Kdy můžeme čekat návrat krize?
Celá věc se má asi takto: To poslední, co bychom nyní chtěli slyšet, je, že se vrací recese. Takže jenom šeptem a jenom mezi námi: Právě tohle jako by naznačovaly poslední statistiky od sousedů. Recese se dost možná už vrátila do Německa. Podle posledních zveřejněných dat poklesl v srpnu německý export o 5,8 %, což je nejvíc od ledna 2009. Tou dobou přitom vrcholila krize.
Ihned se začaly ozývat hlasy, že za to může hospodářská politika Angely Merkelové, která prý až moc hledí na vyrovnaný rozpočet. Že prý aby Merkelová víc utrácela, a tím pomáhala německé ekonomice. (Ještě že paní Merkel na tyhle šťouraly nehledí – víc investic státu totiž znamená taky víc investic vymyslet. A myšlenku nelze úředně nařídit. Respektive lze, ale bude stát za starou bačkoru.)
Jenomže problém Německa je i naším problémem. Německá ekonomika totiž táhne tu českou jako lokomotiva. A pokud se německá lokomotiva zastaví, znovu se zastaví i náš ekonomický vlak. Stát se to naštěstí ještě pořád nemusí, německé statistiky se mohou mýlit. (Jak příjemné je někdy mýlit se!)
Ale čím to? To přeci není možné, chtělo by se říct, že prakticky po roce by tu zase mohla být další krize! Vždyť bývaly doby, kdy krize chodily po deseti i více letech. Uprostřed roku 2008 dokonce byly slyšet i nabubřelé názory, že lidstvo již nad krizemi „zvítězilo“. Zato teď trvá ekonomická mizérie s většími či menšími přestávkami už šest let. Mohli bychom samozřejmě rozebírat ekonomické příčiny. Mohli bychom diskutovat o tom, že není náhoda, že Německo v některých obdobích je téměř jedinou rostoucí zemí Evropy a současně sestavilo rozpočet bez schodku. Ale když půjdeme ještě víc do hloubky, zjistíme, že v jádru je ještě něco dalšího…
Bývaly doby, kdy jsem jako naivka skutečně věřila, že stát, banky, státní či mezinárodní instituce řídí lidé, kteří jaksi mají předpoklady řídit něco většího než tříkolku. Pravda, moje víra v čase dostávala trhliny. Kupříkladu jednu velkou dostala, když jsem přihlížela, jak se do nejvyššího vedení jedné banky hledal ten největší dostupný trouba, který hlavně nebude moc myslet (tak přesně znělo zadání). Ale pořád jakás takás naděje zůstávala. Až do okamžiku, kdy jsem se nechala jakýmsi nedopatřením přemluvit, abych se stala poradkyní ministra financí. Ne že bych si od toho slibovala převratné změny. Ale realita předčila mé nejdivočejší představy.
Stačil první den, abych pochopila, že stát není řízen těmi, kdo mají jakékoliv plány, ideály, znalosti. Že je řízen těmi, kdo nejlépe umí názory předstírat. Funkce poradce není zřizována, aby poradce radil, co dělat. Je zřizována z jednoho ze dvou důvodů: Buď aby poradce učil šéfa recitovat básničky (jejichž obsahu šéf nerozumí), anebo aby se zaplácla ústa a naplnila peněženka potenciálně protivnému politickému konkurentovi.
Netrvalo dlouho, a mé podezření, že politici a vrcholní manažeři země jsou dokonalou sbírkou psychopatů, se změnilo v jistotu. Koneckonců má to hlubokou logiku: Bezcitní psychopaté touží po moci, po manipulaci davů. A vrcholné funkce v ekonomice a v politice takovou moc nabízejí. A právě zde je schována odpověď, proč se společnost propadla do oné obrovské krize, v níž se od roku 2008 až dodnes plus mínus plácá.
Vleklá krize (tu větší, tu menší) je jenom zrcadlem skutečnosti, že ve společnosti něco nefunguje. Ale co přesně nefunguje? A proč? Odpověď zní, že místo aby Evropa odstranila příčiny krize, psychopaté u moci se zuby nehty drží svých pozic a v rámci své diagnózy dělají aktivně vše pro to, aby k žádné změně nedošlo. Není možné splatit veřejný dluh, protože politik je tím mocnějším politikem, čím vládne většímu rozpočtu, tedy většímu dluhu. Není možné nechat některý z předlužených států zbankrotovat, protože politik je tím větším politikem, čím většímu celku států šéfuje.
Kdepak, evropská krize ještě není zažehnána; je jen dočasně zamaskována. Pod puklicí stále tajně bují. A potenciální riziko, že jednoho dne přeskočí jiskra a celý evropský ekonomický systém se z týdne na týden zhroutí v nové finanční krizi, pořád skrytě roste. Poslední německé statistiky jako by to potvrzovaly.
Podivnosti se ovšem nedějí jen na úrovni celospolečenské. Stačilo malé a vcelku nedobrovolné nahlédnutí do politického zákulisí a podivuhodné věci se začaly dít i v mém nejbližším okolí. Tak třeba se ozval jeden z těch chlapíků, kteří se tak rádi motají kolem vrcholných politiků, a že prý má pro mě odbornou práci. A když jsem se ptala po smlouvě, zatvářil se jak vyjukaný králíček, jehož výraz hovořil za vše: Tenhle chlapík z vysokých kruhů asi nikdy neviděl jinou „smlouvu“ než svazky bankovek v igelitové tašce. („Hm, děkuji pěkně, zkuste nějakého většího vola.“)
A krátce nato…
…no jo, jenomže já vám vlastně nemůžu říct, co se stalo krátce nato. Copak by mi to někdo věřil? Anebo ještě hůř – co kdyby mi to dokonce někdo věřil, čímž pádem bych se začala bát, že tím panu XXX, či panu YYY šlápnu na kuří oko…? (Velice nepříjemná představa.) A teď, babo, raď. Má se člověk smířit s tím, že dělá dalšího šaška v řadě, že mlčky podporuje prohnilý systém?
A pak jako by ta myšlenka naráz přišla shůry. A jakmile přišla, vyhrkla jsem ji na svého manžela: „Tak o tom napíšeme knížku! Na první pohled to bude román… Jen změníme všechna jména. Firmy. Místa. Data a časy… Pro troubísky, kteří budou chtít dál zůstat troubísky, to bude jenom takový příběh… A ti ostatní, ti to pochopí! Napíšeme varování o tom, jak je celý ekonomický a politický systém strašlivě křehký. Varování, co by se mohlo stát, kdyby přeskočila jedna malá jiskřička. Jak snadno by se celý ten systém mohl rozsypat…“ Manžel se spokojeně zašklebil.
Řeknu vám, bylo to jako tornádo. Ještě nikdy v životě jsme nic nepsali živelněji, rychleji, upřímněji. A výsledkem toho uragánu je, že 16. října vyšla kniha Lumpové a beránci.
Můžete hádat, kdo jsou ti lumpové, a kdo jsou ti beránci.
Markéta Šichtařová
Digitální měna centrálních bank se stala realitou
V poslední době se vyrojila řada více či méně přesných či zmatených zpráv o tom, jak digitální měny centrálních bank (CBDC) začínají být uplatňovány na mezinárodním poli. To chci uvést na pravou míru.
Markéta Šichtařová
Cesta do pekla aneb zvažuje se nová daň
Nepřestává mě fascinovat, s jakým nadšením lidé volají po nových daních, aniž by si uvědomili, že napříště mohou být na řadě. Okřídlené „nesuď a nebudeš souzen“ bych parafrázovala jako „nevolej po vyšších daních a nebudeš zdaněn.“
Markéta Šichtařová
Z tohoto důvodu energie zůstanou drahé
Symbolem zeleného tažení Evropy je koncept emisních povolenek. Nebo jinak řečeno: Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem EU pro pokus o snížení emisí skleníkových plynů.
Markéta Šichtařová
Návod na opravu naší ekonomiky
Když jsme před více než třiceti lety prožívali revoluci, přáli jsme si stát se součástí západu. Západní svět pro nás představoval vzor. Něco se ovšem zvrtlo.
Markéta Šichtařová
Co se to děje s úroky?!
Už tento týden bude znovu Česká národní banka rozhodovat o nastavení jejích úrokových sazeb. A ekonomové ve svých reportech skoro o ničem jiném nemluví.
Markéta Šichtařová
Čelíme statistickému zkreslení
Počet lidí, kteří si spoří na penzi se státním příspěvkem v takzvaném třetím pilíři penzijního systému, v roce 2023 klesl o 173.000 na 4,224 milionu lidí. Vyplývá to ze statistik ministerstva financí.
Markéta Šichtařová
A je to tu znovu, banky mají problémy
Akciové indexy se drží na dohled rekordních maxim. Což je synonymem pro fakt, že investoři mají nasazeny růžové brýle. Je tu totiž hned několik zdrojů rizik.
Markéta Šichtařová
Hospodářský růst jde do kopru
Jako spíš „optimistická“ zpráva bylo tiskovými agenturami prezentováno oznámení, že Škoda Auto začne v Indii vyrábět malé sportovně-užitkové vozidlo SUV s délkou do čtyř metrů,
Markéta Šichtařová
Držím pěsti zemědělcům
Taky jste slyšeli tu řečnickou otázku, o co prý vlastně zemědělcům jde, když zisky mají pořád dobré?
Markéta Šichtařová
Ohrožení suverenity?
Doba covidová byla obrovským fenoménem a pokusnou laboratoří, jakou jsme si do té doby neuměli představit.
Markéta Šichtařová
Česká kritéria pro přijetí eura
V poslední době více než kdykoli dříve slýcháme od vládních představitelů volání po zahájení procesu k přijetí eura.
Markéta Šichtařová
Kvóty na ženy: Mentalita oběti
Český mediální prostor notně rozvířil nový vládní návrh o minimálním povinném zastoupení žen v radách evropských společností kótovaných na burzách v členských státech.
Markéta Šichtařová
Politický proces
Ačkoliv se o tom v českých médiích příliš neinformuje, na finančních trzích hrozí vzplanout nezvyklý typ požáru. A roznětkou by se mohla stát země, kde by to málokdo čekal. Že nejde o legraci, je vidět už nyní z opatrného chování
Markéta Šichtařová
Ptát se nebudu, nechci problémy
Léto 2018 - Venku svítí slunce. Ještě sedím v práci. Máme toho teď až nad hlavu, prý konjunktura. Tak aspoň máme pěkné prémie. Těším se na dovolenou, zase letím na Madeiru. Loni to bylo super, tak snad to bude stejné.
Markéta Šichtařová
Lekce základů ekonomie pro ministry
Dneska si dáme takové malé základy ekonomie, aneb lekci pro ministerstvo financí. Povíme si, jak působí zvyšování daní. Pokud vaše radary zaznamenaly podezření na jízlivost, jsou správně nastavené. Poslední čísla o daňovém výběru
Markéta Šichtařová
Když se spotřebitelé vzbouří k bojkotu
V demokracii vládnou volení zástupci, vzešlí ze svobodných voleb, kteří vytváří zákony prostřednictvím transparentního fóra z parlamentu.
Markéta Šichtařová
Je-libo moučného červa?
Od roku 2021 mapa chráněných území Natura 2000 v Nizozemsku vytyčuje oblasti chráněné před emisemi dusíku.
Markéta Šichtařová
Zbraně nezabíjejí
Čas od času se přihodí, že nějakému politikovi či politické straně klesnou v důsledku jejich neschopnosti preference, a tak zatouží pohonit si triko na nějakém staronovém recyklovaném tématu.
Markéta Šichtařová
Kdo je viníkem drahých potravin?
Před Vánocemi většina lidí má sklon ohlížet se, jaký byl rok předešlý a jaký bude ten budoucí. Aby ale rekapitulace byla komplexní, musíme zmínit nejen makroekonomické indikátory, ale i širší kontext.
Markéta Šichtařová
Povinné dárky ve školách jsou zlo
Nevinná dobrosrdečná iniciativa, nebo nebezpečný nemorální precedent? V základních a mnohdy i středních školách je touto dobou zvykem, že děti si musí losovat jména spolužáků, kterým povinně mají dát dárek.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 684
- Celková karma 43,27
- Průměrná čtenost 20213x
ředitelka společnosti Next Finance s.r.o., ekonomka,
spoluautorka několika bestsellerů o aktuální ekonomicko-politické realitě.
V roce 2016 vydala knihu Jak to vidí Šichtařová, aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti.