Zatím tu válku projíždíme
Má to ale háček – ti muslimové, kteří nejsou „dostatečně“ radikální, a že jich je dosud ještě většina, se takové nadvládě brání. A tak aby se záměr o vytvoření funkčního a většinou muslimů uznávaného chalífátu podařil, musí představitelé Islámského státu použít notoricky známý model, který znají všichni diktátoři od Hitlera, přes Stalina až po Kima, zrovna tak jako scénáristi filmu Vrtěti psem, nebo klasičtí autoři jako Orwell: Musí nejprve vytvořit imaginárního nepřítele. Proti takovému uměle vyrobenému nepříteli se obyvatelstvo semkne a ve své jednotě pak dobrovolně a rádo akceptuje silného vůdce – diktátora.
A přesně v této logice Islámský stát provokuje západ, předhazujeme mu rituální vraždy a píchá do vosího hnízda sérií teroristických útoků. Islámský stát totiž CHCE, aby západ udeřil. Aby – pokud možno – udeřil nikoliv proti představitelům Islámského státu, ale nejlépe proti islámu obecně, aby západ šikanoval pokud možno i nepraktikující, napůl sekulární muslimy žijící odjakživa v Evropě, jako třeba lid Bosny a Hercegoviny. Protože pokud západ na tuhle hru přistoupí, všichni muslimové (nejen v arabských zemích) získají dojem společného nepřítele. A jako k nejvyšší ochraňující autoritě se pak spontánně obrátí k Islámskému státu. Tohle pak bude jeho vítězství, o které šlo od počátku.
Ponechme teď stranou, do jaké míry se tohle zfanatizování muslimského obyvatelstva a vyrobení nepřítele již podařilo – jen ještě jednou shrňme: Islámskému státu jde o vnitřní rozložení ještě stále jakž takž fungujících arabských společností, aby se zbytky těchto společností mohly radikalizovat a vytvořit nový, extrémně totalitární stát. Jako záminka k tomu má posloužit uměle vyprovokovaný konflikt se západem.
Až potud to dává – nazíráno optikou stratégů Islámského státu – dokonalý smysl. Teď ovšem nastává ta část, která je s logikou víc na štíru. Totiž západ na tuhle hru nejen že přistoupil, ale co hůř, dokonce si dobrovolně necháváme vnitřně rozložit i společnost naši vlastní.
Mrkněte na titulky, které bylo možno vidět po svátku 17. listopadu v českých médiích: „Zeman překročil všechny meze, vytváří podhoubí pro fašizaci“. „Studenti ztratili svobodu“. „Snaha studentů jít na Albertov byla provokace“. „Nenávist k islámu se šíří bez reakce policie“. „Rozzuření demonstranti napadli kameramana“. „Kavárna je tady, skandovali odpůrci prezidenta“. A tak dál. To všechno jsou jen celkem namátkově a bez velkého výběru opsané titulky. Ale co to probůh má být?! Nenávist? Rozzuření? Provokace? To jsou slova, která jako by patřila o čtvrt století zpátky. Ne, já tu teď nechci soudit, která strana „má svou pravdu“, i já koneckonců mám „svůj názor“, já chci jen a jen ukázat, jak je naše společnost nebývale roztříštěná.
Slyšela jsem řadu lidí stěžovat si: „Každý rok jsem chodil o 17. listopadu do centra Prahy, bývala tam příjemně mírumilovná nálada. Ale tentokrát to byla samá bojovnost. Nevěděl jsem, kam se vrtnout. Tu demonstrace pro Zemana, támhle proti němu. Tu demonstrace pro imigranty, támhle proti nim. Bylo to frustrující.“ A já se ptám: není tohle právě v tuto chvíli extrémně nebezpečné? Nebezpečnější, než samotné teroristické útoky?
Přistupme na malou chvíli na tezi, že jsme skutečně ve válce. Ne ve válce proti islámu jako takovému, ale proti Islámskému státu. Sice to není válka s tanky a blokádou, ale válka kultur a propagandy to je. Koneckonců i francouzský prezident Hollande už mluvil o válce. A mnozí mluví dokonce o článku 5 Severoatlantické smlouvy (č. 66/1999 Sb.) – tedy o tom, že by v danou chvíli Francie mohla oficiálně požádat NATO o pomoc. To už na válku skutečně vypadá.
Jenomže války se vždy podařilo vyhrát těm, kdo se semkli a táhli za jeden provaz. Těm, kdo viděli před sebou jednoho společného nepřítele. To právě proto si Islámský stát snaží vytvořit ze západu nepřítele – aby mohl všechny muslimy přimět semknout se kolem chalífátu. Jak propaganda Islámského státu zdárně pokračuje, muslimové jsou proti vyrobenému nepříteli stále semknutější. Zato my se stále víc tváří v tvář hrozbě obracíme vnitřně proti sobě, česká společnost je stále roztříštěnější.
A to přitom na našem území prakticky o nic nejde! Mnohem většímu nebezpečí čelí Německo, Francie, Británie – a v těchto zemích také vnitřní pnutí mnohem víc sílí. Nemá tím náhodou islámský stát našlápnuto k vítězství?
Co z toho plyne? Pozor na ty, kteří si na hlasitém křiku a bezvládí právě teď přihřívají svou polívečku. Povětšinou sami o sobě ani nevědí, zda jsou vlastně pro sociální politiku takovou či makovou, pro daně takové či jiné, pro elektronickou evidenci tržeb nebo proti ní, nemají jiný program než křik – ale právě ti jsou potenciální zárodky diktátorů.
Pravda, pro politika je sakra důležité vědět, zda stojí vlevo či vpravo, zda je pro regulaci nebo pro svobodu, ale vědět to je jedno a teď se tím ohánět je druhé. Protože ve válce neplatí: jsem vlevo a proti nepříteli a ty jsi vpravo a proti nepříteli. Útok zvnějšku není dokonce ani o konzervatismu nebo liberalismu. Platí jen: jsme pro nepřítele nebo proti němu. Hlouposti můžeme řešit později.
Necháme-li se vnitřně rozložit těmi, kdo v současné vnější hrozbě vidí jen a pouze výtah k moci, projedeme to na celé čáře.
Markéta Šichtařová
Digitální měna centrálních bank se stala realitou
V poslední době se vyrojila řada více či méně přesných či zmatených zpráv o tom, jak digitální měny centrálních bank (CBDC) začínají být uplatňovány na mezinárodním poli. To chci uvést na pravou míru.
Markéta Šichtařová
Cesta do pekla aneb zvažuje se nová daň
Nepřestává mě fascinovat, s jakým nadšením lidé volají po nových daních, aniž by si uvědomili, že napříště mohou být na řadě. Okřídlené „nesuď a nebudeš souzen“ bych parafrázovala jako „nevolej po vyšších daních a nebudeš zdaněn.“
Markéta Šichtařová
Z tohoto důvodu energie zůstanou drahé
Symbolem zeleného tažení Evropy je koncept emisních povolenek. Nebo jinak řečeno: Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem EU pro pokus o snížení emisí skleníkových plynů.
Markéta Šichtařová
Návod na opravu naší ekonomiky
Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.
Markéta Šichtařová
Co se to děje s úroky?!
Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.
Markéta Šichtařová
Čelíme statistickému zkreslení
Počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v takzvaném třetím pilíři penzijního systému, v roce 2023 klesl o 173.000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik ministerstva financí.
Markéta Šichtařová
A je to tu znovu, banky mají problémy
Akciové indexy se drží na dohled rekordních maxim. Což je synonymem pro fakt, že investoři mají nasazeny růžové brýle. Je tu totiž hned několik zdrojů rizik.
Markéta Šichtařová
Hospodářský růst jde do kopru
Jako spíš „optimistická“ zpráva bylo tiskovými agenturami prezentováno oznámení, že Škoda Auto začne v Indii vyrábět malé sportovně-užitkové vozidlo SUV s délkou do čtyř metrů,
Markéta Šichtařová
Držím pěsti zemědělcům
Taky jste slyšeli tu řečnickou otázku, o co prý vlastně zemědělcům jde, když zisky mají pořád dobré?
Markéta Šichtařová
Ohrožení suverenity?
Doba covidová byla obrovským fenoménem a pokusnou laboratoří, jakou jsme si do té doby neuměli představit.
Markéta Šichtařová
Česká kritéria pro přijetí eura
V poslední době více než kdykoli dříve slýcháme od vládních představitelů volání po zahájení procesu k přijetí eura.
Markéta Šichtařová
Kvóty na ženy: Mentalita oběti
Český mediální prostor notně rozvířil nový vládní návrh o minimálním povinném zastoupení žen v radách evropských společností kótovaných na burzách v členských státech.
Markéta Šichtařová
Politický proces
Ačkoliv se o tom v českých médiích příliš neinformuje, na finančních trzích hrozí vzplanout nezvyklý typ požáru. A roznětkou by se mohla stát země, kde by to málokdo čekal. Že nejde o legraci, je vidět už nyní z opatrného chování
Markéta Šichtařová
Ptát se nebudu, nechci problémy
Léto 2018 - Venku svítí slunce. Ještě sedím v práci. Máme toho teď až nad hlavu, prý konjunktura. Tak aspoň máme pěkné prémie. Těším se na dovolenou, zase letím na Madeiru. Loni to bylo super, tak snad to bude stejné.
Markéta Šichtařová
Lekce základů ekonomie pro ministry
Dneska si dáme takové malé základy ekonomie, aneb lekci pro ministerstvo financí. Povíme si, jak působí zvyšování daní. Pokud vaše radary zaznamenaly podezření na jízlivost, jsou správně nastavené. Poslední čísla o daňovém výběru
Markéta Šichtařová
Když se spotřebitelé vzbouří k bojkotu
V demokracii vládnou volení zástupci, vzešlí ze svobodných voleb, kteří vytváří zákony prostřednictvím transparentního fóra z parlamentu.
Markéta Šichtařová
Je-libo moučného červa?
Od roku 2021 mapa chráněných území Natura 2000 v Nizozemsku vytyčuje oblasti chráněné před emisemi dusíku.
Markéta Šichtařová
Zbraně nezabíjejí
Čas od času se přihodí, že nějakému politikovi či politické straně klesnou v důsledku jejich neschopnosti preference, a tak zatouží pohonit si triko na nějakém staronovém recyklovaném tématu.
Markéta Šichtařová
Kdo je viníkem drahých potravin?
Před Vánocemi většina lidí má sklon ohlížet se, jaký byl rok předešlý a jaký bude ten budoucí. Aby ale rekapitulace byla komplexní, musíme zmínit nejen makroekonomické indikátory, ale i širší kontext.
Markéta Šichtařová
Povinné dárky ve školách jsou zlo
Nevinná dobrosrdečná iniciativa, nebo nebezpečný nemorální precedent? V základních a mnohdy i středních školách je touto dobou zvykem, že děti si musí losovat jména spolužáků, kterým povinně mají dát dárek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 43,27
- Průměrná čtenost 20213x
ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,
spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.
V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.