického vedení sousedního státu, by již dávno neměl být státním úředníkem. Přesné detaily odpovědi premiéra už ani znát nemusíme, aby bylo zřejmé, že něco páchne na skutečnosti, že stát dál platí z našich daní úředníka hájícího cizí ego, a to minimálně za tichého souhlasu premiéra.
Můžeme jít ještě dál. Vláda Petra Nečase padla z víceméně směšného důvodu: Na veřejnost se dostaly informace o vysoce postavené premiérově „asistentce“, která dle spekulací – soud to totiž zatím nepotvrdil – zneužívala svého postavení a která se ve státních prostorách oddávala s premiérem poněkud divočejším sexuálním hrátkám. Technicky vzato, krom značné bulvární záživnosti a podezření o jisté premiérově nesamostatnosti tato historka neobsahuje žádný trestný čin, žádné porušení zájmu země přímo ze strany premiéra. Na jeho pád však stačila.
Měl by tedy snad premiér odstoupit i dnes? Když neporušil žádný zákon? Je vůbec pro zemi taková nestabilita, kdy se vlády mění jak na běžícím pásu a neustále jsou vypisovány mimořádné volby, pro zemi dobrá? Myslím sice, že není, ale přesto dnes stojíme před „skandálem“. Vlastně nad tím rozum zůstává stát. Vynořuje se totiž otázka, o co to komu probůh jde?? Cožpak čeští politici a jejich úředníci snad mají v náplni práce zalíbit se cizím politikům? Cožpak z takového zalíbení se snad mají čeští politici a jejich úředníci nějaké osobní výhody? Jsou snad ze zahraničí placení? Nejsou. Tak proč…? Jistě se vyrojí řada teorií spiknutí, ale nevěřím jim – pro mě je odpověď na tyhle zdánlivě záhadné otázky zřejmá. Lidé reprezentující český stát nejspíš jen nemají tu sílu podívat se do očí cizí charismatické osobnosti a vyslovit nahlas věci, které tahle charismatická osobnost nechce slyšet. Nic víc, nic míň. Slaboch tváří v tvář silnému se tak obyčejně chová.
Průšvih nastává, když tahle osobní slabost přináší poškození těm, kdo své politiky zvolili. Z odtajněné korespondence totiž mezi řádky vyplynula ještě jedna informace. Česká vláda, zejména její ministři za ČSSD, opakovaně tvrdila, že prý udělá vše pro to, aby Česká republika nebyla přehlasována na jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie ohledně kvót pro imigranty. Tolik mediální obraz. Jenomže nyní se začíná vynořovat zcela jiný obrázek. Česká vláda zřejmě věděla, že bude přehlasována, dopředu s tím počítala a byla s tím smířena. Odmítala jít do sporu se zbytkem EU, a to přesto, že možnost zabránit kvótám existovala. Tato možnost je skryta v jednom odstavci Lisabonské smlouvy. Sama právník nejsem, nicméně dle tvrzení znalců mezinárodního práva článek 3 Protokolu č. 36 Lisabonské smlouvy umožňuje členským zemím vyžádat si až do konce března 2017 hlasování takzvaně "postaru“, při němž hlas České republiky by byl v otázce kvót nepřehlasovatelný. Tedy kdybychom jako země skutečně kvóty nechtěli, mohli jsme jim zabránit. My jsme ale kvóty chtěli – přesněji řečeno naše politická reprezentace je chtěla – a vědomě jim nezabránila, ačkoliv veřejně tvrdila pravý opak.
Naprosto logická námitka samozřejmě může znít, že zastupitelskou, nikoliv přímou, demokracii máme od toho, aby politici některé zejména expertní problémy rozhodovali sami, aniž by se tázali při každém svém rozhodnutí na hlas lidu. Od toho si je lidé volí, aby politici lid mohli podle své nejlepší vůle zastupovat. Můžeme dokonce namítnout, že řádně zvolení politici se mohli domnívat, že pro lid je vzhledem k jakýmsi mezinárodním souvislostem nejvýhodnější kvóty přijmout. A bla bla bla. A vlastně by to i – opět technicky vzato – mohlo být neprůstřelné. Jenomže má to jeden lidský háček. Když už se politik jednou domnívá, že pro lid je nejlepší z takového a makového důvodu přijímat imigranty, ačkoliv většina lidu si to nemyslí, zdá se jaksi logické, aby své rozhodnutí vyslovil nahlas. Jako to statně činí Angela Merkelová, která říká svůj názor, s nímž já sice nesouhlasím, s nímž nesouhlasí valná část Němců – ale říká ho otevřeně. A proto stále má jisté, i když kontroverzní, charisma. A o tom celá ta legrace s hacknutou premiérskou poštou je.
Zákon porušen nebyl, za počítačovou negramotnost nikoho stíhat nelze. A přece se dá něco vyvodit. Čeští politici pravdu říct neumí. Lidem, kteří je zvolili, se bojí tváří v tvář skládat účty. Chybí jim nejen charisma, ale i kule.
Markéta Šichtařová
Digitální měna centrálních bank se stala realitou
V poslední době se vyrojila řada více či méně přesných či zmatených zpráv o tom, jak digitální měny centrálních bank (CBDC) začínají být uplatňovány na mezinárodním poli. To chci uvést na pravou míru.
Markéta Šichtařová
Cesta do pekla aneb zvažuje se nová daň
Nepřestává mě fascinovat, s jakým nadšením lidé volají po nových daních, aniž by si uvědomili, že napříště mohou být na řadě. Okřídlené „nesuď a nebudeš souzen“ bych parafrázovala jako „nevolej po vyšších daních a nebudeš zdaněn.“
Markéta Šichtařová
Z tohoto důvodu energie zůstanou drahé
Symbolem zeleného tažení Evropy je koncept emisních povolenek. Nebo jinak řečeno: Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem EU pro pokus o snížení emisí skleníkových plynů.
Markéta Šichtařová
Návod na opravu naší ekonomiky
Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.
Markéta Šichtařová
Co se to děje s úroky?!
Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.
Markéta Šichtařová
Čelíme statistickému zkreslení
Počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v takzvaném třetím pilíři penzijního systému, v roce 2023 klesl o 173.000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik ministerstva financí.
Markéta Šichtařová
A je to tu znovu, banky mají problémy
Akciové indexy se drží na dohled rekordních maxim. Což je synonymem pro fakt, že investoři mají nasazeny růžové brýle. Je tu totiž hned několik zdrojů rizik.
Markéta Šichtařová
Hospodářský růst jde do kopru
Jako spíš „optimistická“ zpráva bylo tiskovými agenturami prezentováno oznámení, že Škoda Auto začne v Indii vyrábět malé sportovně-užitkové vozidlo SUV s délkou do čtyř metrů,
Markéta Šichtařová
Držím pěsti zemědělcům
Taky jste slyšeli tu řečnickou otázku, o co prý vlastně zemědělcům jde, když zisky mají pořád dobré?
Markéta Šichtařová
Ohrožení suverenity?
Doba covidová byla obrovským fenoménem a pokusnou laboratoří, jakou jsme si do té doby neuměli představit.
Markéta Šichtařová
Česká kritéria pro přijetí eura
V poslední době více než kdykoli dříve slýcháme od vládních představitelů volání po zahájení procesu k přijetí eura.
Markéta Šichtařová
Kvóty na ženy: Mentalita oběti
Český mediální prostor notně rozvířil nový vládní návrh o minimálním povinném zastoupení žen v radách evropských společností kótovaných na burzách v členských státech.
Markéta Šichtařová
Politický proces
Ačkoliv se o tom v českých médiích příliš neinformuje, na finančních trzích hrozí vzplanout nezvyklý typ požáru. A roznětkou by se mohla stát země, kde by to málokdo čekal. Že nejde o legraci, je vidět už nyní z opatrného chování
Markéta Šichtařová
Ptát se nebudu, nechci problémy
Léto 2018 - Venku svítí slunce. Ještě sedím v práci. Máme toho teď až nad hlavu, prý konjunktura. Tak aspoň máme pěkné prémie. Těším se na dovolenou, zase letím na Madeiru. Loni to bylo super, tak snad to bude stejné.
Markéta Šichtařová
Lekce základů ekonomie pro ministry
Dneska si dáme takové malé základy ekonomie, aneb lekci pro ministerstvo financí. Povíme si, jak působí zvyšování daní. Pokud vaše radary zaznamenaly podezření na jízlivost, jsou správně nastavené. Poslední čísla o daňovém výběru
Markéta Šichtařová
Když se spotřebitelé vzbouří k bojkotu
V demokracii vládnou volení zástupci, vzešlí ze svobodných voleb, kteří vytváří zákony prostřednictvím transparentního fóra z parlamentu.
Markéta Šichtařová
Je-libo moučného červa?
Od roku 2021 mapa chráněných území Natura 2000 v Nizozemsku vytyčuje oblasti chráněné před emisemi dusíku.
Markéta Šichtařová
Zbraně nezabíjejí
Čas od času se přihodí, že nějakému politikovi či politické straně klesnou v důsledku jejich neschopnosti preference, a tak zatouží pohonit si triko na nějakém staronovém recyklovaném tématu.
Markéta Šichtařová
Kdo je viníkem drahých potravin?
Před Vánocemi většina lidí má sklon ohlížet se, jaký byl rok předešlý a jaký bude ten budoucí. Aby ale rekapitulace byla komplexní, musíme zmínit nejen makroekonomické indikátory, ale i širší kontext.
Markéta Šichtařová
Povinné dárky ve školách jsou zlo
Nevinná dobrosrdečná iniciativa, nebo nebezpečný nemorální precedent? V základních a mnohdy i středních školách je touto dobou zvykem, že děti si musí losovat jména spolužáků, kterým povinně mají dát dárek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 43,39
- Průměrná čtenost 20213x
ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,
spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.
V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.