Integrací k rozkladu

Když dva dělají totéž, není to totéž. Třeba kafe. Všude je stejné, a přitom všude jiné. Ital ho udělá skvělé. Čech průměrné. Angličan příšerné (takže si raději dáte čaj). Zrovna tak je to s integrací.

Dokonalou ukázkou nám budiž zbrusu nový bruselský nápad.

Sotva najdete někoho, kdo by řekl, že je špatné, když spolu státy spolupracují. Sotva také někdo bude proti tomu, aby si mohl bez víz a hraničních kontrol zajet nakoupit za hranice. Nebo aby si mohl za hranicemi založit firmu. Takže asi nikdo rozumný není proti integraci. Jenomže… není integrace jako integrace.

Vy narození před rokem 1989: Pamatujete si, jak jsme všechny holky musely mít na tělocvik modré kalhotky a kluci červené trenýrky? Nebyla to kolosální pitomost? Byla! Měla nás jenom postavit do lajny a ukázat, jak jsme údajně všichni stejné stádo poslušných sou-druhů. (Lezlo mi to krkem natolik, že jsem vždycky měla nachystanou nějakou výmluvu, jak se z tělocviku ulít.)

A z nějakého ne úplně jasného důvodu se dnes leckdo domnívá, že výraz „integrace“ znamená, že „vše bude stejné“. Uniformní. Stádní. A tenhle nepochopitelný dojem se šíří jako infekce všude kolem. A teď přichází i do bankovnictví.

Poslední bankovní krize ukázala, že pád bank může být tak drahý, že potopí celé státy. Příkladem může být Irsko. Bohatá zem se pokusila své banky stižené bankovní krizí zachránit a málem by se jí to krutě nevyplatilo, kdyby vzápětí sama nedostala mezinárodní záchranu. Ačkoli někteří politici občas s oblibou říkají, že nedopustí další krizi, sami pochopitelně vědí, že to je nesmysl. Krize ještě přijdou, jsou normální. A tak se koumá, jak to udělat, aby napříště stát – a tedy daňový poplatník alias volič - při problémech bank už nic neplatil. I vymyslela chytrá úřednická hlava, jak to udělat: Všechny banky v EU si budou muset půjčit od soukromých investorů. To znamená, že až příště banky budou mít problémy, už to nezaplatí ani státy, ani střadatelé, ale tito soukromí investoři. Jak „chytré“. Má to ovšem několik háčků.

Zaprvé kdo jsou ti investoři? Zelení mužíčkové z Marsu, kteří s námi nemají nic společného? Houbeles. To jsou také voliči. Nejspíš lidé, kteří si někde spoří na důchod. To právě oni mají skrze své fondy, pojišťovny, banky a další instituce půjčit jiným bankám. Protože tyhle fondy, pojišťovny, banky a další budou nashromážděné úspory klientů investovat do dluhopisů jiných bank, a tím jim budou půjčovat. Takže zatímco dnes je jasné, že záchranu bank platí stát a daňový poplatník, s novou regulací to bude „někdo neznámý“, ale nejspíš opět další banka a její klienti – daňoví poplatníci. Jediný rozdíl je, že nově se do problému jen zatáhne víc bank. Problém jedné banky se rozlije na banky dvě. Z malého problému se udělá velký. Logicky. Prostě když máte problém, nezmizí ze světa tím, že se hodí na jiného.

Druhý háček spočívá v tom, že půjčovat si má smysl jen tehdy, pokud nemáte peníze. Jen úplné ťululum si půjčí, když peníze nepotřebuje. České banky peníze nepotřebují. Jen se podívejte na tu masivní reklamu, jak snižují úrokové sazby a vnucují vám úvěry, tedy své volné peníze. Evropská regulace jim ale říká: „Je jedno, že máte hodně peněz a nevíte, co s nimi. Zadlužte se a půjčte si ještě další pro případ, že zbankrotujete.“ Jak zvrácené! To přeci nárůst zadlužení banky zhoršuje její zdraví, ne naopak!

Podle regulace by si měl jen český bankovní sektor půjčit více než 150 miliard korun. To je zatraceně hodně. Bankám tenhle úplně zbytečně vnucený a kontraproduktivní dluh zvýší náklady asi o 3 miliardy korun ročně. Tyhle náklady navrch někdo bude muset zaplatit. Hádejte kdo. No jistě – přeci my všichni klienti. Zbytečně zvýšené náklady bank se totiž projeví ve vyšších poplatcích a méně příznivých úrokových sazbách. Vyšší úrokové sazby pochopitelně zase brzdí ekonomiku.

Lze si vůbec představit krystaličtější příklad dokonalého morálního hazardu? Snaha ochránit regulací klienty bank se nakonec obrací v jejich neprospěch, protože banky jsou dohnány chtě nechtě k rizikovějšímu jednání. Že to není jen teorie, dokazují čísla: Například Komerční oznámila za druhé čtvrtletí meziroční pokles čistého zisku o 3,7 % kvůli nákladům na nový regulatorní požadavek ze strany ECB.

Takže když to sečteme, máme tu něco, co nepotřebujeme a nechceme (regulaci bank), co poškodí jednotlivce (na vyšších poplatcích a úrocích), zpomalí hospodářský růst (skrze dražší úvěry) a učiní banky rizikovější (skrze vyšší zadlužení), ale je nám to vnuceno ve jménu integrace, kterou si kdosi hloupě vyložil (jako regulaci a kult uniformity).

Sotva lze něco namítnout proti skutečné integraci, proti původním ideálům volného pohybu osob, kapitálu i zboží. Jenomže když se dnes podíváte na stávající EU, skutek utek. Díky přílivu migrantů názorně vidíme, že schengenský prostor v podstatě nefunguje, takže jsme donuceni stavět ostnaté dráty (já se Maďarsku vůbec nedivím). Cestovat z Francie do Británie je dnes za trest. To má být volný pohyb osob s trvalým pobytem v EU? Zákaz převodu peněz z Řecka do zahraničí má být snad volným pohybem kapitálu? A zkuste jako firma třeba prodat knížku ze Zlína do Trenčína. Ten počet daňových přiznání a složitých registrací, které musíte vyplnit kvůli jedné stokoruně! Výsledkem je, že obchod raději necháte plavat. A to má být volný pohyb zboží? Zato po celé EU možná bude kvůli integraci platit taková - s prominutím - idiocie jako zákaz panoramatických fotek. Nerozumím tomu, že lidé stále nechtějí vidět, že o tomhle přeci integrace není.  Integrace nám měla dát víc svobod, ale v realitě nám svobody pořád víc bere.

Autoři: Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová